MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Poznámka k diskuzi o metodice stavebněhistorického průzkumu (SHP)

K účasti v diskusi vyzval Jan Beránek (za odd. výzkumů a průzkumů NPÚ) zde.

Protože jsem nebyl s to zpracovat výhradně odpověď na položené otázky (Co si myslíte, že se změnilo od doby vydání poslední metodiky? Co ve stávající metodice chybí a co by mělo být doplněno, případně změněno?), shrnul jsem pár rychlých, snad až překotných dojmů. Možná bych něco z nich následně i korigoval (a možná i odvolal). Proto se také omlouvám těm, kdo by se pokoušeli dále číst s nějakým nadměrným očekáváním. Je to dáno také tím, že čas na podrobnější zpracování vlastně nebyl. A přitom není tak úplně jasné, jak bude se zaslanými odpověďmi naloženo (za sebe navrhuji, aby byly po autorizaci zasílatelů zveřejněny na webu NPÚ, případně na jiném vhodném místě).

Podrobnější nové vydání metodiky bude jistě efektivní pomůckou jak pro práci v terénu samotnou, tak i pro jasnější stanovení podmínek akce a její celkovou specifikaci. To je potřebné jak pro investora, tak pro přístup odborných památkářských instancí (ty by možná mohly být vybaveny nějakou metodikou či „kuchařkou“ směřující ke komplexnímu zadávání průzkumů vůbec, tak aby realizace i zpracování průzkumů vedly vlastně k jejich vypracovávání v systematickém celku).

V těchto dnech proběhlo zajímavé snad připomínkové kolo, směřující k získání odborných podnětů k metodice, a to zejména na podkladě zkušeností získaných s praktickým uplatňováním dosavadní metodiky. Pobídkou mohlo také být současné vydání článku Petra Macka v časopisu Průzkumy památek, které již představilo některé záměry připravovaného podstatně rozšířeného vydání metodiky.


Nečleněný a dosti těžko přehledný text dosavadních elaborátů SHP, jak se v praxi ustálil, s sebou nese některé problémy při využívání obsažených informací. Elaborát není snadno přehledný, vlastně vyžaduje kompletní přečtení i při ověřování relativně málo podstatné skutečnosti. To nutně musí vést alespoň v některých případech k do jisté míry povrchní práci s tímto základním zdrojem informací.

Elaborát by naopak měl „jít pod ruku“ hlavním způsobům užití. Vím, že se k nějakému „drobení“ detailnějším členěním namítalo, že pro pochopení výsledků elaborátu je stejně nutné jej prostudovat kompletně. To sice může být pravda, ale na druhé straně by stejně tak bylo možné argumentovat ve prospěch „fragmentovaného“ řešení, ovšem s důsledným propojením souvisejících informací v popisu, seznamu (hodnotných) prvků, výkladu historie či památkovém hodnocení.

K tomuto „prvkovému“ řešení směřuje např. i v článku P. Macka zmiňovaná (ale nejmenovaná) metodika „Raumbuchu“ (tomuto slovu asi není třeba se vyhýbat, protože těžko vymyslíme trefné české pojmenování http://www.linguee.de/deutsch-englisch/uebersetzung/raumbuch.html). Na druhé straně je s ním však z hlediska SHP ten problém, že důsledně postupuje po jednotlivých místnostech. Z jazykového hlediska se u nás v podobných souvislostech v projektech setkáváme např. s „popisy místností“. V němčině se objevuje též „Gebäudeatlas“, což nejspíše je také chápáno jako jakýsi „výkaz“.

Ukazuje se také, že v literatuře dosud časté „papírové“ schéma Raumbuchu při nerovnoměrném rozsahu různých informací vede k vytváření rozsáhlých prázdných ploch v tabulce a zvyšuje nepřehlednost „roztaháním“ informací na více listů. (V obecných podmínkách se tam obvykle uvádí, že je na jednu místnost počítáno s jedním listem – v tomto smyslu by „Raumbuch“ mohl být spíše souhrnným obsahem podrobnějšího inventáře; pak by možná „výčet/výkaz“ tohoto typu mohl být spíše např. podkladem pro kalkulaci nákladů, vč. např. specifikace podrobnosti zpracování pro různé prvky apod.; srov. např. příklad zde.) Ve srovnání s jinou z hlediska souhrnného pojetí velmi instruktivní metodikou syntetizující do značné míry to, co se nyní připravuje, bylo by možná vhodné začlenit do metodiky SHP též kapitolu „předprůzkumné činnosti“.

Je pravdou, že dnes se již asi můžeme setkávat i s „digitálním Raumbuchem“. To ale vyžaduje specifické programové vybavení, jehož vlastnostmi by se metodika asi v obecné míře měla zabývat (už i proto, že se zřejmě zatím v praxi příliš často neobjevuje, což se ovšem bude měnit, jelikož jde o postupy se kterými se na školách seznamují architekti či archeologové). A to hlavně s cílem kompatibility výsledků, protože často jsou téměř bezmyšlenkovitě používány nejrůznější technické formáty dat, bránící např. v případě potřeby u uživatele dat jejich snadnému propojení (připomenout lze zejména z cizí literatury známá svědectví o tom, že orgány státní správy nejsou s to zhlédnout nějakou výkresovou dokumentaci). Zde na okraj zmiňme také potřebu standardizace terminologie!

Ovšem pak je již vcelku nepodstatné, jestli je materiál členěn po „místnostech“, nebo jinak. Zejména u staveb složitějšího stavebního vývoje bude vznikat potřeba jiného členění (např. po jednotlivých zdech). Nakonec Raumbuch se v Německu dostal do praxe SHP z „inventářů“ spíše stavebně-technické povahy (Raumbuch ve Wikipedii; aktuálně např. směrnice pro vytváření Raumbuchu ve školních zařízeních města Vídně zde sleduje hlavně cíle technické správy budov). Mj. nejspíše právě z důvodu vzájemné komunikace mezi výsledky různých průzkumů se v Německu požadoval i ze strany památkářů stejný postup i pro SHP.

Půjde také o to, že vlastně stejné informace jsou sbírány i při jiných průzkumech než je SHP. S tím souvisí otázka, proč by se metodika popisu (místností, zdí, prvků…) neměla v obecné míře shodovat. Základní popis např. dveří pro stavebně-technický průzkum, soupis prvků k ochraně během stavebních zásahů, restaurátorský průzkum, inventarizaci v lapidáriu… by mohl mít totožnou strukturu, samozřejmě s tím, že by podle potřeb různých specializací mohly být některé odstavce rozšířeny, jinak naopak případně i zcela vynechány. Doplnil by je pak v rámci své akce další specialista. Je zřejmé, že takový komplexní systém by vyžadoval až příliš rozsáhlou dohodu všech zúčastněných a asi není reálný. Přesto by měl být považován za jakousi ideální „limitu“, byť reálně příliš vzdálenou. (Měl by být ovšem stanoven např. dokumentem na úrovni státní normy.)

Kompatibilita s ostatními „inventáři“ má ten význam, že se prvky, které mají být respektovány, „objevují“ projektantovi na očích např. se sanitárními zařízeními, takže klesá riziko jejich opomenutí. Tato stránka věci je již v aktuálních projekčních programech (CAD) implementována. Minimálně formou tabulky, příp. s vyznačením v grafických podkladech, by tedy i informace ze SHP měly v této „konkurenci“ figurovat.

Na to do jisté míry navazuje i většinou opomíjená, ale reálně velmi podstatná – ne-li zcela zásadní – otázka podrobnosti zpracování. Zatím se o ní většinou nemluví, nejčastěji s odůvodněním, že podrobnost logicky plyne z toho, že je třeba dojít k „dokonalému“ výsledku, takže nedostatečné úrovně podrobnosti jsou samy od sebe diskvalifikovány, protože buď nebudou mít dokonalý výsledek, anebo nebudou jak se patří doložitelné.

Přitom ale dochází k tomu, že v některých případech je z různých důvodů docilována větší podrobnost, než je pro vyhodnocení potřebná. V tomto smyslu by bylo vhodné „inventarizaci“ oddělit od hodnocení.

K tomu odbočku… Mělo by být počítáno s možností „nerovnoměrného“ zpracování z hlediska podrobnosti. Limitně až tak, že z celé budovy bude např. podrobně zpracována jen jedna (např. kolkovaná) cihla. Asi to již nesouvisí bezprostředně s SHP, spíše možná s dnes často uváděným, ale přeci jenom spíše mýticky působícím Památkovým katalogem. Ale na ten by se měla nejspíše ohlížet jak metodika, tak i reálné postupy SHP.

A když už k těm vazbám stavebně-historických informací… Měla by být důsledně vzata v potaz norma ISO 21127:2006, standard CIDOC-CRM. To je velmi důležité právě pro „schopnost“ vytvářených informací včleňovat se do informačních vazeb různých úrovní (prvek v rámci stěny < místnosti < patra/traktu < budovy < bloku…; ale také chronologicky či typologicky – např. návaznost na další cihly s daným kolem ve zkoumané budově, ale také na jiných místech, v muzeích, databázích apod.). Z tohoto modelu vychází ostatně také evropská databáze kulturního odkazu Europeana…

S těmito náměty souvisí také zájem na tom, aby elaboráty vstupovaly nějakým způsobem do obecných zdrojů informací a nezůstávaly v podobě „papírových“ kopií na průklepácích v archivech. Dnes jsou sice již mnohdy starší elaboráty digitalizovány, ale při malé možnosti převodu do počítačově čitelné verze (OCR) vzhledem ke kvalitě kopií (průklepák) narážíme na potíže při vytváření metadat či rejstříků pro další využitelnost. Tyto problémy asi budou nějak vyřešeny, ale je vhodné na ně nyní pamatovat již v metodice a se specialisty IT prosadit takovou podobu metadat i pro nové elaboráty, aby ve světě sdílených dat byly maximálně „kompatibilní“.

„Prvkový“ systém popisu (i zpracování dokumentace apod.) umožní propojování produktů různých průzkumů (stavebně-technický, restaurátorský, projekční…) a jejich návaznost a vzájemnou využitelnost.

Stavební historie by mohla být podávána v jednom sledu s archivním výzkumem. To by byl cenný příspěvek přehlednosti výstupů, protože by to hlavně snížilo mnohdy zbytečné opakování dlouhých pasáží z kapitoly „Dějiny objektu“. Lze si představit, že na prosazení tohoto přístupu je nyní ještě brzy.

Seznam prvků v různě zvolené úrovni podrobnosti by asi měl nějak korespondovat s „Raumbuchem“. Lze mít za to, že by ze „soupisu místností“ směřovaly odkazy na (případně výběrově dle okolností) zpracovanou dokumentaci prvků. „Listy prvků“ by pak odkazovaly na údaje o související konstrukci (to je zase jeden z klíčových principů CIDOC-CRM). Navíc při tomto přístupu bude posílena možnost sdílet tyto výsledky např. pro potřeby porovnávání (např. oněch cihel s kolky), ale i jiných památkových potřeb – např. pro restaurátorský průzkum, památkovou či muzejní inventarizaci třeba v lapidáriích (není žádného důvodu, aby se podobné dokumentace prováděly pokaždé jinak, i když tak tradice velí).

Výkaz prvků (podobně jako místností) umožňuje uvést pro projektanta, památkáře i vlastníka jasnou „klasifikaci“ hodnot (případně i škodlivosti některých prvků). Pro orientaci uživatelů je to vhodnější, než samostatný přehled „závad“.

Tím se vracím k otázce podrobnosti. Stručně řečeno: Charakteristika novověké vložené cihelné zdi může být „odbyta“ na dvou řádcích (s nárokem na práci v horizontu několika minut, spolu řekněme s jednou dvěma fotografiemi), ale zrovna tak může být třeba vzhledem k druhotnému užití „historických“ cihel podstatné jich třeba několik desítek oměřit, včetně informací o poloze ve zdivu, detailních fotografií apod., což si vyžádá mnohonásobek času. Proto mají být specifikace úrovně detailnosti součástí charakteristik SHP, a to včetně předpokládaných korekcí podle zjištěných skutečností po zahájení akce (obecně: kdykoliv).

Kdysi jsem navrhoval, aby stupně podrobnosti byly rozčleněny v úrovni běžných měr metrické soustavy (Úroveň „10 m“ např. pro popis a skicování areálu např. domového bloku, „1 m“ pro povšechný popis budovy, „10 cm“ pro souhrnné zpracování např. dispozice poschodí, „1 cm“ pro povšechnou inventarizaci dveří, oken atd. v místnosti, „1 mm“ pro podrobné hodnocení detailů profilace okenního rámu, „0,1 mm“ evidence vrstev omítek či barevných nátěrů…).

Na každé úrovni podrobnosti by ovšem mohlo být postupováno na kterékoliv úrovni „přesnosti“. Např. i pro povšechný popis budovy lze užívat plánovou dokumentaci s přesností +-2 cm či kvalitní fotografie zachycující detaily na úrovni 1 mm.

Vícekrát naznačený „modulový“ systém (výkaz místností, prvků…) poskytuje dobrý podklad také pro další zkoumání, jak např. restaurátorské či archeologické, ale zejména OPD, kterému vlastně vytváří „prostor“ k navázání např. formou vkládání listů prvků nalezených teprve v průběhu stavebních prací. Z toho také plyne v diskusích jako logický označovaný názor, že každý průzkum je vlastně jen etapou nikdy nekončící poznávací činnosti. To je někdy důvtipně kondenzováno do názoru, že SHP vlastně končí až s ukončením stavebních prací. Předběžný průzkum je asi nutné „odevzdat“ v ukončené podobě, aby mohl sloužit praktické projekci potřebných zásahů. Na druhé straně by se mělo počítat s potřebou vlastně trvalé aktualizace, snad v jakémsi „otevřeném“ informačním systému. Celý přístup by tedy měl počítat s dalšími záznamy poznatků metodami OPD (vlastně se moc neliší) a vlastně i s průběžnými korekcemi památkového hodnocení atd. V tomto smyslu by bylo výhodné udržovat elaborát SHP jako otevřený průběžným aktualizacím (můžeme si to snad ideálně srovnat s fungováním Wikipedie, kde také hesla jsou průběžně aktualizována, ale všechny předchozí verze jsou archivovány).

Věřme, že metodika SHP bude koncipována jako nedílná součást navazujícího komplexu směrnic pro zaměřování (kde se mimochodem také budou řešit stupně podrobnosti (stupně přesnosti nejsou zmíněny, ale jistě o ně půjde také) či fotografování (zasloužilo by si samostatnou metodiku).

S tím by mělo souviset i vyžadování sběru stavebně-historických poznatků např. při statických sondážích, při snímání omítek z jakýchkoliv důvodů atd.

Z hlediska prezentace metodiky je jistě na místě počítat s její knižní formou, ale v první řadě by se dnes asi mělo plánovat zpřístupnění on-line, zejména vč. odkazů (např. na tezaurus, související kapitoly, obrázky, externí zdroje, příklady apod.). To by také umožnilo zpřístupňovat dokončené (nebo i rozpracované) pasáže, a třeba je podle reakcí čtenářů upřesňovat ještě před vydáním tiskoviny (ale i poté). A pro intenzivnější využívání v terénu by nepochybně byla prospěšná i mobilní verze… K tomu lze podotknout, že právě také často citovaná metodika OPD vznikala za průběžného zveřejňování pracovních verzí či připomínek na webu NPÚ. K tomu je redakce webu připravena i v tomto případě!

Možná se zdá poněkud okrajové zabývat se formátem (rozměry) metodických publikací NPÚ s tím, že zavedený formát A5 je zvykový a osvědčený pro práci v terénu. Jako již vícekrát dříve navrhuji zvažovat možnost přechodu na dvojnásobnou „A4“. Na stránku se z technických i grafických důvodů vejde podstatně více než dvojnásobek informací, jsou možné větší obrázky, anebo jejich logické sdružování. Atd.

O „slovníčku“ odborných termínů se mluví např. v metodice pro zaměřování. Nicméně také zde by bylo na místě začít již nyní začít budovat výkladový slovník na webu – nejspíše opět NPÚ, anebo v rámci IISPP. Tím se také zabrání zbytečným překryvům či diferencích v jednotlivých separátních metodikách. Nepopírám tím význam definice základních pojmů v metodice užívaných (nakonec i to je zmíněno v někdejší „metodice metodik“ NPÚ). Takto to známe např. z metodik English Heritage, ale také z českých norem, a je to tak správné.

Samostatnou pozornost zatím autoři věnují přípravám metodik inventarizace resp. dokumentace architektonických a stavebních uměleckořemeslných prvků. Věřme, že vše bude vč. tezaurů, ale i praktických postupů provázáno (např. naznačované oddělení inventarizace a dokumentace prvků se jeví jako málo opodstatněné, i když se autoři touto otázkou asi před zvolením tohoto řešení náležitě zabývali).

Již 10.6.2013 by se mělo konat pracovní setkání se zpracovateli metodik, z čehož nejspíše vyplynou jasné odpovědi i na zde vyslovené otázky, ve kterých jsou možná i náznaky odpovědi na položené otázky…


[1.5.2013, 9:25 CEST: Podstatné a v mnohém příbuzně zaměřené připomínky na webu SPSHP uvádějí pp. Pešta a Otáhal.]

[1.5.2013, 22:35 CEST: Na weblogu SPSHP došlo ke změně: Předchozí uvedený odkaz již neplatí a příspěvky jsou uvedeny ZDE – je jich nyní 7: 1. Ing. arch. Jan Pešta, 2. Mgr. David Otáhal, 3. MgA. F. R. Václavík, 4. Ing. Jiří Bláha, 5. Mgr. Michal Panáček, 6. Mgr. Miroslav Nový, 7. Ing. Jan Sommer]

[4.1.2015, 16:00 CET: Na České placce navazující poznámka vycházející z reakce na výzvu k připomínkování textu metodiky před dokončením.]

Reklamy

2013/04/28 Posted by | dokumentace, SHP | , , | komentáře 2

B

Bílina (TP), kostel sv. Petra a Pavla

2013/04/28 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

Bílina (TP), kostel sv. Petra a Pavla

2002

Bílina (TP), kostel sv. Petra a Pavla Bílina (TP), kostel sv. Petra a Pavla Bílina (TP), kostel sv. Petra a Pavla

2013/04/28 Posted by | Uncategorized | Napsat komentář

   

Thomas Ash

Adventures in Library and Information Science

Before Chartres

Appunti sull'arte romanica e sul tempo romanico

Medieval Histories

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Ghost Signs

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

GroovyHistorian

A Groovy Historical World

Czy leci z nami archeolog

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Research Center Sanssouci

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Tomáš Stěhule

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ArcHerNet

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Denkmalberatung

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog