Relikty osady Červená nad Vltavou (Vůsí, obec Květov) odhalené poklesem hladiny přehradní nádrže Orlík, pozorované v listopadu 2019
Červená nad Vltavou (kat. úz. Vůsí, obec Květov; Červená II) |wikia
V souvislosti s rekonstrukcí lodního výtahu na hrázi přehradní nádrže Orlík na řece Vltava došlo v závěru roku 2019 k markantnímu snížení hladiny vody v nádrži. Údajně se shodně bude hladina snižovat ještě v následujících dvou letech (v letní turistické sezóně údajně bude vody zase více).
Červená nad Vltavou s kostelem v době demolice staveb před napuštěním přehrady. Zdroj na Facebooku, Olda Žirovnický.
Tak došlo i k odhalení reliktů řady staveb, které lemovaly břehy řeky před napuštěním přehrady, jakož i vodních děl. V zásadě to na Vltavě platí až od Červené nad Vltavou směrem na jih.
Situační plánek z roku 1952. Červenou šipkou je vyznačena původní poloha kostela, červenou linií přibližný rozsah terénu zachyceného na následujících snímcích. Modrá přerušovaná čára: Přibližná poloha břehu přehrady při běžné výšce hladiny vody. Tečkovaná modrá čára: Přibližná poloha břehu v době pořízení snímků.
Zde je několik snímků ze severní části někdejší obce Červená nad Vltavou, dnes Červená II, v katastrálním území Vůsí, obec Květov. Cílem zde bylo prohlédnout relikty staveb u někdejšího brodu a přívozu na cestě z Milevska do Písku, situovaných v sousedství kostela sv. Bartoloměje. Tento kostel pozdně románského původu byl před zatopením vodou nádrže s vynaložením nemalého úsilí do jisté míry zachráněn tím, že byl rozebrán a s užitím původního materiálu sestaven ve vyšší poloze na úbočí nad vzdutou vodní hladinou. Zde stavba nyní do jisté míry v opuštěnosti chátrá, protože se nepodařilo realizovat plány na zřízení muzea zatopených obcí.
Celkový pohled na horní část původní zástavby od jihu.
Na písčitém svahu jsou nad sníženou hladinou vody v těchto dnech patrné zejména zbytky ohradních zdí na horních okrajích pozemků staveb situovaných jižně od kostela. Na severní straně sledovaného úseku je zřejmě mohutnější ohrada hřbitova, ale např. základy zvonice a kostela rozpoznatelné nejsou.
Severní líc jižní zdi s patrným sporadickým užitím cihel v lomovém zdivu. Vlevo provázaná kolmá severojižní zeď. Asi se tedy jedná o jihovýchodní kout ohrazení svažité zahrady.
Vcelku tak lze pozorovat charakter zdiva, které je převážně lomové s místy vloženými jednotlivými cihlami. Lze tak uvažovat o vzniku zatopených zdí asi až během 19. století. Patrné jsou několikeré úseky cihlových zídek. Cihlové jsou také čtvercové jímky, snad záchodové odpady asi až z první poloviny 20. století – ty ale byly v době prohlídky těsně pod hladinou
Severní zeď stoupající po spádnici, jižní líc. Vpravo opět kout sevřený severojižní tarasní zdí. Snad by se mohlo jednat o jižní ohradu původního hřbitova; tím si ale jistý nejsem.
Skládka rozbitých střešních tašek – bobrovek – v jižní části sledované plochy.
Fragment cihlového sloupku s kovanou obručí pro zavěšení pantu nejspíše vjezdových vrat dvora.
Jedna ze zatopených cihlových jímek. Nad hladinou materiál ze zdiva demolované stavby.
Po odhaleném břehu se pohybují skupiny výletníků, prohlížejí relikty, občas se sehnou a něco zvednou. Zejména jižně, u podolského mostu se v hojné míře vyskytují detektoráři.
© Jan Sommer, 20191114
Milevsko, kostel sv. Jiljí
Památky > okresy > Písek > Milevsko
Jan Sommer: Románské sdružené okénko přízemí westwerku kostela sv. Jiljí v Milevsku nyní veřejně přístupné (20191111)
Externí odkazy
Pavla Zelenková: Premonstrátský klášter a kostel sv. Jiljí v Milevsku. Disertační práce, Katolická teologická fakulta, Univerzita Karlova, Praha, 2016. https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/74767/
Jan SOMMER: Poznámky ke středověkým proměnám kostela sv. Jiljí v Milevsku na základě poznatků z první etapy předběžných průzkumů
on-line: http://sweb.cz/evk/evkclanky/evkclanky2007/evkclanek070717milevskojilji/index.htm
od 17.7.2007 (1. verze)
Facebook: Skupina Milevské středověké paběrky https://www.facebook.com/groups/166195707055948/.
Publikace
Pavla Zelenková: Premonstrátský klášter a kostel sv. Jiljí v Milevsku. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2018, 300 s. ISBN 978-80-7422-583-3. https://www.nln.cz/knihy/premonstratsky-klaster-kostel-sv-jilji-v-milevsku/
Románské sdružené okénko přízemí westwerku kostela sv. Jiljí v Milevsku nyní veřejně přístupné
1/ Po odstranění „kůlničky na dříví“ u západního průčelí kostela sv. Jiljí v Milevsku opět vidíme opravené dřevěné schodiště do patra věže. Nevelké bedněné skladiště v koutu mezi jižní stěnou věže a západní stěnou lodi bylo celkem improvizovaně před desítkami let připojeno ke staršímu dřevěnému schodišti a „pavláčce“, jež umožňovaly přístup k portálku do patra věže (v nynější podobě schodiště nejspíše pochází z doby regotizace kostela). Portálek patra je románský, z doby výstavby westwerku. (Zde použité označení západního útvaru románského kostela sv. Jiljí jako westwerk je použité trochu nadneseně, ale asi lze říci, že celkem vystihuje výjimečnost této stavební části v našem venkovském raně středověkém stavebním prostředí. Samozřejmě tím není míněno srovnávání já nevím se stavbami v Corvey či Nivelles – aspoň tedy za dosavadního stavu zkoumání.)
Románské okno přízemí westwerku v prostoru kůlny (30.3.2008)
2/ Vyvýšení vstupu až do patra připomíná způsoby zabezpečení věží tvrzí či hradů, ale i některých kostelů vybavených jako útočiště. Však je také za vstupem ve zdivu zachována vodorovná kapsa pro umístění závory – výsuvného trámu, který umožňoval pevně zajistit uzavřené dveře zevnitř; i to je právě podobné tomu, jak bývají uspořádány vstupy např. do hradních bergfritů (Zvíkov, Strakonice).
3/ Nejednou nalezneme takto vybavený vstup do patra kostelní věže nad sakristií, na tribunu apod. Asi docela právem pak předpokládáme, že takové vybavení kostela mělo sloužit pro poskytnutí útočiště vesničanům apod. (jak to nakonec velmi přesvědčivě líčí smlouva o rozmístění lidí, majetku i zvířectva v kostele v Potvorově, ačkoliv bychom si jen velmi těžko představovali, že tak ozdobná stavba by sloužila jako vojenská pevnost).
4/ Nicméně u kostela sv. Jiljí v Milevsku ještě bude třeba si při pokračujících výzkumech klást některé otázky. Ty budou souviset i s tím, že do přízemí westwerku se vstupovalo dalším portálkem v severní stěně, což by účinnost případné obrany snižovalo.
Přízemí jižní stěny westwerku (10.11.2019)
5/ A totéž platí právě i pro nyní volně dostupné okno přízemí. V podobných pozicích u románských staveb prakticky bez výjimek nacházíme nanejvýše drobné štěrbinovité otvory, schopné poskytnout interiéru jen minimální šerosvit a větrání. V nestavařské literatuře se takovým okénkům často říká „střílnovitá“ nebo „střílnová“, ale to lze brát jen jako připodobnění, protože obvykle k nim není možné ani přistoupit, ale ani ve vnitřní špaletě manipulovat lukem apod.
Jižní (vpravo) a západní stěna westwerku s obnoveným schodištěm do patra věže (10.11.2019)
6/ Okno v jižní stěně přízemí možná ještě poskytne nějaké informace, pokud by se zjistilo něco o uspořádání jeho vnitřní špalety, způsobu uzavírání apod. Nicméně zůstane v platnosti, že je pro dané umístění prakticky bezpříkladně rozměrné. Jedná se o sdružené dvouosé okno s půlkruhovými záklenky, vytvořenými z jednoho rozměrného bloku žuly. Vnější hrana ostění je podle náznaků v místě odpadnutí malty jednoduše okosená. Parapet je bez profilace. Na středním sloupku profilace končí zřejmě troúhelnými na koso zkosenými ploškami a tvoří tak „soklík“ (tento útvar zřejmě na postranních stojkách ostění chybí a zkosení tu podle všeho sbíhá až k parapetu). Prakticky shodně je uspořádáno okno v severní stěně patra westwerku, kde je ovšem střední sloupek vylomen; také toto okno je zazděno, ale líc zazdívky zde ustupuje, takže je okosení hrany ostění dobře patrné.
Severní stěna románské lodi a westwerku se vstupním portálkem přízemí a oknem patra (8.6.2008)
7/ Za zmínku stojí, že obě okna (v přízemí a v patře westwerku) mají ostění i se středním sloupkem (přesněji pilířkem) ve vnějším líci zdi. Tak se liší zejména od zvonicových sdružených oken, jak je známe u románských kostelních věží – včetně těch, která vidíme v horních dvou patrech zdejší věže. Ta totiž mají sloupek ustupující za líc zdi a nad hlavicemi jsou osazena sedla, vynášející větší tloušťku zdiva nad záklenky. (Zde na věži je to spojeno s jistými improvizacemi, které jsem již rozebíral jinde; odkaz dodám).
8/ Zatím nemáme žádné informace o vnitřní špaletě okna. Mohla být prizmatická s rovným překladem, mohla se také mírně rozevírat a být půlkruhem či segmentově překlenutá. Mohla mít parapet v úrovni spodní hrany otvorů, ale mohla také pokračovat dolů až k podlaze. Mohla v ní být vyzděna i postranní sedátka (případně jedno). To vše lze zatím leda odhadovat. Je možné, že při pokračujících opravách o tom přeci jenom něco zvíme.
9/ Nyní si tak můžeme prohlídku jedinečné stavby osvěžit pozorováním dosud prakticky zcela zataraseného, ale typologicky nepřehlédnutelného prvku.
10/ Za pozornost samozřejmě stojí i svědomitě provedená oprava staršího zchátralého schodiště.
© Jan Sommer, 20191111
Blogs I Follow
Flickr Photos
MONUDET 