MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Poněkud bludné fotky památek na Wikipedii?

Wikipedisté i jiní správně poukazují na to, že fotka poví více než tisíce slov. S tím ale souvisí otázka, jak s fotkami pracovat za pomoci slov v babylónském prostředí světové encyklopedie. Snímky jsou na Wikipedii užívány v zásadě k ilustraci encyklopedických hesel. To znamená, že např., když to zjednoduším na základě svého povrchního seznámení, k ilustraci hesla o klenbách je třeba možná až několik desítek výrazných reprezentantů nějakého typu (valená, křížová, placková, zrcadlová, kupolová, hvězdová, pruská…). Jenže, co potom s případnými dalšími snímky daného typu? Jsou pro encyklopedické využití nadbytečné? Pravděpodobně ano. Jenže klenby daného typu jsou zobrazeny na spoustě dalších snímků, zaměřených primárně na cokoliv jiného pro potřeby jinak orientovaného hesla (typ stavby, reprezentant slohu, nějaký doplněk interiéru – např. varhany…). Mnohé snímky asi zůstanou ve své vytvořené kategorii (zpravidla půjde o danou památku), na kterou bude odkazovat stránka/heslo památky. Přesto však sbírka fotek památek na WMC, která nepochybně dále poroste, volá i po dalším využití, zejména pro srovnávací studium, a to bez ohledu na systémem či autorem nebo editory přidělené kategorie.

Gliwice, kościół Wszystkich Świętych, nawa główna, widok z chóru
Fotka na Wikipedii.

mm120930-wiki-foto-notes
Táž fotka s vloženými poznámkami (ty se v duchu Wikipedie mohou měnit).

Např. síťové či hvězdové klenby vůbec nemusejí být zájmem autora nějakého snímku. Přesto může mít snímek význam v jiných souvislostech. Jak mu to snadno umožnit? Nejlépe nějakými tagy, „skupinami“ a osobními galeriemi. Takové sbírky odkazů lze vytvářet i v soukromí nebo jinde na síti, ale to nemá úplně systematický účinek.

Galerie či skupiny již na některých fotoserverech/-blozích jsou funkční, ale i tam jsou zřejmé problémy s jazykovými paralelami. Přesto je vynikající to, že můžeme získat angažmá většího poštu lidí. Tyto nástroje jsou většinou vytvořené z jiných důvodů – pro sdílení fotek mezi přáteli, v rámci rodiny apod., anebo pro zájemce o „výtvarno“. Přesto zřejmě mohou sloužit i odborným aj. potřebám v souvislosti s památkami. (Viz např. Skupinu Síťové klenby ZDE.)

Výhodou ve srovnání s Wikipedií je veliká pružnost a možnost obejít se bez existence nějaké Kategorie nebo Stránky/Hesla. Významným přínosem pro rozšíření informací mohou být i Diskuse u jednotlivých fotografií (Galerií či Sad apod.), zejména pokud umožňují vkládání náhledů fotek do příspěvků. (Jak to inspirativně provádí nepřehlédnutelný dokumentátor Pompejí např. ZDE.)

Je možné, že některé možnosti Wikipedie pro nedostatek informací nedoceňuji, ale to může být i rezervami v přehlednosti jejího systému. (Je možné, že lze něco vyčíst třeba ZDE či jinde…)

Každopádně lze věřit, že letošní první český ročník v soutěži WLM povede k rozvoji v práci s památkovými daty v různých směrech.

Reklamy

2012/09/30 Posted by | dokumentace | | Napsat komentář

Využívejme systematicky možností pořídit fotky památek z vyvýšených pozic

Taková první dílčí poznámečka na okraj úvah o „době po prvním ročníku fotosoutěže WLM CZ“. Možná v oboru dokumentace a evidence památek již nic nebude tak, jako před tím…

Kostel sv. Jindřicha, Praha - Nové Město

Vždycky, když se pracovně či při návštěvě dostanete k nějakému vyvýšenému oknu naproti památkově zajímavé stavbě, anebo dokonce máte to štěstí, že máte takovou vyhlídku ze svého obydlí, měli byste pořídit fotky a ty poskytnout vhodným způsobem k odbornému i širšímu využití (pokud je to jen trochu možné s ohledem na právní stav). Jde totiž také o to, že velmi často pro ostatní osoby není snadné takové snímky pořídit. Musejí získat souhlas majitele bytu či kanceláře, stavbyvedoucího, pokud by např. šlo fotku z lešení, atd. Přitom hodnota takových snímků pro porozumění podobě stavby či jejího zasazení do okolí je často nezastupitelná (ve srovnání s pozemními, nebo leteckými snímky). Z fotografického i dokumentačního hlediska má často hodnotu i to, že na snímku nemusejí překážet např. automobily, nebo že se můžeme vyhnout kácejícím se záběrům z podhledu atd.

Další složité otázky ovšem souvisejí s tím, jak a kde snímky zveřejnit…

2012/09/29 Posted by | dokumentace | , , | Napsat komentář

Fotografie z nízkého nadhledu (kolem 5 m) s minimálními technickými a organizačními nároky

Dnes je už celkem běžné, že lidé fotí např. v davu z fotoaparátu drženého ve zdvižených rukou, což umožňuje získat snímky přes hlavy kolemstojících. Někdy je přitom fotoaparát držen na stativu. Profesionální fotografové si nosívali žebříček (dnes už to asi není tak časté). Štafle apod. samozřejmě mohly posloužit i k vyfocení archeologických nalezišť nebo k pořízení snímků s eliminací perspektivního „kácení“, případně k pohledům „za zeď“. K vyvýšení místa záběru lze s úspěchem využít okna či střechy okolních budov.

Milevsko (okres Písek), klášter, kostel

Pro fotografování z větších výšek jsou používány např. draky nebo balóny, případně RC letecké modely. Ale to se již střetáváme s komplikacemi souvisejícími s pořizováním a obsluhou speciální techniky. Přesto se tímto způsobem dají získat úchvatné snímky, např. pro potřeby dokumentace památek mnohem vhodnější než „regulérní“ letecké snímky (jejichž perspektiva již je příliš zploštělá).

Le château de Sully-sur-Loire, photo par cerf-volant
Příklad fotky z draka.

Zejména pro potřeby architektů či realitek existuje též možnost dodávek snímků z vysokých teleskopických stožárů, zajišťovaných zpravidla dodavatelsky (podrobnosti např. 1, 2). Kdo disponuje příslušnými prostředky, může si zjednat i vysokozdvižnou plošinu. Archeologové uplatnili rovněž technicky a organizačně nepříliš „příruční“ švédské věže. Příklad komplexní dodavatelské nabídky zde.

V řadě situací, ale přesto vzácně, jsme se mohli setkat s focením z dlouhé tyče (např. zde). Fotoaparát je upevněn pomocí jednoduché redukce, ideálně s nějakým směrově nastavitelným kloubem, a pomocí samospouště je po zdvižení tyče získán snímek z několikametrové výšky. Toto technicky elementární řešení je pro některé situace velmi praktické a „organizačně“ jednoduché. Přesto je fotografování se samospouští poměrně nešikovné. Experimenty s filmem poskytovaly použitelné výsledky téměř jen náhodou, protože je značně nesnadné aparát v několikametrové výši správně namířit. Usnadnění přinesly digitální aparáty, protože bylo aspoň možné nepovedený záběr zkontrolovat a pokusit se o lepší snímek opakovaně.

Nepovedený záběr...
Příklad nepovedené verze zkušebního záběru exponovaného pomocí samospouště.

Studénka (okres Mladá Boleslav), kostel
Příklad dokumentace archeologické situace z tyče „na slepo“.

Bohužel nebyly pro amatérské podmínky obecně dostupné např. dálkové spouště s monitorem, spojené s aparátem kabelem či bezdrátově. To se v posledních měsících změnilo.

Polephotography

Můžeme tak fotografovat snímky z výšky (dosah signálu je podle výrobce 100 m, ale to je asi spíše přehnané, jenže pro focení z rukou obsluhované tyče to není problém) tak, že máme celkem spolehlivou kontrolu o výsledném záběru. Dálková spoušť přitom umožňuje snímek pořídit v momentu správného zamíření kamery. Lze také pořídit několik expozic a následně z nich vybrat tu nejvhodnější.

