Svémyslice, areál kostela, zvonice, sokl jihovýchodního nároží, druhotně užitý neurčitelný stavební prvek

Svémyslice, kostel

§1 Již dříve Pavel Kroupa podrobně analyzoval zejména portál v jižním průčelí zvonice, přičemž se zabýval také jejím stavebním vývojem. Přiléhavě vyhodnotil vztah goticko-renesančního přízemí a barokní horní části, kde zejména na západním průčelí identifikoval druhotně použité úlomky zdiva s relikty sgrafitové omítky. Zřejmě správně z toho usoudil, že také patro zvonice bylo starší, než barokní, a upozornil i na ne zcela běžný postup při barokizaci, kdy do zdiva byly vkládány celistvé úlomky zdiva i s omítkou. Je tak pravděpodobné, že nebyly při odbourávání shazovány na terén, ale zřejmě byly uloženy na stavbě či lešení a úsporně byly opět vsazeny do konstrukce. Následně byly zakryty barokní omítkou, dnes se ovšem objevují v důsledku chátrání dlouhodobě zanedbaných fasád objektu. (Pavel Kroupa: Ke stavebnímu vývoji zvonice ve Svémyslicích, in: Památky středních Čech, 15, 2001, 1, s. 49-53.)

Areál kostela s márnicí (vlevo) a zvonicí v pohledu od jihu. 2020.

§2 Zdivo staré přízemní části zvonice je převážně smíšené z několika druhů neupravovaného lomového kamene, zřejmě pocházejícího z několika zdrojů. Nejspíše se jedná o hrubozrnné pískovce, zdá se převahou mírně okrovo-oranžového zabarvení.

Soklová a přízemní část jižního průčelí zvonice. Vpravo dole nad terénem popisovaný prvek. Nad ním zřejmě rovněž druhotně použitý kvádr. 2020.

§3 Proto nás zaujme těsně nad nynějším terénem v jihovýchodním nároží rozměrný blok kamene zřejmě s ohlazeným povrchem. Zřejmě se jedná o jemnozrnný homogenní pískovec asi temnější okrové barvy. Základní tvar bloku je zřejmě protáhlý kvádr, jehož horní hrana v jižním průčelí je zřejmě z velké části odlámána. V levé části čela je pak patrná série mělce zaoblených vrypů, ovšem s ostrým zahloubením. Vrypy nejsou příliš pravidelné, takže se zřejmě nejedná např. o relikt nějaké profilace architektonického článku nebo pod. Začínají u levé hrany a pokračují přibližně vodorovným směrem k nárožní hraně kvádru. U levé hrany je jejich zahloubení menší, aby směrem do prava mírně rostlo a následně se plynule vytratilo.

V dolní části snímku popisovaný kvádr z hlazeným povrchem a s vrypy. Nad ním hrubě opracovaná (nejspíše ložná) plocha kvádru ze zelinkavého jemného materiálu; také tento díl je nejspíše druhotně použitý. 2020.

§4 Přes zřetelné nepravidelnosti se nejspíše nejedná o přírodní útvar. Ze všeho nejvíce se vrypy zřejmě podobají na středověkých stavbách běžným rýhám po broušení řezných či bodných kovových nástrojů. Nicméně jejich dovnitř ostře zaříznutá „profilace“ rýh neodpovídá zcela tomu, co známe z gotických kvádrů u vstupů do kostelů i z jiných míst. Při takovém srovnání se také jeví jako ne zcela obvyklé to, že rýhy by patrně musely v původním umístění pokračovat i na sousedící kvádr.

§5 Kamenný blok se svým materiálem i ohlazeným povrchem odlišuje od ostatku stavby, takže jeho druhotné užití je vysoce pravděpodobné. Kvádr mohl být původně umístěn ve zdivu kolmo k dnešní poloze, tedy tak, aby rýhy probíhaly svisle. Rýhy po broušení (nebo vyrývání písku, jak je to někdy vykládáno) ve zdivu kostelů směřovaly často svislým směrem, ale také šikmo v různém sklonu, podle polohy a rozměru kvádru. Zdá se také, že kvádr byl již před osazením na nynější místo poškozen.

§6 Kvádr by mohl pocházet z nějaké starší středověké stavby v areálu kostela, likvidované kolem roku 1500 při výstavbě zvonice, případně by se mohlo jednat o relikt objektu zaniklého či zpustlého již dříve.

§7 Tato interpretace rýh není zcela jistá a je možné, že bude dalším zkoumáním upřesněna. Přesto může být vhodné na atypicky opracovaný blok nyní upozornit, aby snad druhotně použitým prvkům ve zdivu mohla být věnována další pozornost při snad již plánované a urgentně potřebné opravě vnějších omítek zvonice.

© Jan Sommer, 20200504

Čp. 212/I, Stříbrná 2, Praha, Staré Město. Gotický architektonický fragment druhotně použitý jako odrazný kámen

Čp. 212/I, Stříbrná 2, Praha, Staré Město.

Obr. 1. Schéma umístění popisovaného prvku (podklad: Geoportál NPÚ; upraveno).

§1 V patě jihovýchodního nároží přízemního jihozápadního křídla budovy se nachází odrazník (v literatuře je takový prvek označován též jako nákolník, odrazný kámen či patník apod.) zhotovený zřejmě z kompaktního hrubozrnného pískovce.

Obr. 2. Poloha prvku. (20200210)

§2 Podle okosené hrany prvku, zabíhající do sklopené stříšky pravoúhlého soklu(?) se téměř jistě jedná o druhotně použitý fragment nejspíše z paty portálu či vjezdové brány ze závěru 14. století či, a to spíše, z 15. století.

Obr. 3. Detail fragmentu sloužícího jako odrazník. (20200210)

§3 Původní umístění prvku samozřejmě není v současné době známé, ale je možné, že se v bližším okolí nacházejí další díly ostění (v zásypech, ve zdivu či v zazdívkách otvorů apod.).

Obr. 4. Průhled Stříbrnou směrem k severu. (20180710)

§4 Lze v této souvislosti upozornit i na to, že zejména v patě zdí domů lemujících těsnou uličku Stříbrnou je druhotně použito několik dalších zlomků zčásti z otvorových ostění, spíše novověkého či snad přesněji barokního původu. Pestrost tohoto souboru by mohla naznačovat, že se jedná o zlomky z nějaké případně demolované stavby, z „bouračky“ či ze skládky po nějaké demolici. Prvky takto umístěné se mnohdy upravovaly i při opravách dlažby apod., takže jejich původ je těžké odhadovat, pokud se neobjeví třeba shodně profilované in situ nebo pod. Zřejmě byly také osazovány postupně kvůli častému poškozování povozů i budov ve velmi těsné uličce.

© Jan Sommer, 20200402

čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha. Dva zlomky gotických kamenných architektonických prvků v jižní ohradní zdi dvora

Doplněk pomyslného katalogu středověkých architektonických prvků pražského kláštera křížovníků Božího hrobu na Zderaze v Praze.

1/ Objekt obsahuje relikty středověkých konstrukcí kláštera křížovníků Božího hrobu. Areálu se podrobně věnoval zejména Petr Uličný¹. Kdysi jsem shrnul dokumentaci středověkých architektonických článků uložených v Lapidáriu Národního muzea v Praze, přičemž jsem nastínil i představu o výskytu pozůstatků středověkých objektů a upozornil na možnosti dalších nálezů².

Obr. 1. čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha (20200121). Vjezd do areálu. Vlevo v pozadí budova techniky (z roku 1904). Před ní je patrná stříška na vystupující zdi s fragmentem gotického portálu (o ní dále v textu).

2/ Koncem loňského roku podali archeologové pražského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu stručnou zprávu o stavebních reliktech pod severním dvorem areálu ČVUT, zkoumaných při úpravě parkoviště a jakýchsi odpočinkových doplňků v tomto prostoru³. Plocha dvora vznikla demolicí barokního kostela kolem roku 1900. Kostel zřejmě stál na místě původního románského a vícekrát goticky přestavovaného chrámu. Archeologický výzkum odhalil převážně barokní zdivo, údajně spíše subtilní, jámu s uloženými kosterními pozůstatky a hrobku pod lodí kostela, zřejmě pocházející rovněž z barokní výstavby.

Obr. 2. Schéma umístění popisovaných situací (podklad: Geoportál NPÚ; upraveno). 1) Zeď s dvojicí fragmentů kolmých zídek. 2) Úsek zdi s fragmentem gotického portálu z ambitu k severu. 3) Přibližné umístění průčelní zdi s nikou.

3/ Mj. i na základě těchto podnětů jsem si místo opět prohlédl ve dnech 15. a 21.1.2020, abych si ověřil, co bylo případně z reliktů starých staveb odhaleno při opravách zmiňovaných Pavlem Taiblem. Dvůr před kaplí Božího Těla je nyní vydlážděn a moderně „prezentován“. Jediné, co je tak zřejmě dochované ze středověkých budov, je relikt mezitraktové zdi gotického ambitu, zakončený stojkou a náběhem záklenku velmi těžce poškozeného portálu, kterým se nejspíše vstupovalo z ambitu do jihozápadního koutu středověkého kostela. Konstrukce je ovšem překryta silnou vrstvou omítky (možná i s plentou?), asi s nějakou separační vrstvou, chránící vlastní ostění. To mohlo být i nějak zpevněno? Vše je asi dokumentováno v příslušném archivním elaborátu. Nicméně je otázkou, jak dobře je po technologické stránce zajištěno ochránění fragmentu portálového ostění.

Obr. 3. Úsek zdi ambitu s omítnutým fragmentem ostění gotického portálu.

4/ Rizika představuje zejména případně vzlínající vlhkost, případně i zatékání, kdyby došlo k poruše stříšky na koruně zdi, ale z hlediska vzdálenější budoucnosti by mohlo nastat např. ohrožení existence zbylého pilíře, jehož podstata by mohla zmizet z paměti, takže by třeba mohl začít překážet nějakým budoucím modernizačním záměrům apod. Obavy ale asi nejsou namístě, protože přeci jenom je tato problematika dnes dobře zvládnutá, i když mj. i za cenu nejedná ztráty či poškození v minulosti. Je pravděpodobné, že by i pro informování uživatelů parkoviště nemuselo vadit, kdyby vedle pilíře na sloupku nebo nalepená na omítce byla opatřena informační cedulka s vysvětlujícím plánkem a textem, pokud možno také s fotografií stavu před zaomítnutím.

5/ Celkově vyvolává dnes již tak nějak tradiční otázky, nakolik musejí být dotované modernizace nápadně „komplexní“, tedy vykoupené nejednou asi i zbytečnou ztrátou autentických prvků, zákoutí, nepravidelností…

Obr. 4. Fragment portálu (srov. obr. 2/2), Foto SÚRPMO, 1979.

5a/ (Edit. 20200314:) Doplňuji snímek z roku 2016, který jsem přehlédl na Wikipedii.

Obr. 4a. Fragment portálu v roce 2016. Foto Alena Pokorná, Wikimedia Commons.

6/ Na jižní (jihojihovýchodní) zdi zadního (jižního) dvora můžeme velmi dobře pozorovat stavivo. Jedná se o pestrou směsici cihel a neopracovaných kamenů, zřejmě až na malé výjimky druhotně použitých. Různé formáty cihel nejspíše nasvědčují tomu, že materiál nejspíše nebyl získán ani z demolice jednolitého objektu, ale nejspíše se jednalo o směsici ze skládky, případně ze starší stavby, která ovšem již také sestávala z různorodého „recyklátu“. Možná by si to zasloužilo i bližší studium, ale nyní jsem se blíže, i když ne do důsledku, věnoval dvěma „jizvám“ v líci zdi, tvořeným nepravidelnými prohlubněmi i vystupujícími částmi.

Obr. 5. Jižní zeď zadního dvora, severní líc. 1) a 2) Relikty kolmých zídek. 3) a 4) Druhotně použité pískovcové architektonické články s výžlabkem.

7/ Nepochybně se jedná o dvojici subtilních a nízkých zídek, směrovaných původně (přibližně?) kolmo na nynější ohradní zeď dvora. Tato zeď ovšem byla stavěna tak, že pojala do své hmoty krátké úseky obou zídek, jež jsou nyní v neomítnutém líci patrné v dobře čitelném „řezu“. V místě „řezů“ zídkami ovšem nebyly líce zarovnány a byly ponechány i dosud předstupující kameny či cihly. Účel takto pohlcených zídek neznáme a zřejmě ani starší mapy neumožňují je stopovat. Mohla by zřejmě pomoci zejména archeologie.

8/ Je možné, že z nich byly ponechány krátké úseky, které měly posloužit k podepření nové zdi. Pokud by byly ponechány jako opěráčky, mohlo by se jednat o ty, které jsou zmiňovány ve starším popisu, citovaném Petrem Uličným.⁴ Tam jsou sice napočítány tři, kdežto my dnes vidíme jen dva, ale je velmi pravděpodobné, že třetí je nyní zakryt pozdějším přístavkem garáže. I když je toto jen hypotéza, zaslouží si patrné fragmenty obou zídek naši pozornost.

9/ Zídky byly značně subtilní, postavené asi prakticky kompletně z druhotně užitého materiálu. Cihly jsou velmi rozličných formátů; zlomky opuky nejsou z tohoto hlediska příliš výmluvné.

10/ Zídky vrcholí sedlovou stříškou, pokrytou pálenými dlaždicemi, pravděpodobně rovněž druhotně užitými, snad by mohly pocházet z podlah.

Obr. 6. Detail levého (východního) boku západněji situovaného fragmentu kolmé zídky pojaté do jižní ohradní zdi zadního dvora. Měřítko je položeno na jednom ze dvou dále sledovaných fragmentů s gotickou profilací. Vlevo snímku je patrná omítka na obezděné zídce, výrazně projmutá a zahýbající směrem vlevo.

11/ Na bocích zídek je ve spáře místy patrná omítka. Na levém (východním) boku západněji situované zídky je ve skulině patrné, že povrch omítky je v půdorysu projmutý. Není ale jasné, jestli zídka zahýbala směrem k jihu křivkovitě doleva, nebo se jednalo jen o nějakou výraznější nepravidelnost povrchu. Možná by nám něco napovědělo i zkoumání jižního líce ohradní zdi?

12/ Západněji situovaná zídka ovšem obsahuje dva výrazné kusy pískovce, zřejmě jemně zrnitého žlutého, na povrchu ztmavlého a obsazeného nějakým zelenavým porostem (mech, lišejník, řasa?). Povrch obou kamenů je poškozený zřejmě zejména erozí i olámáním, a to nejspíše ještě před uložením na nynější místo (to je zřejmé z toho, že zdicí malta ve spárách přiléhá k místům odlomené hmoty kamenů). Přesto je možné na obou kamenech rozpoznat stopy kamenického opracování. Jde tedy o nějaké stavební relikty, druhotně použité, možná dokonce opakovaně.

Obr. 7. Západní relikt kolmé zídky v jižní ohradní zdi zadního dvora. 1) a 2) Fragmenty se zachovanou poškozenou gotickou profilací.. 3) Fragment omítky, překryté přizdívkou ohradní zdi dvora. 4) Stopy provázání ohradní zdi dvora s fragmentem zídky; není zcela jasné, zda se tu navázalo na nějakou starší konstrukci, nebo mohl být líc starší zídky poškozený, čehož bylo k provázání využito.

13/ Bližší pozorování nám pak ukazuje dokonce i zbytky profilace. Jedná se na obou prvcích zejména o výrazný široký a hluboký výžlabek. Na horním prvku jsou navazující prvky profilace, nepochybně původně lemující výžlabek, odlámány. Na dolním dílu ovšem lze vyčíst lemující obloun, na „vnější“ straně ještě doprovázený zářezem a zkoseným páskem. Nezdá se, že by na prvcích bylo patrné zakřivení, takže asi nepocházejí ze záklenku nějakého otvoru. Podobné profilace jsou příznačné pro vnější sokly gotických staveb, ale také např. pro korunní římsy. Dnes toto detailní posouzení či rozhodnutí asi není možné.

Obr. 8. Schématický náčtrt profilace gotického prvku vystupujícího z líce ohradní zdi dvora.

