MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Jsme konečně na stopě středověké architektury zbýšovského proboštství?

Nález architektonických článků druhotně použitých ve zdivu barokní budovy bývalého hospodářského dvora (Zbýšov, okres Kutná Hora, čp. 1 a čp. 3)

(Verze 1, 20170126-2330.)

Loco: 49.813186, 15.354120, 49.813611, 15.353984; ±5 m.


:1: O proboštství sázavského kláštera ve Zbýšově (jižně od Čáslavi) víme zatím vlastně jen z listinných pramenů, a to k roku 1360 (nebo 1362?). Následně pak jsou až do husitských válek známá jména několika proboštů. Po roce 1420 se zřejmě uvádí již jen pustý „klášter“. V roce 1463 potvrzuje Slavatům z nedalekého Chlumu vlastnictví bývalého proboštství ve Zbýšově král Jiří z Poděbrad (literatura má za to, že zde hospodařili již od roku 1420). Ti tu v 16. století provozovali poplužní dvůr, ale o jeho umístění či architektonické úrovni, o způsobu, jakým využíval či modifikoval gotické objekty, není dosud známo zřejmě nic. Dvůr byl v roce 1651 opět pustý. Ze 16. století pochází několik dětských náhrobků u kostela (nyní většinou v ohradní zdi kostelního hřbitova, z nichž ovšem aspoň jeden podle Soupisu památek okresu Čáslavského, s. 381, patří někomu z rodu Lukaveckých z Lukova).

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Zbýšov (KH), Jižní průčelí domu čp. 3 a kostel (v pozadí).

:2: O středověké a renesanční stavební činnosti tak dosud zřejmě nejsme nijak zpraveni (nevím, jestli nějaké nálezy nejsou uložené v nějaké muzejní sbírce, nebo jestli nebyly získány nějaké vědomosti např. při výkopech pro elektrické, vodovodní či jiné sítě).

Zbýšov (KH), pozemkový katastr 20170122, detail

Zbýšov (KH), pozemkový katastr 20170122, detail

:3: Nynější budovy dvora pocházejí až z doby po roce 1748, kdy statek zakoupil tehdy prosperující cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory. Této době náleží protáhlé stavení přibližně severojižního směru (nyní čp. 1 a 2), kde byly chlévy a na jižním konci byty personálu, dále západně situovaná kratší původní stodola s mansardovou střechou (dnes čp. 27), zřejmě vztažená ke společné západovýchodní ose dispozice. Jižně od stodoly v jihozápadním koutu přibližně obdélné plochy dvora se nacházel ovčín, nahrazený později nynější budovou mírně odlišných rozměrů, dnes značně zchátralou.

Zbýšov (KH), výřez mapy Stabilního katastru: Hospodářský dvůr s kostelem

Zbýšov (KH), situace hlavní budovy bývalého dvora v roce 1840, na mapě Stabilního katastru (hlavní budova dvora zde má č. 5 a je vyznačena tmavě červeně).

:4: V bývalém hlavním stavení i stodole jsou nyní byty (dříve byly v hlavní budově též kovárna – na severním konci u kostela, policejní služebna – naopak na jižním konci nad rybníkem, a poštovní úřadovna).

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Zbýšov (KH), východní průčelí domu čp. 3 (vlevo) a čp. 1.

:5: Při budování barokního dvora byl k jihu se svažující terén zřejmě do jisté míry planýrován – plocha pod ohradou hřbitova byla asi odkopána, kdežto v jižní části lze předpokládat navážky.

:6: Hlavní budova dvora (čp. 1 a 2) je přízemní, zčásti asi dodatečně vybavená drobnými sklípky pro byty. Na jižní straně je přízemí nad okolní klesající terén vyvýšeno o cca 3-4 m; na tomto konci budovy je také nejstarší sklípek, který ovšem ničím nenasvědčuje, že by mohl být předbarokního stáří; patrně vznikl při výstavbě dvora kolem poloviny 18. století.

:7: Budova dvora si podle dosavadních zjištění nezachovala žádné součásti architektonického členění (římsy, ostění portálů nebo oken). Z té doby by ovšem mohly pocházet některé relikty omítkového členění lisenovými rámy na exteriéru; protože se omítky během času několikrát upravovaly, přičemž se na některé úseky ze starších fází navazovalo, jiné se překrývaly nebo modifikovaly, nelze původní stav jednoznačně rekonstruovat (podle všeho se jednalo o nenáročné členění v podobě vodorovného hlazeného pásu, který probíhal po celé délce východního průčelí těsně nad terénem na severu, a tím pádem asi v polovině výšky jižní stěny; svislé liseny při nárožích byly odsazené; zásahy během 19. století zejména spodní „soklový“ pás rozdělily do tří úseků, klesajících stupňovitě k jihu, a různě korigovaly polohy lisen – nárožní pak dostaly podobu širokých pásů).

:8: Omítky jsou zejména v nepravidelně vysokém úseku nad terénem degradované, místy ve značném rozsahu erodované či opadané. Mimoto jsou značné plochy prvotního zvlněného líce kryty vyrovnávacími plentami, většinou vyplněnými úlomky pálených střešních tašek, ale v místech silnějšího příkrovu i s cihlami naplocho. Zdivo je převážně lomové, z protáhlých plochých úlomků místní vhodně odlučné vrstevnaté horniny (ruly?). Místy jsou úseky cihlové (řádky cihel, nebo i větší plochy líce; výška cihel obvykle 7,5 cm; cihly např. vysokého atypického formátu pozorovány nebyly). Z cihel jsou vyzděny stojky oken a zřejmě i vstupů, případně upravované jsou různě vysoké cihlové vyzdívky parapetů. Rovněž jsou cihlové přímé vynášecí záklenky nad okny, ovšem v nejednotném provedení, protože otvory byly vícekrát při změně funkce jednotlivých prostor upravovány (např. chlévy nepochybně měly původně okna menší).

:9: Anomálie ve zdivu je patrná ve 2. okenní ose na východní fasádě od severu. Okno je ve větším rozsahu obklopeno snad nějakým průrazem, jehož výplň je provedena ze shodného materiálu jako okolní zdivo, avšak líc vyzdívky předstupuje před první vrstvu omítky na okolním zdivu. Zatím není vůbec patrné, že by se tu nacházel nějaký otvor s ostěním, zárubní nebo pod. Každopádně vznikl vylámáním ve starším omítnutém zdivu a později byl opět zazděn s vystoupením před plochu okolní starší omítky. Není ani jasné, jestli šlo jen o krátkodobě použitý montážní otvor (v tomto místě byla uvnitř kovárna), nebo nějakou déle sloužící komunikaci, posléze asi do poloviny 19. století opět zazděnou.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Zbýšov (KH), čp. 3, JV nároží. Za sloupkem plotu je viditelný fragment překladu s profilovaným ostěním.

:10: Poškozený stav omítek na značné části zejména jižní a východní stěny umožnil v několika místech na JV a SV nároží nalézt pískovcové (světle okrové) kvádry a částečně také druhotně použité fragmenty ostění gotického či snad gotickorenesančního stáří. Provedení profilace nevylučuje původ v 15. století a spíše hovoří pro gotické zařazení, protože profilace nevykazuje výskyt dílčích elementů příznačných od začátku renesance (mělké oblouny, simy, mělké výžlabky, široké pásy mezi ústupky…).

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Zbýšov (KH), čp. 3. Fragment profilovaného pískovcového překladu okna či portálku druhotně použitý v armatuře JV nároží barokní budovy bývalého hospodářského dvora.

:11: Na jednom prvku bylo zachyceno pravoúhlé zalomení profilace, jasně svědčící o tom, že prvek je fragmentem překladu pravoúhlého otvoru, v jehož koutu se profilace kolmo zalamovala. Minimální šířka otvoru podle délky profilace přelomeného překladu činila 40 cm. Profil je přeci jenom zčásti poškozený, takže se na viditelných částech nepodařilo jeho kompletní proměření. Je možné, že v případě opravy vnějších (případně i vnitřních) líců zdiva by se mohlo podařit měření profilu doplnit, což by mohlo být důležité pro určení stáří i stylových souvislostí.

Zbýšov (KH), čp. 1, čp. 3

Zbýšov (KH), čp. 1. Fragment pískovcového profilovaného ostění v SV nároží původní hlavní budovy bývalého hospodářského dvora.

:12: Při průčelí byla profilace snad lemována drobným zářezem nebo vyžlabením, za kterým probíhal drobný prut, u kterého není možné zatím určit, jestli byl zaoblený či ohraněný. Poměrně nezvyklé se zdá být, že vnitřní strana tohoto prutu nebyla kolmá k líci ostění, ale je klínovitě uzavřená. Za ní již profilaci dominoval robustnější obloun, podle všeho provedený ne zcela pravidelně, a profilaci zakončuje asi jen drobná lišta, paralelní s průčelní stranou.

Zbýšov (KH), čp. 1

Zbýšov (KH), čp. 1. Profilace architektonického článku druhotně použitého v SV nároží.

:13: S určitou rezervou pro případ nalezení přetínání prutů na dílu s překladem, což by jednoznačně svědčilo pro pozdně gotické zařazení, spíše předpokládám stáří předhusitské. Vycházím zejména ze značného hloubkového vyvinutí profilace. Provedení je však spíše rustikální (deformovaný obrys oblounu).

:14: Na povrchu prvků jsou zachovány zejména na ložných plochách stopy otesávání kamenickým nástrojem, který ovšem měl ploché ostří bez „zubů“, jakými byla vybavena dláta či plošiny, užívané po celé 14. století i po husitských válkách.

:15: Nalezené prvky umístěné v obou nárožích východního průčelí svědčí též o tom, že celý rozsah hlavní budovy barokního dvora vznikl jednolitě, že v něm tedy s největší pravděpodobností není obsažena část nějaké předbarokní stavby – buďto gotického proboštství, nebo renesančního poplužního dvora. Je také nepravděpodobné, že by prvky pocházely z gotické stavby kostela, která sice byla dílčími způsoby upravována, ale byla zachována až do likvidace před koncem 19. století – je ovšem pravděpodobné, že fragmenty středověkého kostela budou nalezeny ve zdivu nynějšího chrámu. (V nedávné době zde proběhlo vyhloubení drenážního kanálu podél vnějšího obrysu obvodového zdiva kostela, přičemž s velkou pravděpodobností byly nějaké informace k minulosti lokality zjištěny; mně zatím nejsou známé.)

:16: Nebudeme nyní detailněji rozebírat nějaké alternativy interpretace nalezených gotických prvků. Cílem zde bylo spíše upozornit na jejich existenci a z toho plynoucí vysoce reálný předpoklad, že budou ještě nalezeny další prvky středověké architektury proboštství, na což je třeba pamatovat při jakémkoliv stavebním či terénním zásahu v celém úseku mezi kostelem, rybníkem, bývalým ovčínem a stodolou.


Poznámka

Dokumentační a průzkumná akce se konala v rámci přípravy podkladů k zamýšlenému návrhu prohlásit některé ze zkoumaných objektů za kulturní památku; návrh v NPÚ zpracovává Šárka Koukalová.

Literatura

  • August SEDLÁČEK: Místopisný slovník historický království českého, s. 1013.
  • August SEDLÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království českého, 12
  • Jan ŽIŽKA: Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách, 2016

© Text, foto a kresba Jan SOMMER, Národní památkový ústav, 2017

Reklamy

2017/01/26 Posted by | dokumentace, fragmenty, OPD | , , | Napsat komentář

Drobný přírůstek románských achitektonických článků z milevského kláštera

Velká část „hmoty“ i „ozdob“ staveb starodávných budov nahrazených pozdějšími funkčními a slohovými vylepšeními nezmizela z povrchu zemského. Relikty často končily v základech novějších stavení, ale byly také vkládány jako armatura do nároží nebo se ocitly ve stěnách jako součást běžného zdiva. Spíše vzácně se setkáme s pietním užitím na viditelném místě. Nesnadné je identifikovat v běžném zdivu z místního staviva druhotně použité kusy lomového kamene, ale unikat pozornosti by neměly opracované kvádry, profilované díly oken, říms, kleneb apod., protože jsou to často již jediní výmluvní svědkové podoby zaniklých objektů.

Je především otázkou času, kdy se takové pozapomenuté prvky či zlomky objeví pod opadávajícími omítkami „hostitelské“ stavby, odhalí je archeologický či jiný vý-/prů-/zkum. Bohužel ovšem nejednou jsou takoví cenní svědkové při opravě bez většího zájmu na další desetiletí umlčeni pod novou omítkou apod. Samozřejmě nejsmutnější variantou je demolice, odvoz a „ekologická“ či jiná likvidace někde v navážce pod novým panelákovým sídlištěm, v dálničním náspu apod.

Kromě hledání cest k fyzické metodicky adekvátní aj. konzervaci hmoty a forem prvků by byl potřebný efektivní systém evidence a monitoringu, a to jak periodický či průběžný (jaký již památkáři systémově provozují, ale celkem vzato jsou v informačním systému záznamy nesnadno k nalezení – zejména pokud bychom je potřebovali studovat v nějakých souvislostech, srovnávat s dalšími nálezy apod.), tak operativní (umožňující dostatečně intenzivní sledování opravovaných staveb – zdá se zřejmé, že přiměřenou cestou bude prosadit povinnost zasahujících stavebníků zajistit monitoring a dokumentaci při zásazích do staveb, tedy obdobný postup, jaký už nikoho nepřekvapuje u archeologie).

Nepochybně je třeba se zabývat i potřebností informačního systému, ve kterém budou informace a poznatky přehledně uspořádané, k nalezení podle nejrůznějších kritérií (nikoliv „jen“ podle toho, zda je památka chráněná, jestli je ohrožená či jinak administrativně „zajímavá“). (K tomu proklamativně zde.)

Milevsko, románské fragmenty v hospodářském dvoře

Segmenty záklenků v soklovém zdivu zaniklého kravína v hospodářském dvoře kláštera v Milevsku.

Jedním z příkladů významných středověkých stavebních komplexů je klášter v Milevsku. Řada monumentálních i provozních budov je zde zachována (kostel, dvě křídla románského konventu, opatská kaple, Latinská škola, palác s donjonem u hřbitova aj.), četné další ale vzaly za své. Jejich nalézané architektonické prvky jsou ukládány především v Milevském muzeu (i když s dílčími problémy, příznačnými pro lapidária menších muzejních institucí). Pozitivní přitom je také existující stabilní dohled archeologa se zájmem o stavební konstrukce. Stavby, které zde vznikaly od vyplundrování středověkého kláštera v husitských válkách porůznu obsahují početné starší relikty, rozmístěné z dnešního pohledu nahodile. Příčinou jejich užití většinou muselo být to, že se v době provádění nové konstrukce právě jiná románská či gotická část rozpadala, nebo byla překážkou pro nové záměry a přikročilo se k její demolici.

Celkem pestrý soubor dosud známých prvků se nyní podařilo dále doplnit.

Prozatím na dvou místech se v Milevsku podařilo zjistit výskyt druhotně použitých architektonických prvků nejspíše raně středověkého původu. Jedná se ovšem o prvky zcela nenáročně členěné, bez plastického dekoru či stop nátěrů nebo omítek, zhotovené z místní zrnité žuly. Je patrné, že se jedná o segmenty záklenků, jejichž viditelná hrana není profilovaná. Hrana skrytá ve hmotě zdiva nebyla přístupná k pozorování. Odhaduji však pracovně, že rovněž nemá profilaci. Šířka oblouku byla zatím zjišťována v jednom místě, kde byl prvek přístupný „díky“ odbourání vyšších partií zdiva. Klenutý prvek zde měl šířku 19 cm, ale jeho „rubová“ strana nebyla zatím dostupná.

Takové jednoduché členění je příznačné pro části kláštera budované v několika desetiletích kolem roku 1200.

27464013890_00d6982e1e_z

Díly záklenků ve zdivu kolny.

Vzhledem k nevelkému radiusu segmentů cca 28-30 cm lze předpokládat, že díly nepocházejí např. z arkád či portálu, ale z ostění menších otvorů či hran menších výklenků (o šířce 56-60 cm). Prvky podobných rozměrů se mohly vyskytovat typicky v hranách oken (rozměrově by mohly odpovídat např. obdélným okénkům ve východním průčelí románského konventu), případně sdružených oken, nebo arkád okenních stěn ambitu apod.

Z hlediska stáří objektů, ve kterých jsou fragmenty osazeny, by sice bylo možné uvažovat o tom, zdali materiál nepochází z nějakých souběžně demolovaných částí románských budov, ale protože byl kvalitní žulový materiál „recyklován“ v areálu kláštera opakovaně, lze těžko k takovému časovému propojení událostí dojít.

V budoucnu by se mělo podařit ověřit spolehlivě rozměry prvků a případně ověřit (ne)členění dosud skrytých částí prvků. Bylo by rovněž vhodné vést existenci těchto prvků v patrnosti a zejména zamezit jejich možnému poškození či ztrátě (již nyní nejspíše byly některé při demolici částí hospodářských staveb odvezeny na neznámé místo).

Důležité rovněž je, aby v případě budoucích zásahů do konstrukcí, případně jejich likvidace či úprav, byl přivolán specialista pro dokumentaci architektonických článků (to samozřejmě platí pro kteroukoliv památku). Ten by měl jednak doplnit vědomosti o částech prvků, které by případně mohly být dosažitelné pro ohledání, ale současně by měl zajistit prohlídku materiálu zdiva, kdyby bylo rozebíráno, aby bylo možné zaručit, že nebudou cenné součásti např. středověkých architektonických článků ohroženy, a současně, že budou na přiměřené úrovni dokumentovány a posouzeny. Ve zdivu mohou být další obdobné prvky, ale samozřejmě také části náročněji členěných architektonických článků (ostění, patky, hlavice, klenební žebra, svorníky, díly okenních kružeb…) z kamene i keramiky.

Přítomnost experta pro stavební konstrukce a jejich relikty by měla být při zásazích do historických staveb vyvolána budoucím památkovým zákonem.

Úkolem pro co nejbližší dobu pak je vytvoření otevřeného „průřezového“ systému studijní evidence prvků, který z podstaty věci není možné limitovat např. úředními evidencemi muzejních sbírek či kulturních památek.

2016/06/18 Posted by | fragmenty | , , | 1 komentář

Nedávno byl zpřístupněn digitalizovaný fotoarchiv DAI

Německý archeologický ústav (Deutsche Archäologische Institut) patří k nejvýznamnějším institucím svého druhu. Mj. se v rámci projektu CARARE podílí ve spolupráci z univerzitou v Kolíně nad Rýnem na zpracování databází pro poskytování (meta)dat do European.

Přístup do fotoarchivu je vhodně uspořádán – krom vyhledávacího nástroje jsou k dispozici základní kategorie vyobrazených objektů (primárně tedy nejsou „objektem“ převážně historické dokumentační snímky, jak by tomu bylo např. u sbírky nějaké fotogalerie; tyto diskrepance zřejmě také budou řešeny v rámci CARARE).

Při vstupu do kategorie (např.) získáme přehled o podkategoriích, takže využití je velmi operativní. Zřejmě však chybějí „jemnější“ nástroje, např. uživatelské tagování, nebo další podkategorie, do kterých by byly zařazovány např. typy dekoru (perlovec, kanelura…) bez ohledu na to, na jakém reprezentantu kategorie / podkategorie jsou vytvořeny. Vidíme např. právě v Europeanech, že některé „typy“ jsou obsazeny již nezvladatelným množstvím reprezentantů (např. chapiteau), velmi znesnadňujícím nějaké efektivní využití.

V této souvislosti lze jen litovat, že většina podobných zpřístupnění vytváří individuálně strukturu kategorií; nepoužívají se standardizované pojmy. Setkal jsem se dokonce s názorem, že je to logické, s čímž ovšem nelze souhlasit. Přesto se hlavně díky Europeanům zdá být konečně vývoj příznivější s nadějí na systematickou využitelnost obrázků pro srovnávací studium, nikoliv jen pro prohlížení a „nalézání“. Je zvláštní, že při zpřístupňování digitalizátů nebylo právě toto prvním cílem všech zúčastněných. Naopak strukturou dat i charakteristik či graficky se směřovalo k individualizovaným galeriím.

2010/10/24 Posted by | EUROPEANA, katalog on-line | , , , , | Napsat komentář

Brno, kostel sv. Tomáše, spolie

Podle stručné informace o probíhajícím výzkumu byly v barokním zdivu severní stěny trojlodí kostela nalezeny druhotně užité fragmenty architektonických článků. Na prezentovaných fotkách však nejsou patrné.

2010/02/18 Posted by | fragmenty | , | Napsat komentář

   

Thomas Ash

Adventures in Library and Information Science

Before Chartres

Appunti sull'arte romanica e sul tempo romanico

Medieval Histories

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Ghost Signs

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

GroovyHistorian

A Groovy Historical World

Czy leci z nami archeolog

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Research Center Sanssouci

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Tomáš Stěhule

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ArcHerNet

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Denkmalberatung

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog