čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha. Dva zlomky gotických kamenných architektonických prvků v jižní ohradní zdi dvora

Doplněk pomyslného katalogu středověkých architektonických prvků pražského kláštera křížovníků Božího hrobu na Zderaze v Praze.

1/ Objekt obsahuje relikty středověkých konstrukcí kláštera křížovníků Božího hrobu. Areálu se podrobně věnoval zejména Petr Uličný¹. Kdysi jsem shrnul dokumentaci středověkých architektonických článků uložených v Lapidáriu Národního muzea v Praze, přičemž jsem nastínil i představu o výskytu pozůstatků středověkých objektů a upozornil na možnosti dalších nálezů².

Obr. 1. čp. 275/II, Na Zbořenci 10, Nové Město, Praha (20200121). Vjezd do areálu. Vlevo v pozadí budova techniky (z roku 1904). Před ní je patrná stříška na vystupující zdi s fragmentem gotického portálu (o ní dále v textu).

2/ Koncem loňského roku podali archeologové pražského územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu stručnou zprávu o stavebních reliktech pod severním dvorem areálu ČVUT, zkoumaných při úpravě parkoviště a jakýchsi odpočinkových doplňků v tomto prostoru³. Plocha dvora vznikla demolicí barokního kostela kolem roku 1900. Kostel zřejmě stál na místě původního románského a vícekrát goticky přestavovaného chrámu. Archeologický výzkum odhalil převážně barokní zdivo, údajně spíše subtilní, jámu s uloženými kosterními pozůstatky a hrobku pod lodí kostela, zřejmě pocházející rovněž z barokní výstavby.

Obr. 2. Schéma umístění popisovaných situací (podklad: Geoportál NPÚ; upraveno). 1) Zeď s dvojicí fragmentů kolmých zídek. 2) Úsek zdi s fragmentem gotického portálu z ambitu k severu. 3) Přibližné umístění průčelní zdi s nikou.

3/ Mj. i na základě těchto podnětů jsem si místo opět prohlédl ve dnech 15. a 21.1.2020, abych si ověřil, co bylo případně z reliktů starých staveb odhaleno při opravách zmiňovaných Pavlem Taiblem. Dvůr před kaplí Božího Těla je nyní vydlážděn a moderně „prezentován“. Jediné, co je tak zřejmě dochované ze středověkých budov, je relikt mezitraktové zdi gotického ambitu, zakončený stojkou a náběhem záklenku velmi těžce poškozeného portálu, kterým se nejspíše vstupovalo z ambitu do jihozápadního koutu středověkého kostela. Konstrukce je ovšem překryta silnou vrstvou omítky (možná i s plentou?), asi s nějakou separační vrstvou, chránící vlastní ostění. To mohlo být i nějak zpevněno? Vše je asi dokumentováno v příslušném archivním elaborátu. Nicméně je otázkou, jak dobře je po technologické stránce zajištěno ochránění fragmentu portálového ostění.

Obr. 3. Úsek zdi ambitu s omítnutým fragmentem ostění gotického portálu.

4/ Rizika představuje zejména případně vzlínající vlhkost, případně i zatékání, kdyby došlo k poruše stříšky na koruně zdi, ale z hlediska vzdálenější budoucnosti by mohlo nastat např. ohrožení existence zbylého pilíře, jehož podstata by mohla zmizet z paměti, takže by třeba mohl začít překážet nějakým budoucím modernizačním záměrům apod. Obavy ale asi nejsou namístě, protože přeci jenom je tato problematika dnes dobře zvládnutá, i když mj. i za cenu nejedná ztráty či poškození v minulosti. Je pravděpodobné, že by i pro informování uživatelů parkoviště nemuselo vadit, kdyby vedle pilíře na sloupku nebo nalepená na omítce byla opatřena informační cedulka s vysvětlujícím plánkem a textem, pokud možno také s fotografií stavu před zaomítnutím.

5/ Celkově vyvolává dnes již tak nějak tradiční otázky, nakolik musejí být dotované modernizace nápadně „komplexní“, tedy vykoupené nejednou asi i zbytečnou ztrátou autentických prvků, zákoutí, nepravidelností…

Obr. 4. Fragment portálu (srov. obr. 2/2), Foto SÚRPMO, 1979.

5a/ (Edit. 20200314:) Doplňuji snímek z roku 2016, který jsem přehlédl na Wikipedii.

Obr. 4a. Fragment portálu v roce 2016. Foto Alena Pokorná, Wikimedia Commons.

