MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Neobvykle členěný gotický architektonický článek druhotně užitý v pevnostním zdivu vyšehradské citadely

Zdivo barokní bastionové pevnosti sestává převážně z cihel. Nároží bastionů jsou ve většině kvádrová. Z pískovce jsou vytesány také poloválcové korunní římsy zdiva. V některých úsecích bylo ve vnějším líci užito i jiného materiálu – zde se pak jedná o značně nepravidelné smíšené cihlokamenné zdivo, ve kterém se uplatňuje různě velký podíl druhotně užitého staviva. Jak bývá v podobných případech obvyklé, převažují v těchto místech řadové nebo nárožní kvádry, následují díly s odsekanými původně předstupujícími architektonickými články (příporami, římsami…). Jak tomu v podobných případech bývá, vzácně se objeví i relikty samotných architektonických článků.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Protože památková údržba tak velkého stavebního komplexu probíhá nepřetržitě, je nepochybně namístě věnovat se také průběžně dohledu s užitím dokumentačních a průzkumných metod rozvíjených v oborech SHP a OPD. Nevím, nakolik je toto zajištěno, jen se zdá, že příslušné dokumentace nejsou operativně zpřístupňovány a využívány k aktualizovanému památkovému hodnocení. Jeden takový pokus ale můžeme nyní podniknout.

V pravém líci bastionu 39 je ve smíšeném zdivu do úrovně cca 2/3 výšky stěny možné pozorovat velmi různorodý kamenný materiál – kromě lomových (či olámaných) kamenů též v různé míře poškozené kvádry, ale především několik dílů architektonických prvků. Materiál je přítomný v pestré škále (okrový i fialový /koroze, oheň?/ pískovec, opuka…).

Několik prvků zjevně původně patřilo architektonickému aparátu gotických budov.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Raně gotický by mohl být fragment masivního válcového dříku z fialového pískovce (nedovedu ovšem vyloučit např. nějakou modifikovanou žulu apod.). Část průřezu chybí, takže není možné jednoznačně říci, zda šlo o sloupek, příporu, nebo o nějakou bohatěji členěnou strukturu. Nic dalšího nelze k tomuto konstatování říci. Leda snad to, že rozdílnost od dalších prvků svědčí o tom, že nebyly na toto místo dopraveny z jedné stavby, resp., že nepocházejí z jedné stavební epochy.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Další dva zajímavé prvky jsou totiž z pevného šedookrového pískovce (křemitého?), i když místně korodovaného.

První z těchto prvků je jednodušší koncepce. Zjevně se jedná o vnější hranu nějaké arkády či okenního otvoru, jehož ostění se vyznačovalo především širokým výžlabkem; mohlo by jít také o okno ambitu. Zachovaná vnější hrana je zvýrazněna staticky formovaným hruškovcem, který navazuje na výžlabek jemným zaoblením. Na vnější straně je hruškovec lemován jemným, ale výrazným výžlabkem.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Slohově lze takový prvek řadit do dlouhého období lucemburské architektury druhé poloviny 14. století. Přesnější souvislost s nějakou konkrétní stavbou by snad bylo možné stanovovat po dalším pátrání v archivech či na částečně zachovaných stavbách. Je ovšem možné, že by tento díl mohl svým původem souviset s dalším zlomkem z obdobného materiálu, který je ovšem narozdíl od předchozího svými formami zcela mimořádný.

V líci zdi je přístupný „řez“ (buďto jde o lom, nebo o hloubkově erodovanou původní ložnou plochu) velmi složitě tvarovaným dílem, vlastně jakousi drúzou sestávající ze dvou přibližně kolmo směřujících hruškovcových prutů, doplněných na vnitřní straně sevřeného úhlu drobnými polovičními hruškovci (vlastně simovitými vlnkami), mezi které je vtisknut mělký výžlabek. Takový svazek asi nebyl součástí ostění portálu či okna, ale nejspíše patřil k přípoře v nosném systému nějaké složitě tvarované klenby. Obdobu takové klenby si ovšem těžko vybavíme.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Výžlabek se navíc dovnitř nynější hmoty zdi vyklání vpřed od (původně?) svislého směru přípor. Zdá se tak, že by se mohlo jednat o náběh klenební plochy (či jiné vpřed konzolovitě předstupující části – baldachýnu, záklenku otvoru…).

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Tento díl byl známý již dříve, jak o tom svědčí i to, že při minulých opravách spárování zdi byl „přiznán“ v okolní mírně ustupující maltě. (Před lety jsem jej také oměřoval, což ovšem u tak složitého útvaru nemohlo vést k přesnému výsledku; nyní byl k překreslení použit somrograf.) Nicméně zřejmě se mu podrobnějšího zájmu nedostalo (předem se omlouvám za případné přehlédnutí, které mohu po sdělení podnětu zkusit nějak napravit).

Pokud tedy zaženeme pochybnosti v podobě představ, že se jedná o nějaký zlomek novogotického stáří, vložený sem např. při nějaké opravě zdi nebo pod., můžeme v rovině čistých hypotéz odhadovat původ tak nezvyklého prvku, u něhož si ani snadno nedovedeme představit návaznost na nějaké linie žeber případné klenby.

Nejpravděpodobnější by se jevilo, že prvek pochází z nějaké středověké stavby z Vyšehradu, kde o několika svatyních či rezidencích nemáme žádné podrobné zprávy (a přitom zde byly takové unikátní stavby jako „předsíň“ před západním průčelím baziliky sv. Petra a Pavla).

Nicméně nás může napadnout souvislost s nepříliš připomínanou skutečností… Na konci 18. století se totiž na nynějším Karlově náměstí na Novém Městě pražském (postupně?) rozebírala k druhotnému užití kaple Božího Těla. Letmé zmínky v literatuře zřejmě svědčí o tom, že se zachovaly nějaké zprávy, vypovídající o rozvozu materiálu kaple na několik stavenišť po Praze. Jedním z nich měla být snad nějaká „novostavba na Pankráci“. Podle jiných výkladů se kolem roku 1809 mělo stavět právě na vyšehradském bastionu 39. Z komentářů v literatuře neplyne úplně jasně, jestli výstavba v té době vrcholila, nebo byla vymezena jen tímto rokem. Zdá se však, že by se při určitých mezidobích uskladnění materiálu mohly prvky z kaple uplatnit v „novostavbě“ doplňující starší barokní opevnění Vyšehradu.

Je to čirá hypotéza. Kdyby však její platnost mohla být nějak potvrzena, získali bychom představu o vynikající architektuře kaple, kterou máme z rekonstrukcí v literatuře zafixovanou spíše v podobě „aditivně“ uspořádané „skládačky“, připomínající stavby podstatně starší (snad mariánský kostel v Trevíru či závěr kostela Předklášteří u Tišnova). Členitost a architektonická koncepce by byly zcela neobyčejné. Konečně odpovídající i významu tohoto pomníku.

I když však z opatrnosti tuto možnost ponecháme jen jako jednu z vícero možných teorií, mezi kterými snad bude možné rozhodnout budoucími výzkumy či dalšími nálezy, musíme přesto upozornit na mimořádnou řemeslnou i architektonickou kvalitu prvku a zkusit aspoň do diskuse vnést námět na opatrné vyjmutí a pečlivé uložení v lapidáriu…

Reklamy

2014/07/24 Posted by | fragmenty, OPD, Prezentace | , , | Napsat komentář

   

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Research Center Sanssouci

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Tomáš Stěhule

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ArcHerNet

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Denkmalberatung

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond