Drobný přírůstek románských achitektonických článků z milevského kláštera

Velká část „hmoty“ i „ozdob“ staveb starodávných budov nahrazených pozdějšími funkčními a slohovými vylepšeními nezmizela z povrchu zemského. Relikty často končily v základech novějších stavení, ale byly také vkládány jako armatura do nároží nebo se ocitly ve stěnách jako součást běžného zdiva. Spíše vzácně se setkáme s pietním užitím na viditelném místě. Nesnadné je identifikovat v běžném zdivu z místního staviva druhotně použité kusy lomového kamene, ale unikat pozornosti by neměly opracované kvádry, profilované díly oken, říms, kleneb apod., protože jsou to často již jediní výmluvní svědkové podoby zaniklých objektů.

Je především otázkou času, kdy se takové pozapomenuté prvky či zlomky objeví pod opadávajícími omítkami „hostitelské“ stavby, odhalí je archeologický či jiný vý-/prů-/zkum. Bohužel ovšem nejednou jsou takoví cenní svědkové při opravě bez většího zájmu na další desetiletí umlčeni pod novou omítkou apod. Samozřejmě nejsmutnější variantou je demolice, odvoz a „ekologická“ či jiná likvidace někde v navážce pod novým panelákovým sídlištěm, v dálničním náspu apod.

Kromě hledání cest k fyzické metodicky adekvátní aj. konzervaci hmoty a forem prvků by byl potřebný efektivní systém evidence a monitoringu, a to jak periodický či průběžný (jaký již památkáři systémově provozují, ale celkem vzato jsou v informačním systému záznamy nesnadno k nalezení – zejména pokud bychom je potřebovali studovat v nějakých souvislostech, srovnávat s dalšími nálezy apod.), tak operativní (umožňující dostatečně intenzivní sledování opravovaných staveb – zdá se zřejmé, že přiměřenou cestou bude prosadit povinnost zasahujících stavebníků zajistit monitoring a dokumentaci při zásazích do staveb, tedy obdobný postup, jaký už nikoho nepřekvapuje u archeologie).

Nepochybně je třeba se zabývat i potřebností informačního systému, ve kterém budou informace a poznatky přehledně uspořádané, k nalezení podle nejrůznějších kritérií (nikoliv „jen“ podle toho, zda je památka chráněná, jestli je ohrožená či jinak administrativně „zajímavá“). (K tomu proklamativně zde.)

Segmenty záklenků v soklovém zdivu zaniklého kravína v hospodářském dvoře kláštera v Milevsku.

Jedním z příkladů významných středověkých stavebních komplexů je klášter v Milevsku. Řada monumentálních i provozních budov je zde zachována (kostel, dvě křídla románského konventu, opatská kaple, Latinská škola, palác s donjonem u hřbitova aj.), četné další ale vzaly za své. Jejich nalézané architektonické prvky jsou ukládány především v Milevském muzeu (i když s dílčími problémy, příznačnými pro lapidária menších muzejních institucí). Pozitivní přitom je také existující stabilní dohled archeologa se zájmem o stavební konstrukce. Stavby, které zde vznikaly od vyplundrování středověkého kláštera v husitských válkách porůznu obsahují početné starší relikty, rozmístěné z dnešního pohledu nahodile. Příčinou jejich užití většinou muselo být to, že se v době provádění nové konstrukce právě jiná románská či gotická část rozpadala, nebo byla překážkou pro nové záměry a přikročilo se k její demolici.

Celkem pestrý soubor dosud známých prvků se nyní podařilo dále doplnit.

Prozatím na dvou místech se v Milevsku podařilo zjistit výskyt druhotně použitých architektonických prvků nejspíše raně středověkého původu. Jedná se ovšem o prvky zcela nenáročně členěné, bez plastického dekoru či stop nátěrů nebo omítek, zhotovené z místní zrnité žuly. Je patrné, že se jedná o segmenty záklenků, jejichž viditelná hrana není profilovaná. Hrana skrytá ve hmotě zdiva nebyla přístupná k pozorování. Odhaduji však pracovně, že rovněž nemá profilaci. Šířka oblouku byla zatím zjišťována v jednom místě, kde byl prvek přístupný „díky“ odbourání vyšších partií zdiva. Klenutý prvek zde měl šířku 19 cm, ale jeho „rubová“ strana nebyla zatím dostupná.

Takové jednoduché členění je příznačné pro části kláštera budované v několika desetiletích kolem roku 1200.

Díly záklenků ve zdivu kolny.

Vzhledem k nevelkému radiusu segmentů cca 28-30 cm lze předpokládat, že díly nepocházejí např. z arkád či portálu, ale z ostění menších otvorů či hran menších výklenků (o šířce 56-60 cm). Prvky podobných rozměrů se mohly vyskytovat typicky v hranách oken (rozměrově by mohly odpovídat např. obdélným okénkům ve východním průčelí románského konventu), případně sdružených oken, nebo arkád okenních stěn ambitu apod.

Z hlediska stáří objektů, ve kterých jsou fragmenty osazeny, by sice bylo možné uvažovat o tom, zdali materiál nepochází z nějakých souběžně demolovaných částí románských budov, ale protože byl kvalitní žulový materiál „recyklován“ v areálu kláštera opakovaně, lze těžko k takovému časovému propojení událostí dojít.

V budoucnu by se mělo podařit ověřit spolehlivě rozměry prvků a případně ověřit (ne)členění dosud skrytých částí prvků. Bylo by rovněž vhodné vést existenci těchto prvků v patrnosti a zejména zamezit jejich možnému poškození či ztrátě (již nyní nejspíše byly některé při demolici částí hospodářských staveb odvezeny na neznámé místo).

Důležité rovněž je, aby v případě budoucích zásahů do konstrukcí, případně jejich likvidace či úprav, byl přivolán specialista pro dokumentaci architektonických článků (to samozřejmě platí pro kteroukoliv památku). Ten by měl jednak doplnit vědomosti o částech prvků, které by případně mohly být dosažitelné pro ohledání, ale současně by měl zajistit prohlídku materiálu zdiva, kdyby bylo rozebíráno, aby bylo možné zaručit, že nebudou cenné součásti např. středověkých architektonických článků ohroženy, a současně, že budou na přiměřené úrovni dokumentovány a posouzeny. Ve zdivu mohou být další obdobné prvky, ale samozřejmě také části náročněji členěných architektonických článků (ostění, patky, hlavice, klenební žebra, svorníky, díly okenních kružeb…) z kamene i keramiky.

Přítomnost experta pro stavební konstrukce a jejich relikty by měla být při zásazích do historických staveb vyvolána budoucím památkovým zákonem.

Úkolem pro co nejbližší dobu pak je vytvoření otevřeného „průřezového“ systému studijní evidence prvků, který z podstaty věci není možné limitovat např. úředními evidencemi muzejních sbírek či kulturních památek.