Kutná Hora, Kamenná kašna
Fotografie v úrovni terénu – fotoaparát cca 1,7 m vysoko.

Kutná Hora, Kamenná kašna
Totéž místo fotografované z tyče s pomocí dálkové bezdrátové spouště – fotoaparát cca 6 m nad terénem.

Podolí, kostel sv. Michala (Praha 4)
Pohled přes zeď z výšky cca 5 m.

Sedlec, kaple Všech Svatých (okres Kutná Hora)
Stavby řekněme střední velikosti lze z tyče ovladatelné z ruky fotografovat s celkem zdárným výsledkem.

Sedlec, kaple Všech Svatých (okres Kutná Hora)
Snímek téže stavby z úrovně terénu (výška cca 1,7 m)

Sedlec, kaple Všech Svatých (okres Kutná Hora)
…a z tyče (cca 6 m nad terénem).

V některých případech může jít i o dobrou pomůcku k vyfotografování detailů např. na fasádách, i když obvykle je snadnější použít teleobjektiv.

čp. 26/III, Tomášská 4, Praha, Malá Strana
Detail barokní sochy na průčelí malostranského domu z výšky cca 4,5 m.

čp. 26/III, Tomášská 4, Praha, Malá Strana
…a širší pohled jasně naznačuje výhodu a svým způsobem i nezastupitelnost fotky z tyče…

Lze doporučit dodržení několika „zásad“. Je vhodné používat kratší expozice (cca 1/500 s.), protože přístroj na tyči není možné spolehlivě stabilizovat (při delších expozicích se projevují typické problémy pohybujícího se přístroje, kdy jsou ostré jen části záběru nebo je snímek „rozpohybovaný“ v nějakém směru). Pokud není světla dostatek, je lepší zvýšit citlivost.

Radomyšl, kostel (okres Strakonice)
Příklad snímku částečně rozostřeného vlivem pohybu fotoaparátu při expozici.

Ukazuje se jako vhodné expozici nastavit ručně, protože to zamezí reakcím expozimetru na okamžité změny podmínek (např. proniknutí světla hledáčkem při použití zrcadlovky apod.).

Zřejmě je třeba mít na mysli i ohled na ochranu soukromí. Např. zveřejňování snímků pozemků z nadhledu přes plot by mohlo narážet na protesty vlastníků (viz zásahy úřadu pro ochranu dat, které vedly k tomu, že fotografování systému Google Street View v ČR bylo zastaveno a nově se provádí ze snížené výšky). Ve sporných případech je dobré s majitelem jednat. (Při pokusu fotografovat z tyče salu terrenu ve Valštejnské zahradě s kašnou pěkně dole v popředí jsem byl ostrahou upozorněn na zákaz focení ze stativu a fotografování mi bylo zakázáno.)

Enjoying the sun
Příklad „tyčové“ fotky s pohledem do soukromí.

Praktické informace možná i pro inspiraci k vlastnímu zhotovení např. zde.

2012/06/03 Posted by | dokumentace | | 1 komentář

Zámek Blansko – zpráva na blogu Archaia Brno

Stručná zpráva (blog Archaia Brno) o zahájení oprav s několika záběry osekaných omítek (využitelné pro OPD!). S instruktivními snímky osekaného zdiva různého stáří.

2012/03/13 Posted by | dokumentace, OPD | | Napsat komentář

Drobnost k „navigaci“ ve Flickru

Před nějakou dobou jsem začal zkoušet různé možnosti „navigace“ mezi jednotlivými obrázky zpřístupněnými na Flickru. Dopracoval jsem se ke dvěma relativně nenáročným řešením. Základním je vkládání „poznámek“ („notes“) do obrázků. Ty jsou snadno vkládány do obrázků jako pravoúhlá pole prakticky libovolného rozměru a proporcí, přičemž do popisu lze kromě textu vkládat i odkazy na webové adresy. Toho jsem využil např. zde:

čp. 201/I, Novotného lávka 1, Praha, Staré Město

Do snímku (Novotného lávka na Starém Městě v Praze) jsem vložil několik rámů s odkazy na snímky jednotlivých domů či jejich částí. Po kliknutí na odkaz „Detail“ v popisu poznámky se přejde na příslušný snímek. Jeden ze zařazených snímků je přitom od jiného autora (bylo to pro ověření; takových snímků by tam bylo možné přidat více).

U jednotlivých domů je pak možné přecházet na další detaily. Navíc je však možné doplnit „navigaci“, snad vzdáleně připomínající mnohem dynamičtější nástroje v Google Street View. V levém horním rohu snímku je okénko poznámky, sloužící ovšem jen k aktivaci navigačního „nástroje“ v podobě několika šipek, sloužících jako odkazy do čtyř základních směrů (vlevo, nahoru, dolů, vpravo) a na „nadřazený“ širší pohled (šipky v dalším řádku, směřující dolů). Příkladem může být tento snímek (obsahující ovšem i poznámky s odkazy na další detaily):

čp. 200/I, Novotného lávka 5, Praha, Staré Město

Nyní jsem si všiml, že do jisté míry podobně postupoval autor staršího snímku zde:

Entrada lateral

Zmiňuji se o tom proto, že se jedná o docela podnětnou funkci Flickru, jiným fotogaleriím vzdálenou…

Tady je fungování poněkud trhaně znázorněno na videu:

2012/02/26 Posted by | Prezentace | , | 1 komentář

Připravuje se nové lapidárium v Olomouci

IDNES: Olomouc uvidí 2 000 let starou loď i možné zbytky židovského města.

„Bude zde to nejlepší z kamenných předmětů, které naše muzeum má. Z valné části nebyly doposud vystavené. Představíme tady výtvory všech slohů, jež se v Olomouci objevily.

Pod barokními klenbami nyní leží desítky nejrůznějších náhrobků, erbů či zbytků kamenných oken. Zabírají dva sály v přízemí budovy, kterou v Olomouci v místech dnešní Univerzitní ulice na začátku osmnáctého století postavili jezuité. Sídlila zde první univerzita.

„Právě tady naše nová expozice Příběh kamene bude. Kromě jeho využití ve stavebnictví a umění v jednotlivých epochách tady lidé uvidí i horniny typické pro střední a severní Moravu v surovém stavu či pravěké kamenné nástroje,“ líčí Hradil. První návštěvníci se sem podívají zhruba ve druhé polovině příštího roku.“

Olomoucký deník (4.1.2012): Olomouc otevře pozoruhodné lapidárium, asi i s částí židovské čtvrti.

Expozice s názvem Příbeh kamene v nově zrekonstruovaných sálech depozitářů Vlastivědného muzea na rohu Denisovy a Univerzitní ulice se světu ukáže poprvé v druhé polovině letošního roku.

„Expozice lapidária by měla představit uměleckohistorický vývoj Olomouce, a to od 12. do 18. století. Tvoří ji významné kamenné památky. K těm nejvzácnějším tu patří například fragmenty z biskupského paláce u dómu svatého Václava, na nichž je zachována bohatá reliéfní výzdoba. Návštěvníci tu dále najdou třeba erbovní či nápisové desky a mnoho dalšího,“ okomentovala Příběh kamene jedna z kurátorek výstavy Markéta Doláková.

„Kamenné památky se do muzea dostávaly tehdy, když se třeba zboural dům nebo se nějak upravoval. Shromažďovat se začaly od konce devatenáctého století. Končily v lapidáriu městského muzea a poté se různě stěhovaly. Mnohé z nich byly možná vůbec poprvé očištěny a objeví se tak i v celé své kráse, která předtím nebyla tak patrná,“ doplnila Doláková.

2011/12/28 Posted by | lapidária, Olomouc | , | Napsat komentář

Jednoduchý prostředek pro digitalizaci filmových negativů a diapozitivů

Poznámka k tématu na ČP.

mm111030-somropix-02-testik-P1070642
Jednoduchý postup pro digitální „ofocení“ negativu v praxi.

Doksany, klášter, kostel
Výsledný obrázek.

2011/10/31 Posted by | dokumentace | , , | Napsat komentář

Jihlava – relikty gotické kaple sv. Václava v muzejním lapidáriu

Zmiňuje se o nich článek na zpravodajském portálu regionalist.cz (O zaniklé kapli sv. Václava v mohutných jihlavských hradbách), z nějž citováno na blogu Ecclesia Incastellata ZDE.

2011/09/27 Posted by | fragmenty, lapidária | | Napsat komentář

Dokumentátoři spojitého kulturního dědictví světa, spojte se…

Jak přispět k jednolitosti a provázanosti dokumentací vytvářených v nejrůznějších výzkumných, muzejních, sběratelských apod. projektech či počinech? Lze srovnat význam atomizovaných a vždy jinak vnitřně uspořádaných sbírek a dokumentací s výsledky zatím stále spíše hypotetického kolektivního díla? (Samozřejmě může být pojetí samostatně uspořádané sbírky individuálním příspěvkem ke kulturnímu dědictví lidstva a být podnětem na poli rozvoje informatiky. Ale co s nekompatibilními daty?) Na základě podnětu výstavy „razítkovaných“ cihel v Chříči jsem se na ČP pokusil sumírovat důvody pro to, aby pokud možno všechny výzkumné a dokumentační práce dodržovaly jednotné standardy a pokud možno všechny databáze byly vstřícné k sémantickým relacím mezi daty různých zpracovatelů. (Snad to má určitou návaznost na to, co se zde zkoušelo psát k hlavicím či kamenickým značkám apod.).

Chříč (okres Plzeň-sever), pivovar

2011/08/26 Posted by | dokumentace | , , | 1 komentář

Měřický a dokumentační workshop na Lipnici

Jak to v podobných případech bývá, mohl jsem se velezajímavé celotýdenní akce zúčastnit jen jeden den.

Všemu je třeba předeslat výraz obdivu vůči organizačnímu přístupu pořadatele. Vše probíhalo v promyšlených intervalech, s minimem prostojů. Stále se něco dělo, účastníci diskutovali, sledovali přednášky a prezentace, vyslechli podrobné výklady odborníků zejména v oborech studia a dokumentace detailů středověkého kamenického opracování a k metodám měřického a fotografického záznamu řady významných detailů (architektonické články – portály, konzoly, okna, sedile, kamenické značky…). Jednak zhlédli praktické ukázky, jednak pod vedením specialistů pořídili detailní dokumentace řady významných prvků impozantního hradu, a to včetně vypracování terénních elaborátů a zpracování v PC. Prodělali také několik instruktivních exkurzí (ty jsem sice neabsolvoval, ale většinu dotyčných památek znám docela důvěrně…).

Tím ovšem aktivity pořadatele nekončí, jak to jinak bývá spíše obvyklé (řada podobných akcí prostě skončí okamžikem, kdy se lidé rozjedou do svých domovů; obvykle nezůstane žádná stopa v podobě sborníku, instruktivních prezentací na webu či v podobě sborníku…). Naopak, na webu jsou postupně jsou doplňovány informace i odkazy na fotografie účastníků rozmístěné v několika fotobankách. Workshop tak prožívá jakýsi druhý život a nepochybně přináší další užitek. Snad především v tomto směru by se měl stát vzorem pro ostatní podobné akce!

Události jsem se zčásti účastnil i aktivně, a to jednak prezentací svých měřických udělátek (velkého hřebene pro odměřování profilů a somrografu), jednak přednáškou, zaměřenou především k otázkám „osudu“ vytvářených dokumentací, jejich umrtvování v archivech, anebo jejich sdílením tiskem i na internetu. Domluveným cílem přednášky bylo „Rozšiřování teoretických znalostí – profilace ostění, klenebních žeber a forma konzol a hlavic jako prostředky k datování architektury – úvod do problematiky – míra chronologické citlivosti jednotlivých znaků, čeho si všímat, co a jak dokumentovat, úkoly do budoucna“, přičemž jsem téma sdílel s mgr. Miroslavem Kovářem. Ten velkoryse rozvinul téma kritického poznávání konstrukcí a zejména architektonického členění gotických staveb. Význam znalectví pro rozlišení řady „záludností“, připravovaných středověkými staviteli našemu zkoumání to ilustrovalo velmi dobře. Na druhé straně snad i díky velkému rozsahu přednášky a předváděné dokumentace bylo stále jasnější, že při průzkumu stavby nelze vystačit jen s poučkami o vývoji slohu a se sebeobsáhlejšími znalostmi příslovečných „analogií“, ale že je nutné znalosti co nejvíce „nasát“ četbou i prohlížením maxima objektů v terénu.

To jsem se také pokusil naznačit ve svém příspěvku, když jsem poukázal na to, že základní osnovou „vědění“ jsou na jedné straně publikace typu Heroutových Staletí kolem nás, na druhé straně izolované podrobnosti v podobě dokumentace např. ve starých soupisech památek, aktuálně stále nesystematičtěji „roztroušené“ v různých časopiseckých článcích či vlastivědných neb konferenčních sbornících.

Na sugestivní otázku z anotace příspěvku „čeho si všímat“ jsem odpověděl jediným možným způsobem, „všeho“. Nelze vidět a vnímat úplně vše, ale je třeba vědět, že cokoliv má nějaký vliv na celé prostředí, přičemž viditelné projevy nemusejí vždy vypovídat zcela přesně. Při pozorování staré stavby je třeba odložit všechna „apriori“ („tehdy se to dělalo tak a tak“ apod.), ale samozřejmě je nutné všechny znalosti aktivovat kdesi v podvědomí.

Pro středověk je situace specifická tím, že většinou nemáme relevantní historické zprávy (naopak je typické, že k izolovaným datovaným zprávám se zpravidla snažíme „napasovat“ jednotlivé technicky rozlišené stavební fáze apod., ačkoliv jejich okolnosti byly jiné, než myslíme). Historikové umění stavby stále zkoumají a porovnávají s dosud nepovšimnutými zprávami, což vede k občasným „předatováním“ (notorickým důsledkem pak jsou úvody uměleckohistorických studií v podobě defilé dosavadních „názorů“).

Na středověké architektuře lze ukazovat, že některé formy byly z hlediska hodnocení velmi málo citlivé, protože se v každé době objevovaly v různých variantách, byť „proporce“ výskytu se proměňovaly. Objevovaly se více či méně vědomé „historismy“, působily izolované moderní importy, které zůstaly prakticky bez adekvátního následování (Capella Speciosa v Klosterneuburgu, vybudovaná špičkovou skupinou francouzských kameníků; u nás např. „o ligu níže“ průjezd v paláci na Křivoklátě), obecně však měly vliv skupiny „obyčejných“ „burgundských“ řemeslníků, např. pracujících a vyučujících na cisterckých klášterech v Rakousku (ovlivnili náš Tišnov či Anežský klášter i královskou huť na Zvíkově aj., u nichž pozorujeme teprve v posledních letech přesněji interpretované mísení románského a raně gotického tvarosloví). Historismy mohly souviset se záměrným přenosem forem z významných míst, ale také s přežíváním „rutiny“ tradicionalistických místních „firem“, nejednou se nejspíše setkávajících i s pochopením investorů. V pozdějších dobách byla situace rovněž různorodá, ovšem z našeho hlediska je pro ni příznačné především to, že existuje mnohem více archivních zpráv, bez jejichž čtení se nelze obejít (problémem ovšem je, že mnohé zprávy jsou rozptýleny v často odtažitých hospodářských či politických dokumentech, kde bývají většinou při jinak zaměřeném historickém zkoumání přehlédnuty, „aby“ snad časem došlo k jejich“překvapivému objevu“ – souvisí to i s minimálním postupem zpřístupňování digitalizovaného obsahu).

V Evropě docházelo též k transportům kamenických a jiných prvků, a to jak nově provedených, tak i historických kultovně využívaných. U nás můžeme mluvit o takových transportech např. tehdy, když se např. v Písku objeví románská sloupková hlavice z opuky, velmi pravděpodobně přivezená z Prahy.

Fondi (Itálie, Lazio)
Fondi. Španělská pozdní gotika ve střední Itálii jako příklad importu/transportu forem i hutí.

Pátrání po takových jevech je tím, co činí zkoumání starých staveb prvořadě zajímavým, i když v praxi jeho význam podkládáme především potřebou poskytnout praktické úřední památkové péči co nejkvalitnější podklady k jejímu odbornému rozhodování. Je to dobrá symbióza.

Podmíněnost řady hodnocení a jejich korekce při následném zpřesnění vědomostí vede především k naléhavému zdůraznění potřeby pořizování přesné dokumentace. I kdybychom nevěděli úplně přesně, co dokumentujeme.

Pro prohlubování znalostí využitelných při hodnocení zachovaných staveb jsem ještě zdůraznil potřebu zpracovávat a prezentovat dokumentaci prvků v lapidáriích, neboť ty poskytují nenahraditelné informace o spojích stavebních článků i o jejich vytváření (konstrukční orýsování je patrné především na ložných plochách prvků).

Hradec Králové (okres Hradec Králové), Východočeské muzeum, lapidárium

Roma (Řím, Itálie), Basilica dei Santi Quattro Coronati

Rovněž je třeba v maximální míře využívat možnosti dokumentace při opravách (OPD).

Pak jsem se věnoval otázce, která se zdá být pro samotné zpracování dokumentace podružnou, ale z určitých hledisek je nepominutelná, tedy problematice archivace a zpřístupňování poznatků.

Je třeba data zpřístupňovat v maximální míře. Sníží to riziko duplicitních aktivit a prospěje srovnávacímu zkoumání. Upozornil jsem na „svůj“ pokus prezentace Menclova článku o klenebních žebrech. Zpracované tabulky postupně doplňuji. Zvu ke spolupráci ty, kdo profily oměřují, ale rád bych získal i nějakého nezištného programátora databází.

cl110712-lipnice-05-mencl-profily

Přitom jsem se vrátil i k otázce chronologické citlivosti např. profilací klenebních žeber. Při izolovaných průzkumech jsou sice znalosti stále zpřesňovány, ale nejsou efektivně zobecňovány.

Poukázal jsem na iniciativy Dejme hlavice dohromady a Kde ty všechny kamenické značky jsou. (Stále jsou relevantní i starší výzvy či akce typu semináře MONUDAT.)

V průběhu „mého“ dne na Lipnici mě ještě zaujalo užití laserových křížů. Již několikrát jsem se pokoušel upozornit na možnost získat precizní otisk profilace „prostým“ ofocením stopy laserového paprsku. Výsledek je v zásadě týž jako při měření mechanickým hřebenem s posuvnými jehlami, ale pro některé zpracovatele dokumentace nejspíše může být tato „pokročilejší“ metoda podnětnější. Do doby, kdy budou laserové scannery součástí kompaktních fotoaparátů ze běžné ceny (za dva roky, za pět?) je to jedna z možností celkem snadného pořízení exaktního „otisku“ profilace.

Lipnice nad Sázavou, hrad

Otázky bych měl ohledně rektifikace měřických snímků pomocí vlícovacích bodů… Korekce zkreslení objektivu – jde o program s precizním řešením po celé ploše snímku, anebo o jednoduché vyrovnání poduškovitosti/soudkovitosti? Zejména u transfokátorů se zkreslení mění nejen s ohniskem, ale i se zaostřením (mohou se na něm patrně podílet i stabilizační členy). Navíc není plynulé (zřejmě to souvisí s asférickými čočkami, že je v některých případech zkreslení u krajů menší, než v prstenci kolem středu obrázku; asi je to důsledek snahy konstruktérů odstranit především nejnápadnější zkreslení u krajů). Jsou tomu programy přizpůsobeny? Anebo se snaží o odstranění jen základní „kulovité“ deformace?

Lipnice nad Sázavou, hrad
Pořídil jsem také nákresy několika kamenických značek na kvádrech hradu.

Je rozhodně pozoruhodné, že několik účastníků obětavě vytvořilo vlastní galerie snímků z Lipnice i z exkurze. Nicméně rozhodně zarazí, že snímky, nejednou z míst publikovaných poprvé, nejsou nijak popsány.


U snímků není uvedeno, že jde o situaci ve zdivu střešního štítu nad vítězným obloukem kostela v Řečici.

(28.7.2011, 9:00 CEST; 14:00)

2011/07/28 Posted by | dokumentace, fragmenty, katalog on-line, lapidária, OPD | , , , , | 1 komentář

Medieval Histories

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Ghost Signs

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

GroovyHistorian

A Groovy Historical World

Czy leci z nami archeolog

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Research Center Sanssouci

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Tomáš Stěhule

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ArcHerNet

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Denkmalberatung

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments