Hle, lapidária se klubou v e-Sbírkách
V eSbírkách asi další změna? Zdá se, že pod osobitě výmluvným názvem Sochy a fragmenty architektury z kamene je zpřístupněna sbírka lapidária NM. Problém pro toho, kdo by to chtěl sledovat, je evidentní. Nikde soupis sbírek tohoto typu, ostatní, pokud jsou odlišené, pak většinou pod názvem lapidárium (Jako třeba v případě Vlastivědného muzea v Olomouci).
Nevidíme ale přehled aktualizací systému, který by umožňoval průběžné sledování novinek ve funkcích apod., ale i reagovat na změny, vznášet dotazy apod. Když nejsou změny signalizované, považuji to „trochu“ za nepříjemnost. Z mého pohledu by byl ideální blog s aktualizacemi signalizovanými na FB (když bych si už mohl vymýšlet).
Pro ověření komunikace jsem použil kontaktní formulář (odkaz v patě stránky). Zde jsem k údajné hlavici pilíře napsal, že se jedná o hlavici přípory. Je to samozřejmě oprávněná připomínka.
Vízmburk, hrad, hlavice přípory v Lapidáriu NM. Foto Národní muzeum.
Zkrácenou adresu předmětu Vám systém pro případ potřeby zaslání odkazu nenabídne, musíte si ji skopírovat z textu adresy vytvořené vyhledáváním. Kód pro sdílení náhledu s odkazem (např. do blogu) zřejmě k dispozici zatím také není. Sice je nabídnuto mnoho desítek webů, na které lze sdílet odkaz, ale zdá se, že „automatika“ naráží na zabezpečení. Také mi není jasné, jestli by sem byl odeslán odkaz s nějakým komentářem jako post, ale já potřebuji kód k vložení obrázku do textu. Taková nabídka by se mi hodila tím více, že u fotografie je uvedeno, že je licenčně volná (je třeba uvést zdroj). Kód by mohl obsahovat i korektní popisku, vč. uvedení licence. Pro umístění sem jsem si fotku (i s licencí) „ofotil“ z monitoru.
Následně jsem celkem s ohromením zjistil, že připomínka k hlavici byla doručena a systém komunikace zafungoval. Informace o hlavici je opravena! Asi by sice bylo ideální moci psát hned do nějakého komentářového okénka na stránce předmětu (aby třeba komentář mohl zpochybnit někdo s lepší znalostí věci, nebo nejen mně vysvětlit, v čem jsem se mýlil), ale aspoň jsem ověřil, že to nepadá pod nějaký virtuální stůl! To je vysloveně potěšitelné a hodné zviditelnění.
Klášter Nepomuk (PJ), díl gotického klenebního žebra – cihelná tvarovka (dokumentace). Vzorová karta MONUDET – návrh
| VĚC | Díl gotického klenebního žebra – cihelná tvarovka
 Schéma profilu – doplněno |
| Lokalita / Okres | Praha. Soukromá sbírka |
| [Místo původu] | Klášter Nepomuk (okres Plzeň-jih) |
| Areál / Část areálu | Areál bývalého kláštera Pomuk ve vsi Klášter |
| Adresa | |
| Objekt / Část objektu | Bližší lokace není známá |
| Místní souvislosti | Nejsou známé |
| Evidenční číslo | Není zařazeno v centrální evidenci |
| Klíčová slova | |
| KS obor | architektura, stavitelství |
| KS typ | architektonický článek, díl architektonického článku, prefabrikát, tvarovka |
| KS motiv | |
| (KS funkce ?) | |
| KS téma, ikonografie | |
| KS jednotlivosti ikonografie | |
| KS prvky | |
| KS materiál | cihla, hlína |
| KS chrono | gotický sloh |
|
Součást systematické dokumentace sbírek stavebních prvků, fragmentů apod., shromažďovaných na pracovištích NPÚ, v dalších institucích i privátních sbírkách. |
| Autor | Jan Sommer |
| Datum akce / zápisu | 22.08.2014 / 04.09.2014 |
| Metoda dokumentace | Fotodokumentace. Somrograf. Prohlídka. |
| Stupeň podrobnosti | 2 mm |
|
|
| Lokalizace | Kancelář |
| Souvislosti | Prvek je uložen mimo původní místo užití. |
| Označení (inv. č.) | |
| Původ (pokud není na původním místě) | Prvek byl nalezen a vyzdvižen v areálu bývalého cisterciáckého kláštera Nepomuk (též Pomuk) v obci Klášter, kdy byl volně pohozen v terénu. K tomu došlo přibližně v 70. letech 20. století. |
| Charakteristika (forma, funkce, materiál) | Jedná se o cihelnou tvarovkou určenou pro vsazení do klenebního žebra. |
| Tvar (popis, orientační skica) | Tvarovka je vysoká 18,5 cm. Je zčásti poškozená, takže profil není zachovaný v plném rozsahu, ale jeho původní tvar bylo možné doplnit vzhledem k jeho původní nepochybné symetrii.Profil je tvořen čelním oblým prutem s náznakem „vejčitého“ zvýraznění čelní „hrany“ profilu – ta je však nepravidelná; je možné, že byla výraznější až na nezachovaném štukovém potahu žebra.Obloun je lemován odsazeními, dále mělkými výžlabky, za jejichž vnější hranou je v boku žebra vytvořen jemný zářez. |
| Funkční uspořádání | Tvarovka byla součástí klenebního žebra, tvořeného sesazením řady shodných prefabrikátů. |
| Slohové zařazení | Zřejmě se jedná o součást klenebního žebra gotické žebrové klenby. Tvarovky se vyznačovaly určitou stylovou setrvačností, snad kvůli užívání nákladnějších trvanlivých šablon či forem. Mírně zaostřený oblý prut naznačuje možnou souvislost s „klasickým“ slohovým proudem z doby, než převládají pruty s čelní lištou – hruškovce. Postranní zářezy většinou vycházejí z vlivu lineárního slohu „poklasické“ gotiky. Přesnější posouzení by bylo možné, pokud by se podařilo najít další související prvky klenby se specifičtěji provedeným dekorem – hlavice, svorníky… Orientačně lze prvek zařadit do doby 1270-1320. |
| Datace (od – do, styl) | Cca 1270-1320 |
| Autor návrhu | Stavební huť cisterciáckého kláštera v Nepomuku |
| Výrobce | Cihelna |
| Související osoby |
| Vývoj | Je pravděpodobné, že stavba byla opuštěna nebo zničena během husitských válek a následně nebyla udržována. V době nálezu byla volně deponována v intravilánu vsi. |
| Význam | Součást přední středověké klášterní stavby v regionu, doklad užívaných stylových forem a konstrukčních řešení. |
| Širší vztahy (slohové filiace, analogie aj.) | Cihelny byly součástí provozního, výrobního i ekonomického (prodej výrobků) zázemí řady středověkých klášterů. Prvek je dokladem této výroby a její úrovně v Nepomuku. V literatuře již byly popsány souvislosti užívání cihel v Nepomuku s klášterem cisterciáků ve Zlaté Koruně, johanitskou komendou ve Strakonicích či premonstrátským klášterem v Milevsku. Cihelné tvarovky a cihly se používaly v menší míře také v rámci gotické výstavby v cisterciáckém klášteře v Plasích. |
| Související prvky (kontext) | Nalezen byl cihelný svorník pravděpodobně určený k vsazení do vrcholu klenby se stejnou profilací žeber. Publikaci nálezu připravuje Miroslav Kovář. |
| Dílčí prvky | |
| Relace | Pravděpodobné jsou nálezy dalších prvků v lokalitě, jejich deponování v místním či regionálním muzeu, nebo i v jiných sbírkách a v soukromých fondech. |
| Potenciál | Další prvky budou zřejmě nalezeny při zásazích do terénu i stavebních konstrukcí v místě. |
| Pozn. | |
| Výstavy | |
| Dokumenty | |
| Literatura | |
|
|
| Detaily lokalizace / Souřadnice | |
| Rozměry (stručně slovně, příp. schéma na dalším listu) | |
| Hmotnost | |
| Materiál | Cihlářská hlína. |
| Způsob výroby / montáže | Patrně vtlačení do formy, seříznutí přebytečného materiálu latí a dokončení tvaru špachtlí.Tvar prvku je značně nepravidelný, což zřejmě souvisí se zběžným a kvapným způsobem sériové výroby. |
| Stopy opracování | Stopy seříznutí materiálu latí na obou ložných plochách. Jemné tahy špachtle na profilu. |
| Povrchová úprava | Nebyla pozorována žádná stopa. |
| Výrobní značky, přípravné značky | |
| Stopy konstrukčního spojení | |
| Stopy funkce | |
| Znečištění / Poškození | Olámání části prvku. |
| Dodatečné úpravy, změny | |
| Stratigrafie | |
| Nápisy | |
| Ozdoby (popis, ikonografie) | |
| Technické parametry | Podle všeho kvalitní výrobek. |
| Další související analýzy | |
|
|
| Vlastník | Soukromá osoba. |
| Využití | Prvek slouží jako studijní srovnávací materiál. |
| Stav a uložení | Uložení je vhodné – v interiéru denně užívané místnosti na horní ploše skříně.Prvek je třeba chránit před pádem či oděrem. |
| Doporučení pro péči | |
| Námět pro další průzkumy | Srovnat s dalšími prvky z lokality, případně využít i ke srovnání v širších slohových a regionálních souvislostech. |
| Další související analýzy | |
|
|
| Plánová dokumentace | |
| Fotodokumentace | Sada fotek. |
Měřická dokumentace fragmentu (somrograf).
Bok profilu s patrnými stopami výrobních nástrojů.
Celkový pohled na tvarovku s patrnými stopami seříznutí materiálu na zachované ložné ploše v horní části snímku.
Ložná plocha prvku se stopami po seříznutí materiálu před výpalem.
Druhá ložná plocha je zachovaná jen ve fragmentu.
Odlomená zadní (rubová) strana prvku. V horní části snímku probíhá boční zářez profilu.
Měřický a dokumentační workshop na Lipnici
Jak to v podobných případech bývá, mohl jsem se velezajímavé celotýdenní akce zúčastnit jen jeden den.
Všemu je třeba předeslat výraz obdivu vůči organizačnímu přístupu pořadatele. Vše probíhalo v promyšlených intervalech, s minimem prostojů. Stále se něco dělo, účastníci diskutovali, sledovali přednášky a prezentace, vyslechli podrobné výklady odborníků zejména v oborech studia a dokumentace detailů středověkého kamenického opracování a k metodám měřického a fotografického záznamu řady významných detailů (architektonické články – portály, konzoly, okna, sedile, kamenické značky…). Jednak zhlédli praktické ukázky, jednak pod vedením specialistů pořídili detailní dokumentace řady významných prvků impozantního hradu, a to včetně vypracování terénních elaborátů a zpracování v PC. Prodělali také několik instruktivních exkurzí (ty jsem sice neabsolvoval, ale většinu dotyčných památek znám docela důvěrně…).
Tím ovšem aktivity pořadatele nekončí, jak to jinak bývá spíše obvyklé (řada podobných akcí prostě skončí okamžikem, kdy se lidé rozjedou do svých domovů; obvykle nezůstane žádná stopa v podobě sborníku, instruktivních prezentací na webu či v podobě sborníku…). Naopak, na webu jsou postupně jsou doplňovány informace i odkazy na fotografie účastníků rozmístěné v několika fotobankách. Workshop tak prožívá jakýsi druhý život a nepochybně přináší další užitek. Snad především v tomto směru by se měl stát vzorem pro ostatní podobné akce!
Události jsem se zčásti účastnil i aktivně, a to jednak prezentací svých měřických udělátek (velkého hřebene pro odměřování profilů a somrografu), jednak přednáškou, zaměřenou především k otázkám „osudu“ vytvářených dokumentací, jejich umrtvování v archivech, anebo jejich sdílením tiskem i na internetu. Domluveným cílem přednášky bylo „Rozšiřování teoretických znalostí – profilace ostění, klenebních žeber a forma konzol a hlavic jako prostředky k datování architektury – úvod do problematiky – míra chronologické citlivosti jednotlivých znaků, čeho si všímat, co a jak dokumentovat, úkoly do budoucna“, přičemž jsem téma sdílel s mgr. Miroslavem Kovářem. Ten velkoryse rozvinul téma kritického poznávání konstrukcí a zejména architektonického členění gotických staveb. Význam znalectví pro rozlišení řady „záludností“, připravovaných středověkými staviteli našemu zkoumání to ilustrovalo velmi dobře. Na druhé straně snad i díky velkému rozsahu přednášky a předváděné dokumentace bylo stále jasnější, že při průzkumu stavby nelze vystačit jen s poučkami o vývoji slohu a se sebeobsáhlejšími znalostmi příslovečných „analogií“, ale že je nutné znalosti co nejvíce „nasát“ četbou i prohlížením maxima objektů v terénu.
To jsem se také pokusil naznačit ve svém příspěvku, když jsem poukázal na to, že základní osnovou „vědění“ jsou na jedné straně publikace typu Heroutových Staletí kolem nás, na druhé straně izolované podrobnosti v podobě dokumentace např. ve starých soupisech památek, aktuálně stále nesystematičtěji „roztroušené“ v různých časopiseckých článcích či vlastivědných neb konferenčních sbornících.
Na sugestivní otázku z anotace příspěvku „čeho si všímat“ jsem odpověděl jediným možným způsobem, „všeho“. Nelze vidět a vnímat úplně vše, ale je třeba vědět, že cokoliv má nějaký vliv na celé prostředí, přičemž viditelné projevy nemusejí vždy vypovídat zcela přesně. Při pozorování staré stavby je třeba odložit všechna „apriori“ („tehdy se to dělalo tak a tak“ apod.), ale samozřejmě je nutné všechny znalosti aktivovat kdesi v podvědomí.
Pro středověk je situace specifická tím, že většinou nemáme relevantní historické zprávy (naopak je typické, že k izolovaným datovaným zprávám se zpravidla snažíme „napasovat“ jednotlivé technicky rozlišené stavební fáze apod., ačkoliv jejich okolnosti byly jiné, než myslíme). Historikové umění stavby stále zkoumají a porovnávají s dosud nepovšimnutými zprávami, což vede k občasným „předatováním“ (notorickým důsledkem pak jsou úvody uměleckohistorických studií v podobě defilé dosavadních „názorů“).
Na středověké architektuře lze ukazovat, že některé formy byly z hlediska hodnocení velmi málo citlivé, protože se v každé době objevovaly v různých variantách, byť „proporce“ výskytu se proměňovaly. Objevovaly se více či méně vědomé „historismy“, působily izolované moderní importy, které zůstaly prakticky bez adekvátního následování (Capella Speciosa v Klosterneuburgu, vybudovaná špičkovou skupinou francouzských kameníků; u nás např. „o ligu níže“ průjezd v paláci na Křivoklátě), obecně však měly vliv skupiny „obyčejných“ „burgundských“ řemeslníků, např. pracujících a vyučujících na cisterckých klášterech v Rakousku (ovlivnili náš Tišnov či Anežský klášter i královskou huť na Zvíkově aj., u nichž pozorujeme teprve v posledních letech přesněji interpretované mísení románského a raně gotického tvarosloví). Historismy mohly souviset se záměrným přenosem forem z významných míst, ale také s přežíváním „rutiny“ tradicionalistických místních „firem“, nejednou se nejspíše setkávajících i s pochopením investorů. V pozdějších dobách byla situace rovněž různorodá, ovšem z našeho hlediska je pro ni příznačné především to, že existuje mnohem více archivních zpráv, bez jejichž čtení se nelze obejít (problémem ovšem je, že mnohé zprávy jsou rozptýleny v často odtažitých hospodářských či politických dokumentech, kde bývají většinou při jinak zaměřeném historickém zkoumání přehlédnuty, „aby“ snad časem došlo k jejich“překvapivému objevu“ – souvisí to i s minimálním postupem zpřístupňování digitalizovaného obsahu).
V Evropě docházelo též k transportům kamenických a jiných prvků, a to jak nově provedených, tak i historických kultovně využívaných. U nás můžeme mluvit o takových transportech např. tehdy, když se např. v Písku objeví románská sloupková hlavice z opuky, velmi pravděpodobně přivezená z Prahy.
Fondi. Španělská pozdní gotika ve střední Itálii jako příklad importu/transportu forem i hutí.
Pátrání po takových jevech je tím, co činí zkoumání starých staveb prvořadě zajímavým, i když v praxi jeho význam podkládáme především potřebou poskytnout praktické úřední památkové péči co nejkvalitnější podklady k jejímu odbornému rozhodování. Je to dobrá symbióza.
Podmíněnost řady hodnocení a jejich korekce při následném zpřesnění vědomostí vede především k naléhavému zdůraznění potřeby pořizování přesné dokumentace. I kdybychom nevěděli úplně přesně, co dokumentujeme.
Pro prohlubování znalostí využitelných při hodnocení zachovaných staveb jsem ještě zdůraznil potřebu zpracovávat a prezentovat dokumentaci prvků v lapidáriích, neboť ty poskytují nenahraditelné informace o spojích stavebních článků i o jejich vytváření (konstrukční orýsování je patrné především na ložných plochách prvků).
Rovněž je třeba v maximální míře využívat možnosti dokumentace při opravách (OPD).
Pak jsem se věnoval otázce, která se zdá být pro samotné zpracování dokumentace podružnou, ale z určitých hledisek je nepominutelná, tedy problematice archivace a zpřístupňování poznatků.
Je třeba data zpřístupňovat v maximální míře. Sníží to riziko duplicitních aktivit a prospěje srovnávacímu zkoumání. Upozornil jsem na „svůj“ pokus prezentace Menclova článku o klenebních žebrech. Zpracované tabulky postupně doplňuji. Zvu ke spolupráci ty, kdo profily oměřují, ale rád bych získal i nějakého nezištného programátora databází.
Přitom jsem se vrátil i k otázce chronologické citlivosti např. profilací klenebních žeber. Při izolovaných průzkumech jsou sice znalosti stále zpřesňovány, ale nejsou efektivně zobecňovány.
Poukázal jsem na iniciativy Dejme hlavice dohromady a Kde ty všechny kamenické značky jsou. (Stále jsou relevantní i starší výzvy či akce typu semináře MONUDAT.)
V průběhu „mého“ dne na Lipnici mě ještě zaujalo užití laserových křížů. Již několikrát jsem se pokoušel upozornit na možnost získat precizní otisk profilace „prostým“ ofocením stopy laserového paprsku. Výsledek je v zásadě týž jako při měření mechanickým hřebenem s posuvnými jehlami, ale pro některé zpracovatele dokumentace nejspíše může být tato „pokročilejší“ metoda podnětnější. Do doby, kdy budou laserové scannery součástí kompaktních fotoaparátů ze běžné ceny (za dva roky, za pět?) je to jedna z možností celkem snadného pořízení exaktního „otisku“ profilace.
Otázky bych měl ohledně rektifikace měřických snímků pomocí vlícovacích bodů… Korekce zkreslení objektivu – jde o program s precizním řešením po celé ploše snímku, anebo o jednoduché vyrovnání poduškovitosti/soudkovitosti? Zejména u transfokátorů se zkreslení mění nejen s ohniskem, ale i se zaostřením (mohou se na něm patrně podílet i stabilizační členy). Navíc není plynulé (zřejmě to souvisí s asférickými čočkami, že je v některých případech zkreslení u krajů menší, než v prstenci kolem středu obrázku; asi je to důsledek snahy konstruktérů odstranit především nejnápadnější zkreslení u krajů). Jsou tomu programy přizpůsobeny? Anebo se snaží o odstranění jen základní „kulovité“ deformace?
Pořídil jsem také nákresy několika kamenických značek na kvádrech hradu.
Je rozhodně pozoruhodné, že několik účastníků obětavě vytvořilo vlastní galerie snímků z Lipnice i z exkurze. Nicméně rozhodně zarazí, že snímky, nejednou z míst publikovaných poprvé, nejsou nijak popsány.
U snímků není uvedeno, že jde o situaci ve zdivu střešního štítu nad vítězným obloukem kostela v Řečici.
(28.7.2011, 9:00 CEST; 14:00)
Kde ty všechny kamenické značky jsou? Kde mohou být? Skoro všechny do jedné zmizely po šuplatech…
Je to jen parafráze populárního songu, nicméně smutný tón aspoň trochu, a možná jen pro mě, vystihuje situaci v distribuci znalostí kamenických značek. Sice je jim přikládán nemalý význam. Skoro každý je dokumentuje. Hodně se na ně dá, a když se na dvou téměř libovolně vzdálených stavbách najde třeba zakulacené raně gotické „A“, hned je na světě teorie o přesunu nějaké skupiny kameníků. Nepochybně hrají roli i magické představy a zednářské tajuplnosti. Ale jen málokdo dá dohromady pár doložených příkladů k tomu, aby je mohl publikovat. Pokud k tomu dojde, tak většinou jen jako doprovod umělecko- či stavebně-historického rozboru nějaké památky se objeví tabulka s pár značkami bez grafického měřítka, bez použitelné určení přesné pozice na stavbě apod. (Lokalizaci by se měla věnovat značná pozornost, i když to obvykle znamená nesnáze; samozřejmě, budou-li potíže nepřekonatelné, bude lepší, když bude značka zpřístupněná bez precizní pozice).
V zásadě by se nemělo se zpřístupněním čekat, až se někdy v nejasné budoucnosti najde adekvátní příklad, aby se na něj snad navázalo teoretizováním o souvislostech s jinou stavbou. Ale jak to navléct. Neexistuje žádný katalog, systematická edice, internetová sbírka.
Podobně jako pro hlavice je však dnes k dispozici jedna stále ještě trochu nová možnost, kterou je zpřístupňování na webu ve vhodných kapacitních galeriích.
Již před lety byl realizován projekt Stonemarks. Databáze kamenických značek se ovšem soustřeďuje na několik významných hutí (Vídeň, Praha, Kolín nad Rýnem (a ještě nějaké další), ale stránka nyní patrně funguje jen částečně, na rozdíl od dřívějšího stavu neumožňuje neregistrované prohlížení a tvrdí, že registraci poskytne jen po zaslání mailu do Vídně.
Snímky odlitků kamenických značek z pražské katedrály zanechala např. ruská turistka zde:
Systematicky se značkám věnuje profesor medicíny Renzo Dionigi, který provozuje šikovně uspořádanou databázi. Ta se vyznačuje tím, že přehledným formulářem umožňuje komukoliv připojit vlastní dokumentaci. (V popisech však i zde chybí precizní lokalizace, která by ve skutečnosti měla obsahovat jak část objektu, tak i nějaké detaily o pozici – která přípora na pilíři, v jaké přibližné/přesné výšce apod.; mělo by se vyžadovat alespoň grafické schéma nebo snímek širších souvislostí s vyznačením pozice prvku) prof. Diogini také edituje galerii na Flickru, do které přidává snímky několik obětavců; zpravidla ovšem také bez podrobnějších údajů.
Samozřejmě namátkovým pátráním najdete další. To však nic nemění na tom, že nejspíše nejsou zpřístupněny ty Vaše (často na stavbách šplhají po lešení dokumentátoři, jejich výsledky nikdy nikdo nespatří; zedníci však o jejich zvláštním počínání dlouho vyprávějí).
Zmiňoval jsem tu hlavice, ale to spíše kvůli té paralele s „dáváním hlav/hlavic dohromady“ a z ní odvozené pobídce, aby dokumentátoři své produkty zpřístupňovali na webu. Totéž v zásadě platí i pro kamenické značky, ale nejen pro ně. Každý by dal přednost nějakému jinému prvku. Nechť se tedy zapojí a také „přidá něco k lepšímu“. Pomůže výzkumu, nejspíše i vzdělávání ve školách, možná se mu podaří navázat užitečné kontakty. A možná i přispěje k lepšímu poznání dotyčné památky.
Značky jsem zmínil hlavně proto, že jednak sám s rozpaky probírám celkem hubenou sbírku, se kterou nic speciálního nepodniknu, ale která by mohla nějak pomoci někomu jinému, jednak slýchám skazky o rozsáhlých fondech v krabicích a regálech zasloužilých kolegů…
Za pozornost stojí např. obsáhlá sbírka značek aj. z kutnohorského chrámu sv. Barbory – ukázka (z Rajčete):
(Autor má značky očíslované, takže lze předpokládat, že je má někde evidované s údaji o poloze apod.)
Lze doplňovat další a další typy. Zdivo, opracování kamene/dřeva, krovy, střešní krytiny, stropní konstrukce, podlahy, okna (kování, okenní kružby), portály, dveře (zárubně, panty, kliky), kované či lité kovové prvky, římsy (dekor i konstrukce), komíny, bleskosvody, vodovody a kanalizace, armatury všeho druhu, elektrická vedení… Tak by se dalo pokračovat dlouho. Za sebe považuji za optimální využití Flickru nebo podobné galerie (ale můžete třeba vytvořit galerii na serveru své instituce, vysoké školy apod.). Je tomu tak proto, že je tam možné prakticky neomezené třídění snímků – tedy jak např. k danému objektu, tak do kategorií „kamenické značky“, „opracování kamene“, „kvádrové zdivo“, atd. Nemusíte se tedy omezovat na jediné téma, ale snímky zařazovat do různých systémů. Prakticky v neomezené míře přispívají k hledání i klíčová slova. Snímky pak lze využít v jakémkoliv článku, či na blogu…
Rád budu v této možná zbytečné činnosti pokračovat, samozřejmě podle kapacitních možností. Rád také využiji, cokoliv poskytne obětavý kolega.
Dejme hlavy a hlavice (sloupů, pilířů…) dohromady
Malý pokus připomenout nedožité devadesátiny doc. Milady Radové-Štikové
Protože se mj. zabývám dokumentací architektonických článků (na stavbách, v lapidáriích…), vždycky jsem zjišťoval zvláštní „efekt“ v tom smyslu, že taková dokumentace, kterou se mi nepodaří publikovat u nějakého článku (třeba zde nebo zde), končí většinou na poměrně nepříliš úhledných štůscích na stále plnějších policích. Podobně to dělají mnozí další. Čili se spousta věcí měří či fotí vícekrát opakovaně (uznávám, že je to práce většinou zajímavá, takže ji každému přeji). Výsledky leží po šuplících, na starých negativech (kdovíjak dobře popsaných?) a na discích počítačů (možná také bez popisu, který by umožnil za pár let přesně zjistit, o co jde).
Vlastností takto publikovaných výstupů jsou pak typické důsledky – měřítko zobrazení je vždy jinak veliké, obvykle stěží čitelné. Často chybí grafické měřítko. Rovněž častá jsou poměrová zkreslení, protože počítačová sazba si většinou s nějakým popotažením obrázku za okraj hlavu neláme.
Přitom nám dnešní komunikační technika umožňuje rychle tento nepříznivý stav měnit. Snímky i nákresy lze publikovat na webu, a tím je při vhodném uspořádání popisu (názvu, klíčových slov) zpřístupnit k využití jiným zájemcům pro srovnávací zkoumání či k prostému poučení.
Mně samotnému se podobné záměry nedaří moc rychle (moc práce, málo koncentrace, a tak…). Přesto záměry jaksi dlouhodobě převracím, až je v poněkud neuspořádané podobě a s vědomím určité marnosti „poskytnu světu“. Před pár lety jsem se snahou připomenout životní jubilea i tragické výročí úmrtí manželů Menclových zpracoval do elektronické formy článek Václava Mencla o vývoji klenebních žeber s cílem, který by podle mého této osobnosti konvenoval (ověřoval jsem si to s přesvědčivým výsledkem otázkami u lidí, kteří s ním spolupracovali; pozn. k edici zde). Nákresy profilů jsem uspořádal do tabulek, protože je jasné, že vývojový a typologický přehled lze vždy nějak doplňovat. Do tabulek jsem tedy jednak přidával, co jsem měla naměřeno já, případně jsem udělal i pokusy s nákresy jiných autorů z literatury (vždy s odkazem na pramen). Přitom mi nejde jen o „zaplňování mezer“, ale doplňování dalších analogií již uvedených příkladů (pokud možno na základě přesných měření). (To se vím, že by to všechno šlo upravit do nějaké databázové formy, ale v tomto se mě nikdo neujal. Ani žádný spolupracovník se neozval.)
Podobně by bylo na místě pracovat, a nějak pokud možno koordinovaně, i s dalšími studijně využitelnými prvky konstrukcí i výzdoby staveb (ale klidně i s dalšími výtvarnými díly a vůbec jinými výtvory lidí). Ve vztahu ke klenebním žebrům se samozřejmě hned nabízejí i hlavice sloupů, pilířů apod.
Do práce by se mohli zapojit historici umění, architekti, studenti, památkáři, zpracovatelé SHP, archeologové, restaurátoři… Prostě všechny osoby, kterým není jedno, že jinak jejich práce skončí v nenávratnu.
Zabývám se tím i proto, že většina elektronických zpřístupnění dat paměťových institucí prakticky vůbec „neřeší“ informace od „obecenstva“. Taková Evropská digitální knihovna (Europeana) prakticky počítá jen s již staršími díly, resp. díly volnými, anebo s dokumentací institucí, kde je zřejmé, že případně nedojde ke komplikacím z hlediska licence. Také mají potíže, kterých se možná hned nezbaví (souvisejí jednak s mnohojazyčností, jednak s bezbřehostí částí přibývajícího obsahu) v souvislosti s „utříditelností“ obsahu. Když jsem zmínil ty hlavice, tak při vyhledání českého termínu „hlavice“ je výsledek zatím spíše nevýrazný (a to se asi brzy nezmění, protože v našich muzeích jsou většinou lapidária na okraji zájmu, přičemž většinou málokdo v dosahu tuší, co který stavební prvek znamená), kdežto na francouzskou „chapiteau“ Vás zavalí skoro 15000 položek (další se objeví v množném čísle; bohužel to vyhledávací systém rozděluje), bez jakékoliv další možnosti třídění (na časovém filtrování tuším pracují).
Je tedy dobré, když zpřístupněná dokumentace, nepřipuštěná do oficiálních databází, najde místo jinde na veřejném místě. U nás najdete mnoho krásných obrázků památek i jejich detailů na Rajčeti. Např.:
Mnozí dávají přednost Panoramiu. Seriózní se asi uchylují na Wikipedii. Já se rozhodl zatím pro Flickr hlavně proto, že na mě udělalo dojem, že se na základě projektu s americkou Kongresovou knihovnou rozhodli vytvořit prostor pro zpřístupňování fotografických aj. sbírek muzeí, archivů, knihoven apod., vč. památkových institucí. Jednak je nutné konstatovat, že zde lze fotografie zatím bezkonkurenčními způsoby třídit do sbírek a setů, lokalizovat je v mapách Google, prakticky nejsou omezené velikosti snímků, což je jinde běžné, ani tam nestraší nějaký editor, kterému by vadilo, že máte ve sbírce 20 fotek skoro stejných hlavic. Snímky lze také řadit do skupin spolu s tématicky příbuznými fotkami jiných autorů.
Je zřejmé, že pro srovnávání hlavic by bylo na místě vytvořit nějaký typář, „číselník“. To ale obecně u tak košatého tématu je sotva možné (i když u antických váz se to vědcům podařilo).
Tímto komentářem jsem jen chtěl podpořit výzvu ke kooperaci, protože při vhodném „oklíčování“ se nám začnou i ve výsledcích vyhledávačů vzájemně snímky ukazovat a udělají trochu služby navíc.
(Zajímavý příhlad privátně vytvářené přehlídky architektonického článkoví, včetně hlavic, na stránce burgenseite.com.)
Chtěl bych tuto iniciativu věnovat jako připomínku nedožitých devadesátin paní doc. Milady Radové, jejímž jsem vděčným externím žákem a při některých výzkumných úkolech i pozorně naslouchajícím spolupracovníkem. Činím tak i proto, že jsem plně přesvědčen, že by takový záměr jen podpořila. Jistě by i významně přispěla k jeho zdokonalení a určitě i k ohlasu. Hlavně jsem to chtěl udělat jako asi chabý pokus vyjádřit poděkování osobnosti, která mnohé z nás ovlivnila svou pečlivostí, vědeckým rozhledem až rozletem, velkorysostí a ochotou kdykoliv přispět radou, konzultací a… trvalou inspirací.
Touto „rozkvetlou“ štítovou zvonicí bych chtěl kolegům z „kroužku“ paní docentky připomenout jedno z témat, kterým nám ukazovala, jak přistupovat ke stavebním typům, které se u nás prakticky vůbec nezachovaly, ale vždy je nutné s jejich existencí počítat (u nás je známe prakticky jen z ikonografie; ve Středomoří jich je plno, hlavně díky klimatu, ale to za „železnou oponou“ prakticky nebylo známé…)
Paní docentka nám však bohužel přímou radou neprospěje. Tím spíše prosím o případné připomínky Vás. Samozřejmě také o iniciativu zpřístupňováním vlastní pracovní dokumentace.
I když si samozřejmě nedělám o reálném dopadu velké iluze. Spíše jde o úvahu o smyslu mých vlastních „experimentů“ v tomto směru…
A také o popřání do nového roku.
Nedávno byl zpřístupněn digitalizovaný fotoarchiv DAI
Německý archeologický ústav (Deutsche Archäologische Institut) patří k nejvýznamnějším institucím svého druhu. Mj. se v rámci projektu CARARE podílí ve spolupráci z univerzitou v Kolíně nad Rýnem na zpracování databází pro poskytování (meta)dat do European.
Přístup do fotoarchivu je vhodně uspořádán – krom vyhledávacího nástroje jsou k dispozici základní kategorie vyobrazených objektů (primárně tedy nejsou „objektem“ převážně historické dokumentační snímky, jak by tomu bylo např. u sbírky nějaké fotogalerie; tyto diskrepance zřejmě také budou řešeny v rámci CARARE).
Při vstupu do kategorie (např.) získáme přehled o podkategoriích, takže využití je velmi operativní. Zřejmě však chybějí „jemnější“ nástroje, např. uživatelské tagování, nebo další podkategorie, do kterých by byly zařazovány např. typy dekoru (perlovec, kanelura…) bez ohledu na to, na jakém reprezentantu kategorie / podkategorie jsou vytvořeny. Vidíme např. právě v Europeanech, že některé „typy“ jsou obsazeny již nezvladatelným množstvím reprezentantů (např. chapiteau), velmi znesnadňujícím nějaké efektivní využití.
V této souvislosti lze jen litovat, že většina podobných zpřístupnění vytváří individuálně strukturu kategorií; nepoužívají se standardizované pojmy. Setkal jsem se dokonce s názorem, že je to logické, s čímž ovšem nelze souhlasit. Přesto se hlavně díky Europeanům zdá být konečně vývoj příznivější s nadějí na systematickou využitelnost obrázků pro srovnávací studium, nikoliv jen pro prohlížení a „nalézání“. Je zvláštní, že při zpřístupňování digitalizátů nebylo právě toto prvním cílem všech zúčastněných. Naopak strukturou dat i charakteristik či graficky se směřovalo k individualizovaným galeriím.
CARARE – pro uživatele památkových dat slibuje mnoho…
To, na co jsme se marně roky pokoušeli upozorňovat jako na velmi důležitou věc, totiž standardizaci a propojování dat o kulturním dědictví (např. 2004), se stává skutkem. Nedávno byla již vydána první zpráva o zahájení projektu CARARE v ČR (CARARE – Connecting Archaeology and Architecture to Europeana). Doufejme, že jejich frekvence bude vyšší, tak, aby alespoň s určitými lhůtami přicházely ohlasy velmi intenzivního dění, které v těchto souvislostech sledujeme v posledních měsících a týdnech. Vždycky bylo bohužel zřejmé, že názor jednotlivce nemá váhu, že rozhodne až to, jestli pro dané funkce a koordinaci bude širší společenská objednávka. Ta zřejmě nyní dolehla z Bruselu i do našich luhů a hájů. Uvidíme však, nakolik bude výsledek reálně využitelný, nakolik budou mračna dat dohledatelná a co vše bude do nich vybráno.
Vidíme-li totiž výsledky masivní digitalizace ve vyspělých zemích západní Evropy, nevyhneme se určitým otázkám. Dat je tak gigantické množství, že fulletextové vyhledávání je mnohdy k ničemu. A parametrické vlastně také, protože struktura vyhledávacích formulářů je pokaždé jiná. To vše pak vede k tomu, že si např. ve vědecké komunitě lidé vypomáhají linkováním na zajímavé zdroje a vzájemně se o nich informují v blogosféře.
Nicméně, jestliže nebylo dříve možné pohnout špičky naší památkové péče, aby se standardizaci a propojování dat o památkách věnovali nad rámec ÚSKP, kde ovšem je dlouhodobě funkčnost pro úřední praxi asi uspokojivá, je otázkou, jak bude informační systém oboru na nové úkoly reagovat.
Zdá se, že zapojení kolegů z NPÚ v projektu nabývá na intenzitě. Uvidíme, zda systém poskytne pro věc skutečně funkční kapacity. V některých podobných případech se konec ocital v nedohlednu.
Prozatím mohu upozornit na informační zdroje ve výběru zde (kdyžtak budu vděčen za upozornění na cokoliv užitečného, co jsem přehlédl, anebo za doplnění zdrojů, které budou jistě v dohledné době vznikat):
Z hlediska soukromníka, který rovněž vytváří dokumentaci památek, souvisí s těmito vznikajícími nástroji pro sdílení informací o kulturním bohatství zajímavá otázka, někdy možná skoro osudová. Soukromé sbírky, nejednou velmi rozsáhlé a v praxi využitelné, dřímou v šuplících nebo na domácích discích. Malá část z nich je dostupná ve veřejných fotogaleriích, a to celkem spolehlivě, protože tento byznys je v současné době funkční a produktivní, takže případy likvidace takové galerie jsou celkem vzácné. Avšak dochází k nim a žádná veřejná fotogalerie není věčná, není schopná garantovat trvalou archivaci a přístupnost. Proto by zřejmě bylo na místě, aby státem garantované sbírky získávaly také dokumentaci z těchto zdrojů, případně na základě nějaké dohody přímo s některými „amatéry“ spolupracovaly.
Zřejmě by bylo na místě, aby užívané tezaury ve sbírkách dokumentace kulturního dědictví byly veřejně dostupné a diskutované a podporovalo se jejich přijetí co nejširší veřejností (je to něco podobného jako v archivnictví „předarchivní péče“).
Jak data propojovat? Soukromník nemá šanci. Pro svá data ji může zvýšit jen tak, že je co nejlépe označkuje a učiní tak spíše schopnými nalezení a propojení v budoucích systémech. Ideální požadavek však vede k maximálnímu nabízení standardů soukromým tvůrcům i sběratelům (zajímavé je, že takové rozsáhlé státem podporované iniciativy mohou být vzorem v USA, samozřejmě i v Anglii).
Pečlivá práce s klíčovými slovy podle kvalitních slovníků by měla být prvořadým cílem. Tagování (značkování?) obsahu fotografií výrazně zvýší využitelnost pro srovnávací studium. V dosud dostupných zdrojích muzeí či památkové péče je však vesměs velmi podceněno. Naopak si myslím, že by mělo být podpořeno kapacitně a že by měli být získáváni odborníci ze samotných institucí i externisté k doplňování tagů. Jsem přesvědčen, že bez takového postupu bude většina dokumentace pro nějakou další seriózní práci využita leda náhodně, anebo za cenu spousty času ztraceného při prohledávání. A vlastně by nejednou mohl být kvalifikovaný hledač využit k doplňování tagů.
Je třeba zjemňovat typologii prvků. Vidíme např. že z francouzských sbírek jsou již dostupné tak rozsáhlé databáze některých typologických jevů, že z dosavadními vyhledávacími nástroji nelze vystačit.
Vše musí být lokalizováno, jakmile je to samozřejmě možné. Lokalizace by měla být vždy specifikována z hlediska přesnosti. Např. lokalizaci s kvalitním pokrytím Google map leteckými snímky, jako je to např. na území ČR, lze provést s přesností do 5 m (pokud nejde třeba o volný terén, ale jedná se např. o městskou zástavbu a vkladatel lokalizace to na místě zná). V rámci GIS na moderně zpracovaném archeologickém výzkumu mohou být souřadnice stanoveny ve všech třech směrech s přesností v řádu cm. Podobné je to v budově, která disponuje moderním zaměřením a z projektu převzatým CAD/GIS systémem – pak lze např. evidovat změny umístění sbírkového předmětu (a doplnit tak např. údaj o uložení v místnosti číslo… apod.).
Je třeba se dopracovat (úměrně podrobnosti měření v území a objektech) ke stanovení souřadnic s přesností do 1 m, případně v podrobněji zaměřených objektech až pod 1 cm. Takový postup samozřejmě není možný v plošném měřítku, ale má být akceptován a respektován tam, kde se např. zpracovává archeologická dokumentace či podrobný restaurátorský průzkum.
Pro prezentaci výsledků zkoumání je potřebné k metadatům doplňovat další příznaky, které pomohou určit např., jak je který dokument přesný (např. ostrost fotografie, podrobnost plánu, míra jistoty datace, detailnost popisu, přesnost lokace), souvislosti předmětu i dokumentační akce.
Pro vyhledávání je třeba stanovit rozumné struktury hierarchického třídění (území, období, materiál, typ, funkce…), což zatím není vůbec běžné.
Obecně si myslím, že podobné projekty (stejně jako projekty vědy a výzkumu v NPÚ) by měly disponovat třeba jen jednoduchou webovou stránkou, která bude v rozumných lhůtách referovat o dění. Optimálně by takové weby měly být implantovány do webu NPÚ.
Všude vidíme mnoho vynalézavosti při využití nových možností, jakoby šlo právě o ně. Jakoby již byla překonána otázka věcného naplňování dat.
Za sebe prostě potřebuji mít kam svá data v rozumné podobě předávat.
O aktuálních trendech přehledně vypovídá např. příspěvek
http://www.heritagetechnologies.org/lleida2010/pdf/Presentation3D-COFORM.SeminarioLleida.pdf
na konferenci cílené k propagaci a prosazování kooperace a koordinace při projektu Europeana.
http://www.heritagetechnologies.org/lleida2010/index.php/DOCUMENTACI%C3%93N
Z dalších příspěvků např. ukázka rozsáhlé databáze archeologického výzkumu
http://www.heritagetechnologies.org/lleida2010/pdf/Proyecto_Cata_Ceramica_Arqueologica.pdf
O vysokých cílech komplexního zpracování dat o dědictví v „režimu“ 3D příspěvek
http://www.heritagetechnologies.org/lleida2010/pdf/Lleida2010_Pletinckx.pdf
Evropský projekt 3D prezentace artefaktů
http://www.heritagetechnologies.org/lleida2010/pdf/Presentation3D-COFORM.SeminarioLleida.pdf
Sborníky konferencí dnes často dostupné on-line:
http://international.collectionstrustblogs.org.uk/2010/07/05/europeana-uk-2010-builds-on-last-years-success/
Problém je hlavně v tom, že nelze nalézt jejich logicky uspořádaný přehled, rejstříky, webografii…
Nové technologie pro kulturní dědictví
http://www.iskouk.org/cultural_heritage_jun2010.htm
http://www.3d-coform.eu/index.php/downloads/cat_view/26-videos
http://www.3d-coform.eu/
Odkazy namátkou
http://www.gallerysystems.com/
On-line sbírky významných galerií a výzkumných projektů
http://www.vads.ac.uk/index.php
Collections Trust
http://www.collectionstrust.org.uk/
http://international.collectionstrustblogs.org.uk/
http://openculture.collectionstrustblogs.org.uk/
Collections Link
Návody pro správu a digitální zpřístupňování sbírek
http://www.collectionslink.org.uk/
UKOLN blog ke kulturnímu dědictví (University of Bath)
http://blogs.ukoln.ac.uk/cultural-heritage/
Rozvoj ICT pro umění a humanitní vědy
http://www.dariah.eu/
http://www.arts-humanities.net/
Německo
http://www.europeanalocal.de/
http://europeanalocal-d.blogspot.com/
Švédský blog
http://www.k-blogg.se/
Španělské, ale se spoustou odkazů
http://nomundodosmuseus.wordpress.com/2010/07/19/
Standardy dat vytvářených při výzkumech památek
V mezinárodním měřítku se konečně projevuje stále silnější tlak o propojitelnost dat a jejich archivovatelnost. Nedávno jsem tu zmiňoval směrnici pro dokumentace v oblasti SHP vydanou v Německu. Protože nevidím, že by u nás byly zpřístupňovány nějak systematicky aktuální dokumenty, přičemž ani já nemám možnost je rutinně sledovat, dovoluji si aspoň upozornit na toto. Je možné, že adekvátní dokumenty existují i u nás, ale pak zřejmě existuje stav, kdy nejsou výrazně dostupné a není zřejmé, že by jejich akceptování bylo významnou prioritou centrálních institucí.
Londýnská charta pro počítačové vizualizace kulturního dědictví
Příručka pro využití informačních technologií v archeologii
Dnes sice slyšíme mnoho o agregování dat pro Europeana, ale na rozdíl od mezinárodních standardů v řadě našich institucí neregistrujeme obzvláštní důraz na archivně spolehlivé formáty dat. V ranku kultury se stále jen v omezené míře prosazuje standard CIDOC-CRM (nelze ovšem skrývat, že i ve světě je jeho akceptování napříč obory pro zkoumání kulturního dědictví spíše postupné; šance, které by z toho mohly vyplývat i pro nás, asi nebudou využity).
Menclův „katalog“ profilací klenebních žeber on-line
Menclovy články o středověkých portálech, oknech, hlavicích a klenebních žebrech jsou dodnes nejzákladnějším a v zásadě jediným soustavným zpracováním architektonických článků, jež jsou pro studium vývoje stavitelství nepochybně zvláště signifikantní. Je zajímavé, že tyto články dosud slouží jako základní studijní podklad a tvoří východisko nemalé části seriózního srovnávacího studia. Samozřejmě je tomu tak zcela právem. Přestože v desetiletích po vydání článků docházelo k dílčím prohloubením znalostí, výsledkem byla vždy jen publikace jediného prvku či jejich izolované skupiny. Jako „etalon“ sloužily Menclovy články. To platí zejména pro článek o žebrech, protože jejich profilace bylo reálné přeci jenom snáze utřídit do tabulkového rastru, ve kterém pak bylo možné jakoby snadno vyhledat pozici srovnávaného prvku.
Ukázka tabulky pro ty, kterým se zatím nevryly do paměti:
Protože mezi časem samozřejmě docházelo k dílčím korekcím a doplněním, jistě nejen mne napadlo sestavit inovovanou tabulku s doplňky. Dnes se přímo nabízí vytvořit její otevřenou webovou verzi a tu průběžně aktualizovat. Zřejmým problémem je, že množství objevených či nově proměřených prvků je sice nemalé, ale mnohé výsledky leží v jednotlivých soukromých archivech či v archivovaných elaborátech, publikování je realizováno často velmi rozdílnými grafickými postupy (rastry, tloušťky čar), někdy pravděpodobně s nejistou přesností (např. archeologové nejednou v přesné dokumentaci ne zcela adekvátně interpretují povrchy s původním opracováním a povrchy erodované či odlomené) či v miniaturním měřítku (když např. vzhledem k rozsahu dokumentace je potřebné sloučit velký počet zmenšených kreseb do souhrnné tabulky nebo je nutné vyhovět grafickým zásadám zvoleného periodika či sborníku). S vědomím těchto potíží jsem kdysi navrhl vytvořit jednotný systém prezentace takových dokumentací, jejž však vzalo na vědomí jen několik specialistů (nějaké vzory výstupů zamýšlené k diskusi či napodobení jsou např. zde, několik jich bylo vydáno tiskem; záměr byl prezentován v článku Jan Sommer: Pokus o edici dokumentace architektonických článků, in: Dějiny staveb 2002, Plzeň 2003, s. 150-158. ISBN 80-86596-18-4).
Václav Mencl své články zřejmě sestavoval s cílem vyložit vývoj středověkých stavebních slohů v širších společenských a územních souvislostech. Přitom ovšem uplatnil výsledky soustavného sběru srovnávacího materiálu. V případě klenebních žeber se v mnoha případech jednalo o převzatou spíše letmo – i když erudovaně – obkreslenou dokumentaci ze soupisů památek archeologické komise, ovšem během Menclovy vlastní rozsáhlé výzkumné činnosti zčásti systematicky, zčásti příležitostně doplňovanou. Mencl sám nejspíše poznal, že k vypracování případného vyčerpávajícího katalogu síly jednotlivce nestačí. Proto v určité době shromážděný materiál využil pro vypracování slohového přehledu, jak již víme, velice úspěšného a vděčně dodnes užívaného.
Po léta je zřejmé, že pro řadu oborů výzkumu kulturního dědictví má velký význam budování soustavných katalogů. Reálně tomu však brání mnoho faktorů. Základními jsou nezájem odborných a politických špiček, individualismus jednotlivých výzkumníků či výzkumných týmů a jejich neochota „dělit“ se o výsledky práce, jakož i nedostatečné pochopení pro potřeby komplexního přístupu na straně zainteresovaných specialistů IT.
A tak, ačkoliv by jednotné a nedílné zpracování materiálu bylo nejlogičtějším postupem, stále jsou vytvářeny strukturní i technické bariéry. Já samozřejmě nemám na to, abych to vyřešil. Rozhodl jsem se pokusit se navázat na Menclův „katalog“ žeber a snad přehlednou formou do něj vkládat jak vlastní výsledky měření, tak izolovaně publikované produkty měřické činnosti jiných specialistů na průzkumy středověkých staveb.
Byl bych již nyní vděčen za případné podněty, časem pak také o spolupráci.
Za základ takové práce jsem se pokusil vzít obnovené vydání Menclova článku o žebrech na webu (s ediční poznámkou).
Práce na zveřejnění on-line „reprintu“ Menclova článku o profilech žeber jsem z různých důvodů dlouho odkládal. Nyní můžete výsledek využít alespoň v této jednoduché podobě.
Dovolím si takto alespoň skromně připomenout lednové 105 výročí narození Václava Mencla.
Prezentace on-line katalogu lapidária Regionálního muzea v Litomyšli
Jedná se o výsledek vzorové koncepce a autorského pojetí. V našich podmínkách jde zřejmě o jeden z nejrozsáhlejších progresivních projektů zpřístupnění sbírek on-line. „Hesla“ položek vcelku vyhovují standardům terminologie. Z hlediska muzejní evidence nejspíše umožňují potřebnou identifikaci předmětu. Věřme, že data bude možné linkovat ve vyšších systémech typu European. Z hlediska evidence a studia fragmentů architektonického členění je přístup zcela příkladný, zatím bohužel u nás bez vážnější konkurence zejména z hlediska prezentace fondu typu lapidária.
Bylo by nejspíše vhodné postupně doplňovat odkazy na literaturu či na obdobné prvky v jiných souborech. Ale to by se již mělo dít v dohodě více institucí či specialistů na obecně editovatelném místě (wiki?). Pokud vzniknou v průběhu studia sbírek nějaké další dokumentace (např. nákresy či lepší fotografie), bylo by vhodné je rovněž doplňovat. Ale je možné, že tak by již bylo požadováno něco, co by bylo nad rámec i nadšením povzbuzovaných sil muzea.
Informace o projektu na webu RML
http://www.sbirky.rml.cz/o-projektu-sbirky-rml-online
(4.10.2009)
O projektu „Sbírky Regionálního muzea v Litomyšli ONLINE“
Cílem projektu je zpřístupnění základních informací o Sbírce Regionálního muzea v Litomyšli na internetu. Nejedná se pouze o souhrnné informace o jednotlivých fondech, resp. částech sbírky, jde především o údaje o všech sbírkových předmětech, a to formou internetové databáze.
Smyslem projektu je zkvalitnění služeb poskytovaných muzeem. Databáze přístupná na internetu umožňuje laické i odborné veřejnosti pohodlný, uživatelsky komfortní, časově a prostorově neomezený přístup k základním informacím o sbírkových předmětech spravovaných RML. Databáze obsahuje nejen textové údaje, ale rovněž vyobrazení jednotlivých předmětů (vyjma části archeologie a knihovny), jejichž úloha je pro představu o daném předmětu často nezastupitelná.
Zájemcům o sbírkové předměty RML může databáze sloužit do značné míry jako obdoba „klasických“ tištěných katalogů, ovšem na mnohem vyšší uživatelské úrovni. Obrovskou výhodou internetového katalogu je jeho komplexnost (prezentace kompletních fondů, nikoli jen vybraných „cenných“ předmětů), neustálá aktuálnost odpovídající reálnému stavu sbírky, snadné vyhledávání podle nejrůznějších kritérií a rovněž již zmiňovaná všestranná dostupnost (včetně dostupnosti finanční – internetový katalog je zdarma).
Projekt byl v RML systematicky připravován od roku 2004.
Spuštění internetové aplikace se uskutečnilo 13.3.2008.
V internetové aplikaci je nyní zpřístupněno 21 290 sbírkových předmětů z celkového počtu cca 70 000 sb. předmětů, jež má RML ve své správě. Přes náročnost přípravy textových a obrazových informací o předmětech bude ročně přibývat kolem pěti tisíc záznamů. Většina sb. předmětů, vyjma mnohatisícových kolekcí numizmatiky, fotografií a pohlednic by měla být v katalogu obsažena do pěti let od zahájení jeho provozu. (konec citace)
Charakteristika sbírky. http://www.sbirky.rml.cz/charakteristika-sbirek-rml
V katalogu volíme z přednastavených sbírek. Je přitom zřejmé, že např. architektonické články mohou být zejména ve sbírkách archeologie a v historické sbírce. Najdeme je především v historické sbírce, kde volíme část fondu „architektura“.
Tak se dostaneme k výpisu se základními údaji a většinou i náhledovou fotografií. Po zvolení konkrétní položky katalogu máme přístup k náhledům dalších fotografií i k podrobnějším údajům (jak mi bylo sděleno, byl v zásadě akceptován standard CIDOC-CRM). Můžeme též volit z nabízeného výběru klíčových slov (většinou je k dispozici jen jedno, jako v našem případě). Příklad zde:
Blogs I Follow
Flickr Photos
MONUDET 