6/ Na jižní (jihojihovýchodní) zdi zadního (jižního) dvora můžeme velmi dobře pozorovat stavivo. Jedná se o pestrou směsici cihel a neopracovaných kamenů, zřejmě až na malé výjimky druhotně použitých. Různé formáty cihel nejspíše nasvědčují tomu, že materiál nejspíše nebyl získán ani z demolice jednolitého objektu, ale nejspíše se jednalo o směsici ze skládky, případně ze starší stavby, která ovšem již také sestávala z různorodého „recyklátu“. Možná by si to zasloužilo i bližší studium, ale nyní jsem se blíže, i když ne do důsledku, věnoval dvěma „jizvám“ v líci zdi, tvořeným nepravidelnými prohlubněmi i vystupujícími částmi.

Obr. 5. Jižní zeď zadního dvora, severní líc. 1) a 2) Relikty kolmých zídek. 3) a 4) Druhotně použité pískovcové architektonické články s výžlabkem.

7/ Nepochybně se jedná o dvojici subtilních a nízkých zídek, směrovaných původně (přibližně?) kolmo na nynější ohradní zeď dvora. Tato zeď ovšem byla stavěna tak, že pojala do své hmoty krátké úseky obou zídek, jež jsou nyní v neomítnutém líci patrné v dobře čitelném „řezu“. V místě „řezů“ zídkami ovšem nebyly líce zarovnány a byly ponechány i dosud předstupující kameny či cihly. Účel takto pohlcených zídek neznáme a zřejmě ani starší mapy neumožňují je stopovat. Mohla by zřejmě pomoci zejména archeologie.

8/ Je možné, že z nich byly ponechány krátké úseky, které měly posloužit k podepření nové zdi. Pokud by byly ponechány jako opěráčky, mohlo by se jednat o ty, které jsou zmiňovány ve starším popisu, citovaném Petrem Uličným.⁴ Tam jsou sice napočítány tři, kdežto my dnes vidíme jen dva, ale je velmi pravděpodobné, že třetí je nyní zakryt pozdějším přístavkem garáže. I když je toto jen hypotéza, zaslouží si patrné fragmenty obou zídek naši pozornost.

9/ Zídky byly značně subtilní, postavené asi prakticky kompletně z druhotně užitého materiálu. Cihly jsou velmi rozličných formátů; zlomky opuky nejsou z tohoto hlediska příliš výmluvné.

10/ Zídky vrcholí sedlovou stříškou, pokrytou pálenými dlaždicemi, pravděpodobně rovněž druhotně užitými, snad by mohly pocházet z podlah.

Obr. 6. Detail levého (východního) boku západněji situovaného fragmentu kolmé zídky pojaté do jižní ohradní zdi zadního dvora. Měřítko je položeno na jednom ze dvou dále sledovaných fragmentů s gotickou profilací. Vlevo snímku je patrná omítka na obezděné zídce, výrazně projmutá a zahýbající směrem vlevo.

11/ Na bocích zídek je ve spáře místy patrná omítka. Na levém (východním) boku západněji situované zídky je ve skulině patrné, že povrch omítky je v půdorysu projmutý. Není ale jasné, jestli zídka zahýbala směrem k jihu křivkovitě doleva, nebo se jednalo jen o nějakou výraznější nepravidelnost povrchu. Možná by nám něco napovědělo i zkoumání jižního líce ohradní zdi?

12/ Západněji situovaná zídka ovšem obsahuje dva výrazné kusy pískovce, zřejmě jemně zrnitého žlutého, na povrchu ztmavlého a obsazeného nějakým zelenavým porostem (mech, lišejník, řasa?). Povrch obou kamenů je poškozený zřejmě zejména erozí i olámáním, a to nejspíše ještě před uložením na nynější místo (to je zřejmé z toho, že zdicí malta ve spárách přiléhá k místům odlomené hmoty kamenů). Přesto je možné na obou kamenech rozpoznat stopy kamenického opracování. Jde tedy o nějaké stavební relikty, druhotně použité, možná dokonce opakovaně.

Obr. 7. Západní relikt kolmé zídky v jižní ohradní zdi zadního dvora. 1) a 2) Fragmenty se zachovanou poškozenou gotickou profilací.. 3) Fragment omítky, překryté přizdívkou ohradní zdi dvora. 4) Stopy provázání ohradní zdi dvora s fragmentem zídky; není zcela jasné, zda se tu navázalo na nějakou starší konstrukci, nebo mohl být líc starší zídky poškozený, čehož bylo k provázání využito.

13/ Bližší pozorování nám pak ukazuje dokonce i zbytky profilace. Jedná se na obou prvcích zejména o výrazný široký a hluboký výžlabek. Na horním prvku jsou navazující prvky profilace, nepochybně původně lemující výžlabek, odlámány. Na dolním dílu ovšem lze vyčíst lemující obloun, na „vnější“ straně ještě doprovázený zářezem a zkoseným páskem. Nezdá se, že by na prvcích bylo patrné zakřivení, takže asi nepocházejí ze záklenku nějakého otvoru. Podobné profilace jsou příznačné pro vnější sokly gotických staveb, ale také např. pro korunní římsy. Dnes toto detailní posouzení či rozhodnutí asi není možné.

Obr. 8. Schématický náčtrt profilace gotického prvku vystupujícího z líce ohradní zdi dvora.

14/ Lze ovšem připomenout, že se zřejmě jedná o členění sice používané pod řadu desetiletí doby lucemburské, ale bez velké pochybnosti se jedná o relikt klášterního objektu.

15/ Z tohoto pozorování snad nejspíše vyplývá jednak potřeba posoudit možné další zacházení s gotickými prvky, ale to bude starost příslušných památkových instancí. Ale snad ještě významnější je zdůraznit potřebu při veškerých stavebních zásazích (vč. zdánlivě marginálních oprav omítek či rekonstrukcí elektrických rozvodů) zdicí materiál pozorně sledovat a dokumentovat. Vzhledem k tomu, jak drastické stavební změny tu i na okolních parcelách v minulosti probíhaly, by bylo vhodné se všemi vlastníky intenzivně a citlivě komunikovat zejména s cílem postupného získávání informací, probouzet pro to jejich pochopení. V místě jsem hovořil s několika přítomnými osobami a v tomto smyslu jsem zaznamenal velmi vstřícné postoje.

16/ Kromě těchto prvků jsem ještě v areálu pozoroval niku, snad zazděné okénko v přibližně uprostřed jižního průčelí západní části domového komplexu (obr. 1, č. 3).

Obr. 9. Nika v jižním dvorním průčelí západní části domu.

17/ Boky niky jsou omítnuté, ale její zadní stěnu tvoří mělký ústupek s převýšeným záklenkem. Bohužel však konstrukce v tomto místě není možné posoudit a vzhledem k atypičnosti útvaru sotva můžeme více, než jen odhadovat. Nicméně zazděné okénko v těchto místech lze sotva předpokládat, protože se vlastně jedná o vnitřní stranu ambitu. Na druhou stranu zde mohl stát i starší objekt, ke kterému byl gotický ambit přistavěn. To však nelze bez posouzení konstrukcí pod omítkami asi vůbec posoudit (nelze vyloučit, že se tak stalo před lety při některé z oprav?; osobně jsem dříve tuto situaci nekontroloval snad proto, že byla zarostlá popínavým křovím, které jinak nyní velké úseky zdiva stále pokrývá?).

18/ Překlad niky tvoří hrubě opracovaný pískovcový překlad, výrazně předstupující před líc zdiva. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o středověký relikt, ale nelze nyní určit, zda je v původním umístění (pak by možná mohlo jít o relikt kleneb či jejich nosného systému v ambitu), případně zda je v druhotném uložení (což je pravděpodobnější).

19/ Ve zdivu i pod podlahami a dvory se nepochybně skrývá mimořádně značný poklad fragmentů významného středověkého stavebního komplexu. Věřme, že při případných opravách či modernizacích (kanalizace, elektřina…) bude možné dohlédnout na to, aby bylo „vytěženo“ maximum informací při záchranných archeologických výzkumech a operativních dokumentacích a průzkumech ve smyslu příslušných metodik. Významný středověký stavební komplex je zde totiž zaklet v mnoha reliktních podobách pod terénem i v konstrukcích staveb na několika okolních pozemcích.

© Jan Sommer, 20200202

(Verze PDF se připravuje.)

---

Poznámky

1/ Petr Uličný: Kristův hrob a jeho pražští ochránci. Z topografie kláštera božehrobců na Zderaze, in: Staletá Praha, 30, 2014, č. 2, s. 18-47. PDF.

2/ Jan Sommer: Zderaz (Praha 2). Zaniklý klášter křížovníků Božího hrobu. Architektonické detaily. Středověké architektonické články uložené v Lapidáriu Národního muzea. Monudet, 5. Nakladatelství Jalna, Praha 2004, 42 s.

3/ Pavel Taibl: Fragmenty kostela sv. Petra a Pavla na Zderaze znovuobjeveny, on-line http://www.archeopraha.cz/fragmenty-kostela-sv-petra-pavla-na-zderaze-znovuobjeveny 20191031 (archeopraha.cz) (verif. 20200124)

4/ „Někde poblíž portálu, „na straně západní kostela a za domem čís. 275 II.“ byla na konci 19. století údajně jakási zeď se třemi opěrnými pilíři, „jeden prostřední a dva příční postranní“,…“ Uličný, s. 28-29. Autor tam ovšem předpokládá situování zdi s opěrnými pilíři při západním průčelí kostela. Nicméně popis Morice Lüssnera „sedí“ i na „naši“ ohradní zídku.