14/ Lze ovšem připomenout, že se zřejmě jedná o členění sice používané pod řadu desetiletí doby lucemburské, ale bez velké pochybnosti se jedná o relikt klášterního objektu.

15/ Z tohoto pozorování snad nejspíše vyplývá jednak potřeba posoudit možné další zacházení s gotickými prvky, ale to bude starost příslušných památkových instancí. Ale snad ještě významnější je zdůraznit potřebu při veškerých stavebních zásazích (vč. zdánlivě marginálních oprav omítek či rekonstrukcí elektrických rozvodů) zdicí materiál pozorně sledovat a dokumentovat. Vzhledem k tomu, jak drastické stavební změny tu i na okolních parcelách v minulosti probíhaly, by bylo vhodné se všemi vlastníky intenzivně a citlivě komunikovat zejména s cílem postupného získávání informací, probouzet pro to jejich pochopení. V místě jsem hovořil s několika přítomnými osobami a v tomto smyslu jsem zaznamenal velmi vstřícné postoje.

16/ Kromě těchto prvků jsem ještě v areálu pozoroval niku, snad zazděné okénko v přibližně uprostřed jižního průčelí západní části domového komplexu (obr. 1, č. 3).

Obr. 9. Nika v jižním dvorním průčelí západní části domu.

17/ Boky niky jsou omítnuté, ale její zadní stěnu tvoří mělký ústupek s převýšeným záklenkem. Bohužel však konstrukce v tomto místě není možné posoudit a vzhledem k atypičnosti útvaru sotva můžeme více, než jen odhadovat. Nicméně zazděné okénko v těchto místech lze sotva předpokládat, protože se vlastně jedná o vnitřní stranu ambitu. Na druhou stranu zde mohl stát i starší objekt, ke kterému byl gotický ambit přistavěn. To však nelze bez posouzení konstrukcí pod omítkami asi vůbec posoudit (nelze vyloučit, že se tak stalo před lety při některé z oprav?; osobně jsem dříve tuto situaci nekontroloval snad proto, že byla zarostlá popínavým křovím, které jinak nyní velké úseky zdiva stále pokrývá?).

18/ Překlad niky tvoří hrubě opracovaný pískovcový překlad, výrazně předstupující před líc zdiva. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o středověký relikt, ale nelze nyní určit, zda je v původním umístění (pak by možná mohlo jít o relikt kleneb či jejich nosného systému v ambitu), případně zda je v druhotném uložení (což je pravděpodobnější).

19/ Ve zdivu i pod podlahami a dvory se nepochybně skrývá mimořádně značný poklad fragmentů významného středověkého stavebního komplexu. Věřme, že při případných opravách či modernizacích (kanalizace, elektřina…) bude možné dohlédnout na to, aby bylo „vytěženo“ maximum informací při záchranných archeologických výzkumech a operativních dokumentacích a průzkumech ve smyslu příslušných metodik. Významný středověký stavební komplex je zde totiž zaklet v mnoha reliktních podobách pod terénem i v konstrukcích staveb na několika okolních pozemcích.

© Jan Sommer, 20200202

(Verze PDF se připravuje.)

---

Poznámky

1/ Petr Uličný: Kristův hrob a jeho pražští ochránci. Z topografie kláštera božehrobců na Zderaze, in: Staletá Praha, 30, 2014, č. 2, s. 18-47. PDF.

2/ Jan Sommer: Zderaz (Praha 2). Zaniklý klášter křížovníků Božího hrobu. Architektonické detaily. Středověké architektonické články uložené v Lapidáriu Národního muzea. Monudet, 5. Nakladatelství Jalna, Praha 2004, 42 s.

3/ Pavel Taibl: Fragmenty kostela sv. Petra a Pavla na Zderaze znovuobjeveny, on-line http://www.archeopraha.cz/fragmenty-kostela-sv-petra-pavla-na-zderaze-znovuobjeveny 20191031 (archeopraha.cz) (verif. 20200124)

4/ „Někde poblíž portálu, „na straně západní kostela a za domem čís. 275 II.“ byla na konci 19. století údajně jakási zeď se třemi opěrnými pilíři, „jeden prostřední a dva příční postranní“,…“ Uličný, s. 28-29. Autor tam ovšem předpokládá situování zdi s opěrnými pilíři při západním průčelí kostela. Nicméně popis Morice Lüssnera „sedí“ i na „naši“ ohradní zídku.

Lomnice u Tišnova, zámek. Signovaný(?) mramorový blok v obrubníku arkádového ochozu na JZ straně 1. nádvoří

Lomnice u Tišnova, zámek

Opracovaný mramorový blok je uložen do obruby dlažby přízemního arkádového ochozu – tvoří její součást. Nachází se v prvním poli krátkého úseku arkády jihovýchodně od vjezdu na nádvoří. Blok tak tvoří současně část lemu krátkého schodiště, stoupajícího z úrovně průjezdu k výše položené dlažbě ochozu.

Umístění bloku v JZ rameni arkád 1. nádvoří (20191004)

Horní plocha bloku je ve většině hladce opracovaná, a pravděpodobně ještě ohlazená ochozením. Bok obrácený ke schodišti je rovněž hladce opracovaný, ale je zasažený hlubokými rýhami. Užší čelní plochy podélného bloku nejsou patrné, ale jejich hrany jsou rovně opracované a kolmé k podélným hranám bloku. Strana obrácená k zatravněné přilehlé ploše nádvoří je výrazně hrubě opracovaná – nebyla určena pro pohled.

Vnější strana bloku s vyznačením polohy značky. (20191005)

Blok tak vcelku svým tvarem odpovídá aktuálnímu umístění. V zásadě nic nenasvědčuje tomu, že by byl druhotně použitý, i když to nelze vyloučit, protože v řadě míst v lemu po obvodu nádvoří jsou evidentně druhotně použité prvky (většinou jde o schodišťové stupně – i když ty by mohly být plánovány též pro hranu lemu podlahy arkád; byly však zjištěny i díly soklu kovaného zábradlí aj.).

Pohled ze strany schodiště s vyznačením polohy značky. (20191005)

Na horní ploše bloku jsou zachovány obrysy dvou latinkových písmen. Spolehlivě čitelné je „S“, opatřené výraznými patkami. Druhé písmeno má od svislého tahu tři vpravo mířící linie, jejichž zakončení je zřejmě poničeno. Není tak zřejmě možné spolehlivě usoudit, jestli se jednalo o „B“ nebo „E“.

Detail značky. (20191005)

Písmena mohla být do líce kamene vyryta kdykoliv od ukončení jeho kamenického opracování. Jistě nelze vyloučit ani značku vytvořenou kameníkem, ale mohl se tak zvěčnit kdykoliv kdokoliv. Tvarování písmen však zřejmě nevylučuje ani dobu renesanční či barokní.

Zvýraznění dochovaných obrysů písmen. (20191005; kresba 20191006)

Jedná se o izolované zjištění, kterému by snad mohlo dodat význam, kdyby se taková značka našla i na dalších místech – proto se zde předkládá i takovéto drobné zjištění.

© Jan Sommer, 20191006

Jsme konečně na stopě středověké architektury zbýšovského proboštství?

Nález architektonických článků druhotně použitých ve zdivu barokní budovy bývalého hospodářského dvora (Zbýšov, okres Kutná Hora, čp. 1 a čp. 3)

(Verze 1, 20170126-2330.)

Loco: 49.813186, 15.354120, 49.813611, 15.353984; ±5 m.

---

:1: O proboštství sázavského kláštera ve Zbýšově (jižně od Čáslavi) víme zatím vlastně jen z listinných pramenů, a to k roku 1360 (nebo 1362?). Následně pak jsou až do husitských válek známá jména několika proboštů. Po roce 1420 se zřejmě uvádí již jen pustý „klášter“. V roce 1463 potvrzuje Slavatům z nedalekého Chlumu vlastnictví bývalého proboštství ve Zbýšově král Jiří z Poděbrad (literatura má za to, že zde hospodařili již od roku 1420). Ti tu v 16. století provozovali poplužní dvůr, ale o jeho umístění či architektonické úrovni, o způsobu, jakým využíval či modifikoval gotické objekty, není dosud známo zřejmě nic. Dvůr byl v roce 1651 opět pustý. Ze 16. století pochází několik dětských náhrobků u kostela (nyní většinou v ohradní zdi kostelního hřbitova, z nichž ovšem aspoň jeden podle Soupisu památek okresu Čáslavského, s. 381, patří někomu z rodu Lukaveckých z Lukova).

Zbýšov (KH), Jižní průčelí domu čp. 3 a kostel (v pozadí).

:2: O středověké a renesanční stavební činnosti tak dosud zřejmě nejsme nijak zpraveni (nevím, jestli nějaké nálezy nejsou uložené v nějaké muzejní sbírce, nebo jestli nebyly získány nějaké vědomosti např. při výkopech pro elektrické, vodovodní či jiné sítě).

Zbýšov (KH), pozemkový katastr 20170122, detail

:3: Nynější budovy dvora pocházejí až z doby po roce 1748, kdy statek zakoupil tehdy prosperující cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory. Této době náleží protáhlé stavení přibližně severojižního směru (nyní čp. 1 a 2), kde byly chlévy a na jižním konci byty personálu, dále západně situovaná kratší původní stodola s mansardovou střechou (dnes čp. 27), zřejmě vztažená ke společné západovýchodní ose dispozice. Jižně od stodoly v jihozápadním koutu přibližně obdélné plochy dvora se nacházel ovčín, nahrazený později nynější budovou mírně odlišných rozměrů, dnes značně zchátralou.

Zbýšov (KH), situace hlavní budovy bývalého dvora v roce 1840, na mapě Stabilního katastru (hlavní budova dvora zde má č. 5 a je vyznačena tmavě červeně).

:4: V bývalém hlavním stavení i stodole jsou nyní byty (dříve byly v hlavní budově též kovárna – na severním konci u kostela, policejní služebna – naopak na jižním konci nad rybníkem, a poštovní úřadovna).

Zbýšov (KH), východní průčelí domu čp. 3 (vlevo) a čp. 1.

:5: Při budování barokního dvora byl k jihu se svažující terén zřejmě do jisté míry planýrován – plocha pod ohradou hřbitova byla asi odkopána, kdežto v jižní části lze předpokládat navážky.

:6: Hlavní budova dvora (čp. 1 a 2) je přízemní, zčásti asi dodatečně vybavená drobnými sklípky pro byty. Na jižní straně je přízemí nad okolní klesající terén vyvýšeno o cca 3-4 m; na tomto konci budovy je také nejstarší sklípek, který ovšem ničím nenasvědčuje, že by mohl být předbarokního stáří; patrně vznikl při výstavbě dvora kolem poloviny 18. století.

:7: Budova dvora si podle dosavadních zjištění nezachovala žádné součásti architektonického členění (římsy, ostění portálů nebo oken). Z té doby by ovšem mohly pocházet některé relikty omítkového členění lisenovými rámy na exteriéru; protože se omítky během času několikrát upravovaly, přičemž se na některé úseky ze starších fází navazovalo, jiné se překrývaly nebo modifikovaly, nelze původní stav jednoznačně rekonstruovat (podle všeho se jednalo o nenáročné členění v podobě vodorovného hlazeného pásu, který probíhal po celé délce východního průčelí těsně nad terénem na severu, a tím pádem asi v polovině výšky jižní stěny; svislé liseny při nárožích byly odsazené; zásahy během 19. století zejména spodní „soklový“ pás rozdělily do tří úseků, klesajících stupňovitě k jihu, a různě korigovaly polohy lisen – nárožní pak dostaly podobu širokých pásů).

:8: Omítky jsou zejména v nepravidelně vysokém úseku nad terénem degradované, místy ve značném rozsahu erodované či opadané. Mimoto jsou značné plochy prvotního zvlněného líce kryty vyrovnávacími plentami, většinou vyplněnými úlomky pálených střešních tašek, ale v místech silnějšího příkrovu i s cihlami naplocho. Zdivo je převážně lomové, z protáhlých plochých úlomků místní vhodně odlučné vrstevnaté horniny (ruly?). Místy jsou úseky cihlové (řádky cihel, nebo i větší plochy líce; výška cihel obvykle 7,5 cm; cihly např. vysokého atypického formátu pozorovány nebyly). Z cihel jsou vyzděny stojky oken a zřejmě i vstupů, případně upravované jsou různě vysoké cihlové vyzdívky parapetů. Rovněž jsou cihlové přímé vynášecí záklenky nad okny, ovšem v nejednotném provedení, protože otvory byly vícekrát při změně funkce jednotlivých prostor upravovány (např. chlévy nepochybně měly původně okna menší).

:9: Anomálie ve zdivu je patrná ve 2. okenní ose na východní fasádě od severu. Okno je ve větším rozsahu obklopeno snad nějakým průrazem, jehož výplň je provedena ze shodného materiálu jako okolní zdivo, avšak líc vyzdívky předstupuje před první vrstvu omítky na okolním zdivu. Zatím není vůbec patrné, že by se tu nacházel nějaký otvor s ostěním, zárubní nebo pod. Každopádně vznikl vylámáním ve starším omítnutém zdivu a později byl opět zazděn s vystoupením před plochu okolní starší omítky. Není ani jasné, jestli šlo jen o krátkodobě použitý montážní otvor (v tomto místě byla uvnitř kovárna), nebo nějakou déle sloužící komunikaci, posléze asi do poloviny 19. století opět zazděnou.

Zbýšov (KH), čp. 3, JV nároží. Za sloupkem plotu je viditelný fragment překladu s profilovaným ostěním.

:10: Poškozený stav omítek na značné části zejména jižní a východní stěny umožnil v několika místech na JV a SV nároží nalézt pískovcové (světle okrové) kvádry a částečně také druhotně použité fragmenty ostění gotického či snad gotickorenesančního stáří. Provedení profilace nevylučuje původ v 15. století a spíše hovoří pro gotické zařazení, protože profilace nevykazuje výskyt dílčích elementů příznačných od začátku renesance (mělké oblouny, simy, mělké výžlabky, široké pásy mezi ústupky…).

Zbýšov (KH), čp. 3. Fragment profilovaného pískovcového překladu okna či portálku druhotně použitý v armatuře JV nároží barokní budovy bývalého hospodářského dvora.

:11: Na jednom prvku bylo zachyceno pravoúhlé zalomení profilace, jasně svědčící o tom, že prvek je fragmentem překladu pravoúhlého otvoru, v jehož koutu se profilace kolmo zalamovala. Minimální šířka otvoru podle délky profilace přelomeného překladu činila 40 cm. Profil je přeci jenom zčásti poškozený, takže se na viditelných částech nepodařilo jeho kompletní proměření. Je možné, že v případě opravy vnějších (případně i vnitřních) líců zdiva by se mohlo podařit měření profilu doplnit, což by mohlo být důležité pro určení stáří i stylových souvislostí.

Zbýšov (KH), čp. 1. Fragment pískovcového profilovaného ostění v SV nároží původní hlavní budovy bývalého hospodářského dvora.

:12: Při průčelí byla profilace snad lemována drobným zářezem nebo vyžlabením, za kterým probíhal drobný prut, u kterého není možné zatím určit, jestli byl zaoblený či ohraněný. Poměrně nezvyklé se zdá být, že vnitřní strana tohoto prutu nebyla kolmá k líci ostění, ale je klínovitě uzavřená. Za ní již profilaci dominoval robustnější obloun, podle všeho provedený ne zcela pravidelně, a profilaci zakončuje asi jen drobná lišta, paralelní s průčelní stranou.

Zbýšov (KH), čp. 1. Profilace architektonického článku druhotně použitého v SV nároží.

:13: S určitou rezervou pro případ nalezení přetínání prutů na dílu s překladem, což by jednoznačně svědčilo pro pozdně gotické zařazení, spíše předpokládám stáří předhusitské. Vycházím zejména ze značného hloubkového vyvinutí profilace. Provedení je však spíše rustikální (deformovaný obrys oblounu).

:14: Na povrchu prvků jsou zachovány zejména na ložných plochách stopy otesávání kamenickým nástrojem, který ovšem měl ploché ostří bez „zubů“, jakými byla vybavena dláta či plošiny, užívané po celé 14. století i po husitských válkách.

:15: Nalezené prvky umístěné v obou nárožích východního průčelí svědčí též o tom, že celý rozsah hlavní budovy barokního dvora vznikl jednolitě, že v něm tedy s největší pravděpodobností není obsažena část nějaké předbarokní stavby – buďto gotického proboštství, nebo renesančního poplužního dvora. Je také nepravděpodobné, že by prvky pocházely z gotické stavby kostela, která sice byla dílčími způsoby upravována, ale byla zachována až do likvidace před koncem 19. století – je ovšem pravděpodobné, že fragmenty středověkého kostela budou nalezeny ve zdivu nynějšího chrámu. (V nedávné době zde proběhlo vyhloubení drenážního kanálu podél vnějšího obrysu obvodového zdiva kostela, přičemž s velkou pravděpodobností byly nějaké informace k minulosti lokality zjištěny; mně zatím nejsou známé.)

:16: Nebudeme nyní detailněji rozebírat nějaké alternativy interpretace nalezených gotických prvků. Cílem zde bylo spíše upozornit na jejich existenci a z toho plynoucí vysoce reálný předpoklad, že budou ještě nalezeny další prvky středověké architektury proboštství, na což je třeba pamatovat při jakémkoliv stavebním či terénním zásahu v celém úseku mezi kostelem, rybníkem, bývalým ovčínem a stodolou.

---

Poznámka

Dokumentační a průzkumná akce se konala v rámci přípravy podkladů k zamýšlenému návrhu prohlásit některé ze zkoumaných objektů za kulturní památku; návrh v NPÚ zpracovává Šárka Koukalová.

Literatura

• August SEDLÁČEK: Místopisný slovník historický království českého, s. 1013.
• August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království českého, 12
• Jan ŽIŽKA: Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách, 2016

© Text, foto a kresba Jan SOMMER, Národní památkový ústav, 2017

Drobný přírůstek románských achitektonických článků z milevského kláštera

Velká část „hmoty“ i „ozdob“ staveb starodávných budov nahrazených pozdějšími funkčními a slohovými vylepšeními nezmizela z povrchu zemského. Relikty často končily v základech novějších stavení, ale byly také vkládány jako armatura do nároží nebo se ocitly ve stěnách jako součást běžného zdiva. Spíše vzácně se setkáme s pietním užitím na viditelném místě. Nesnadné je identifikovat v běžném zdivu z místního staviva druhotně použité kusy lomového kamene, ale unikat pozornosti by neměly opracované kvádry, profilované díly oken, říms, kleneb apod., protože jsou to často již jediní výmluvní svědkové podoby zaniklých objektů.

Je především otázkou času, kdy se takové pozapomenuté prvky či zlomky objeví pod opadávajícími omítkami „hostitelské“ stavby, odhalí je archeologický či jiný vý-/prů-/zkum. Bohužel ovšem nejednou jsou takoví cenní svědkové při opravě bez většího zájmu na další desetiletí umlčeni pod novou omítkou apod. Samozřejmě nejsmutnější variantou je demolice, odvoz a „ekologická“ či jiná likvidace někde v navážce pod novým panelákovým sídlištěm, v dálničním náspu apod.

Kromě hledání cest k fyzické metodicky adekvátní aj. konzervaci hmoty a forem prvků by byl potřebný efektivní systém evidence a monitoringu, a to jak periodický či průběžný (jaký již památkáři systémově provozují, ale celkem vzato jsou v informačním systému záznamy nesnadno k nalezení – zejména pokud bychom je potřebovali studovat v nějakých souvislostech, srovnávat s dalšími nálezy apod.), tak operativní (umožňující dostatečně intenzivní sledování opravovaných staveb – zdá se zřejmé, že přiměřenou cestou bude prosadit povinnost zasahujících stavebníků zajistit monitoring a dokumentaci při zásazích do staveb, tedy obdobný postup, jaký už nikoho nepřekvapuje u archeologie).

Nepochybně je třeba se zabývat i potřebností informačního systému, ve kterém budou informace a poznatky přehledně uspořádané, k nalezení podle nejrůznějších kritérií (nikoliv „jen“ podle toho, zda je památka chráněná, jestli je ohrožená či jinak administrativně „zajímavá“). (K tomu proklamativně zde.)

Segmenty záklenků v soklovém zdivu zaniklého kravína v hospodářském dvoře kláštera v Milevsku.

Jedním z příkladů významných středověkých stavebních komplexů je klášter v Milevsku. Řada monumentálních i provozních budov je zde zachována (kostel, dvě křídla románského konventu, opatská kaple, Latinská škola, palác s donjonem u hřbitova aj.), četné další ale vzaly za své. Jejich nalézané architektonické prvky jsou ukládány především v Milevském muzeu (i když s dílčími problémy, příznačnými pro lapidária menších muzejních institucí). Pozitivní přitom je také existující stabilní dohled archeologa se zájmem o stavební konstrukce. Stavby, které zde vznikaly od vyplundrování středověkého kláštera v husitských válkách porůznu obsahují početné starší relikty, rozmístěné z dnešního pohledu nahodile. Příčinou jejich užití většinou muselo být to, že se v době provádění nové konstrukce právě jiná románská či gotická část rozpadala, nebo byla překážkou pro nové záměry a přikročilo se k její demolici.

Celkem pestrý soubor dosud známých prvků se nyní podařilo dále doplnit.

Prozatím na dvou místech se v Milevsku podařilo zjistit výskyt druhotně použitých architektonických prvků nejspíše raně středověkého původu. Jedná se ovšem o prvky zcela nenáročně členěné, bez plastického dekoru či stop nátěrů nebo omítek, zhotovené z místní zrnité žuly. Je patrné, že se jedná o segmenty záklenků, jejichž viditelná hrana není profilovaná. Hrana skrytá ve hmotě zdiva nebyla přístupná k pozorování. Odhaduji však pracovně, že rovněž nemá profilaci. Šířka oblouku byla zatím zjišťována v jednom místě, kde byl prvek přístupný „díky“ odbourání vyšších partií zdiva. Klenutý prvek zde měl šířku 19 cm, ale jeho „rubová“ strana nebyla zatím dostupná.

Takové jednoduché členění je příznačné pro části kláštera budované v několika desetiletích kolem roku 1200.

Díly záklenků ve zdivu kolny.

Vzhledem k nevelkému radiusu segmentů cca 28-30 cm lze předpokládat, že díly nepocházejí např. z arkád či portálu, ale z ostění menších otvorů či hran menších výklenků (o šířce 56-60 cm). Prvky podobných rozměrů se mohly vyskytovat typicky v hranách oken (rozměrově by mohly odpovídat např. obdélným okénkům ve východním průčelí románského konventu), případně sdružených oken, nebo arkád okenních stěn ambitu apod.

Z hlediska stáří objektů, ve kterých jsou fragmenty osazeny, by sice bylo možné uvažovat o tom, zdali materiál nepochází z nějakých souběžně demolovaných částí románských budov, ale protože byl kvalitní žulový materiál „recyklován“ v areálu kláštera opakovaně, lze těžko k takovému časovému propojení událostí dojít.

V budoucnu by se mělo podařit ověřit spolehlivě rozměry prvků a případně ověřit (ne)členění dosud skrytých částí prvků. Bylo by rovněž vhodné vést existenci těchto prvků v patrnosti a zejména zamezit jejich možnému poškození či ztrátě (již nyní nejspíše byly některé při demolici částí hospodářských staveb odvezeny na neznámé místo).

Důležité rovněž je, aby v případě budoucích zásahů do konstrukcí, případně jejich likvidace či úprav, byl přivolán specialista pro dokumentaci architektonických článků (to samozřejmě platí pro kteroukoliv památku). Ten by měl jednak doplnit vědomosti o částech prvků, které by případně mohly být dosažitelné pro ohledání, ale současně by měl zajistit prohlídku materiálu zdiva, kdyby bylo rozebíráno, aby bylo možné zaručit, že nebudou cenné součásti např. středověkých architektonických článků ohroženy, a současně, že budou na přiměřené úrovni dokumentovány a posouzeny. Ve zdivu mohou být další obdobné prvky, ale samozřejmě také části náročněji členěných architektonických článků (ostění, patky, hlavice, klenební žebra, svorníky, díly okenních kružeb…) z kamene i keramiky.

Přítomnost experta pro stavební konstrukce a jejich relikty by měla být při zásazích do historických staveb vyvolána budoucím památkovým zákonem.

Úkolem pro co nejbližší dobu pak je vytvoření otevřeného „průřezového“ systému studijní evidence prvků, který z podstaty věci není možné limitovat např. úředními evidencemi muzejních sbírek či kulturních památek.

Nedávno byl zpřístupněn digitalizovaný fotoarchiv DAI

Německý archeologický ústav (Deutsche Archäologische Institut) patří k nejvýznamnějším institucím svého druhu. Mj. se v rámci projektu CARARE podílí ve spolupráci z univerzitou v Kolíně nad Rýnem na zpracování databází pro poskytování (meta)dat do European.

Přístup do fotoarchivu je vhodně uspořádán – krom vyhledávacího nástroje jsou k dispozici základní kategorie vyobrazených objektů (primárně tedy nejsou „objektem“ převážně historické dokumentační snímky, jak by tomu bylo např. u sbírky nějaké fotogalerie; tyto diskrepance zřejmě také budou řešeny v rámci CARARE).

Při vstupu do kategorie (např.) získáme přehled o podkategoriích, takže využití je velmi operativní. Zřejmě však chybějí „jemnější“ nástroje, např. uživatelské tagování, nebo další podkategorie, do kterých by byly zařazovány např. typy dekoru (perlovec, kanelura…) bez ohledu na to, na jakém reprezentantu kategorie / podkategorie jsou vytvořeny. Vidíme např. právě v Europeanech, že některé „typy“ jsou obsazeny již nezvladatelným množstvím reprezentantů (např. chapiteau), velmi znesnadňujícím nějaké efektivní využití.

V této souvislosti lze jen litovat, že většina podobných zpřístupnění vytváří individuálně strukturu kategorií; nepoužívají se standardizované pojmy. Setkal jsem se dokonce s názorem, že je to logické, s čímž ovšem nelze souhlasit. Přesto se hlavně díky Europeanům zdá být konečně vývoj příznivější s nadějí na systematickou využitelnost obrázků pro srovnávací studium, nikoliv jen pro prohlížení a „nalézání“. Je zvláštní, že při zpřístupňování digitalizátů nebylo právě toto prvním cílem všech zúčastněných. Naopak strukturou dat i charakteristik či graficky se směřovalo k individualizovaným galeriím.

Brno, kostel sv. Tomáše, spolie

Podle stručné informace o probíhajícím výzkumu byly v barokním zdivu severní stěny trojlodí kostela nalezeny druhotně užité fragmenty architektonických článků. Na prezentovaných fotkách však nejsou patrné.