MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Nález fragmentu ostění raně gotického portálu na hřbitově u kostela v Klučenicích

Po nedávném uveřejnění informace (ve skupině Archeologie na Facebooku) o nejprve neidentifikovaném kamenickém prvku nalezeném na hřbitově u kostela v Klučenicích (okres Příbram) jsem podle fotografií stanovil, že se jedná o ostění raně gotického portálu. Následně jsem na místě prvek prohlédl a pořídil jeho základní dokumentaci.

Klučenice (PBp, kostel

Barokní kostel v Klučenicích (okres Příbram)

Fragment byl identifikován na pozemku bývalého hřbitova u kostela v Klučenicích, odkud byl přenesen do místního muzea (nálezce – Oldřich Žirovnický – je neobyčejně vitálním správcem muzea). Je pravděpodobné, že pochází ze středověké budovy kostela, která pak byla nahrazena nynější barokní budovou (dosavadní literatura se ovšem vcelku shodovala v odhadu, že středověký kostel měl dřevěné konstrukce). Kromě místa nálezu však žádné informace k dispozici nejsou. Proto je třeba v rovině variantních hypotéz zvažovat i možnost přivezení prvku z některé stavby v zátopové oblasti orlické přehradní nádrže, a to proto, že ze zatopených kostelů byly do Klučenic přivezeny např. součásti barokních oltářů ajv.

Klučenice (PB), kostel

1 – vejcovcový prut na přední hraně ústupkového ostění. 2 – oblý prut v koutu ústupku. 3 – olámaná vnitřní hrana ostění. 4 – mírně odchylná rubová plocha prvku.

Lze předpokládat, že fragment pochází z ostění portálu raně gotického kostela, který předcházel nynější barokní stavbě. Prvek je charakteristický oblým prutem, vloženým do koutu pravoúhlého ústupku ostění (2). Přední hrana ostění je zvýrazněná vejcovcovým prutem (1), zpředu lemovaným výrazným výžlabkem, zezadu okosením. Vnitřní hrana ostění je probrána mělkým výžlabkem. Zadní plocha (4) se mírně odchyluje od roviny průčelí a není kolmá k boční ploše ústupku. Její umístění také za vnitřním výžlabkem (3) ponechává nápadně mělkou hmotu ústupku. Je proto možné, že zde navazoval dovnitř ostění ještě další blok kamene, případně tu podél praskliny v materiálu došlo k odlomení části hmoty, nebo se mohlo jednat o druhotný zásah (nicméně je odklon tak malý, že by mohlo jít i o chybu kamenické práce, protože i tvary profilu jsou hrubě a nepravidelně provedené).

Klučenice (PB), kostel

Pohled na profil prvku. Odleva vnitřní výžlabek, koutový obloun (sloupek), vpravo vejcovec lemovaný okosením a výžlabkem.

Prvek pravděpodobně zhotovila stavební huť navazující na dílo raně gotické královské huti na Zvíkově či klášterní huti v Milevsku. Nejspíše se tak stalo ve třetí čtvrtině 13. století. Profilace je pro danou dobu jednou z běžných variant /odkazy ještě doplním – momentálně mohu připomenout portál kostela v Bohumilicích, zřejmě související se stavební činností kláštera v Nepomuku).

Klučenice (PB), kostel

Schématické vyznačení přibližné původní polohy dílu ve stojce ostění. (Podkladem je fotografie srovnatelného raně gotického portálu kostela v nedalekých Lašovicích uvedená v soupisu památek politického okresu Milevsko.)

Zatím není známo, jestli prvek po zboření středověkého kostela v 18. století byl ukryt pod terénem, nebo jestli byl druhotně užit v konstrukci nějaké pozdější stavby, ani jak se ocitl na ploše hřbitova, kde byl nedávno nalezen. Nicméně dnes nám může být inspirací pro pečlivé sledování zdiva kostela, ohrazení hřbitova i blízkých objektů, ve kterých mohly být nějaké další středověké prvky zasazeny jako běžný stavební materiál (Dnes je zdivo kostela s opravenými omítkami patrné jen ve druhém patře věže a v podkroví u korun obvodového zdiva lodi a presbyteria nad klenbami (zde je zdivo smíšené cihlokamenné, s ojedinělým výskytem opracovaných kusů kamene, ale bez profilace). Rovněž je potřebné pečlivě sledovat případné výkopové práce (vodovod, kanalizace, elektrické kabely vč. telefonních apod.), protože ve středověkém jádru obce není možné nikdy vyloučit nějaký zajímavý nález, který může doplnit historické poznání.

Za pozornost celkem stojí i to, že nálezce, iniciátor místního muzea, zpřístupnil dokumentaci nejprve neurčeného prvku na sociální síť, díky čemuž se podařilo význam prvku stanovit a v následném kroku také zpracovat na místě detailní měřickou dokumentaci. Čili se jedná o ukázku možných přínosů takového zpřístupnění dokumentace.

© Jan SOMMER, 20170518

Ex-citace: Jan SOMMER: Nález fragmentu ostění raně gotického portálu na hřbitově u kostela v Klučenicích, in: Monudet, on-line http://wp.me/pEm2D-9W, Praha 20170518 (+ datum verifikace).

Reklamy

2017/05/18 Posted by | dokumentace, fragmenty | , , | Napsat komentář

HLON: Zběžná dokumentace líce části zdiva zbaveného degradované omítky uličního průčelí zadní budovy Ledebourského paláce čp. 162/III v Praze na Malé Straně v souvislosti s přípravami opravy fasády (2015-10-05)

Tento dokument je využit také jako instruktivní příklad pro srovnávání metod operativní prezentace OPD.

PDF (v Metainformačním systému Národního památkového ústavu; tam jsou zčásti uloženy i zde použité ilustrace).

PDF/academia.edu; s otevřenou diskusí k tématu operativního zpřístupnění dokumentace v rámci IS památkové péče.

Facebook – časová osa.

Fotografie ve vyšším rozlišení.

(NA STRÁNCE SE PRACUJE!) Stránka byla aktualizována 2015-10-13, 2015-10-20, 2015-10-21, 2015-10-26, 2015-10-31, 2015-11-03, 2015-11-12, 2015-11-21, 2015-11-23.


Praha, Malá Strana (Praha 1), čp. 162/III, U Zlaté studně 5.
Uliční průčelí zadní budovy Ledebourského paláce.
50.090647, 14.404394

Hlášení o nálezu, 5.10.2015. Jan Sommer: Zběžná dokumentace líce části zdiva zbaveného degradované omítky uličního průčelí zadní budovy Ledebourského paláce čp. 162/III v Praze na Malé Straně v souvislosti s přípravami opravy fasády. Vyd. 5.10.2015. Evid. č. autora: OPD 2015 006 pms 162.

Keywords: Omítka. Zdivo. SHP. OPD.
UDC: 904:72 Historická architektura a její pozůstatky; 693.1 Zdivo z neopracovaného přírodního kamene.

V důsledku dlouhodobého zavlhčení srážkovou i vzlínající vodou docházelo v posledních letech k postupné degradaci omítek.

Omítky byly zřejmě již dříve opravovány a z nemalé části ve spodní polovině líce také v minulých dobách nově nahozeny. Přesto se místy zachovaly úseky starších vrstev. Mj. v úrovni nízké odstupňovaného soklíku, připojeného ke zdivu nejspíše v souvislosti s prováděním výdlažby ulice, je na zdivu za tímto soklíkem několik úseků starší omítky. Nelze však vyloučit, že se jedná až o omítku z některé novodobé opravy.

Zdivo je lomové, částečně řádkové, s výraznou vodorovnou ložnou spárou ve výšce cca 80-100 cm nad terénem (ulice se před průčelím směrem vpravo k západu svažuje). Ojediněle se ve zdivu zřejmě v původním uložení vyskytují cihly.

Zdivo se nejeví výrazně narušené, pouze spárová malta má výrazně okrovou barvu, nejspíše svědčící o jílovité příměsi.

Materiál zdiva představuje především lomová opuka. Je možné, že některé kusy jsou druhotně použité, ale není možné to prokázat; nebyl zjištěn druhotně použitý architektonický článek.

Ve zdivu nejsou v odhaleném úseku patrné žádné anomálie svědčící o zazděném otvoru nebo nějaké větší opravě. Jen v pravé části pod lampou veřejného osvětlení je zapuštěna v cihlové dozdívce (kvantlíky) skříňka a přípojka elektrického vedení. Malta zdiva je zde šedobílá.

Pod oknem v levé části stěny je patrný úsek smíšeného cihlokamenného zdiva s několika výraznějšími řádkami cihel. Není úplně jisté, jestli by se nemohlo jednat o zazděný otvor, ale spíše se jedná o vyzděné čelo parapetu, který asi na vnitřní straně zdi byl původně dovnitř skloněný (je ale možné, že poloha okénka byla měněna třeba v souvislosti se změnou využití interiéru či navýšením nivelety ulice; okénko mohlo být také proraženo dodatečně v původně třeba jen ohradní zdi na hraně tarasu).

V několika dalších místech jsou drobné cihelné vysprávky bez další vypovídací schopnosti.

Líc zdiva mírně ustupuje směrem vzhůru od svislice, což může být původní záměr (snaha o stabilitu zdi), ale spíše se jedná o důsledek pohybů stavby na staticky mimořádně náročném místě na srázném úbočí hřebene Pražského hradu (pata zdi na jižní straně se nachází o cca 8 m níže, než je úroveň ulice!).

Charakter zdiva s malou příměsí cihel zřejmě vylučuje středověký původ, nicméně ne zcela pravidelná skladba s výraznou ložnou spárou může svědčit o původu renesančním nebo barokním. Pracovně lze – pouze na základě vizuálního posouzení charakteru zdiva – uvažovat o zařazení do 18. století.

(NA STRÁNCE SE PRACUJE!)

Situační plánek:

čp. 162/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana. Situace OPD

Celkový pohled na odhalený úsek zdiva:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Celkový pohled na odhalený úsek zdiva:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Celkový pohled na odhalený úsek zdiva:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Východní část zkoumaného úseku zdiva. Nad terénem jsou viditelné cihelné vysprávky a místy také rozpadající se kusy lomové opuky:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Levá část odhaleného úseku zdiva:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Střední část odhaleného úseku zdiva:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Pravá část odhaleného úseku zdiva:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Aktualizace 2015-10-12:

Snímání degradovaných omítek na dolní části stěny pokračovalo západním směrem (vpravo). Odhaleno bylo zdivo ve střední části stěny. Zde byl odkryt zejména zazděný starší portálek s kamenným ostěním, jehož hrana (původně asi bez profilace) byla velmi hrubě osekaná zřejmě ještě před zazděním portálku. Horní část portálku byla zrušená při zřizování východního z trojice větších oken situovaných v západní části stěny. Okno je oproti ose portálku mírně posunuto k východu. Na vnitřní straně je okenní nika bez parapetu, takže dosahuje až k podlaze. Stojky portálku jsou vysoké a velmi štíhlé (není možné určit, zda stoupaly až k původnímu překladu, jehož stopy by mohly být zachovány pod nynější omítkou pravé hrany okna). Provedené jsou z jemného pískovce světle šedé barvy. Levá stojka je obezděná smíšeným zdivem, převážně cihlovým, ale zřejmě zachovávajícím zdicí vrstvy směrem vlevo. Podél pravé stojky probíhá pravidelná drážka, vyplněná cihlami na stojato; to by mohlo svědčit o zúžení otvoru, jehož stojka byla po posunutí obezděna cihlami (případně tu mohlo původně být jiné ostění, možná i trámová zárubeň).

Vlevo od uvedeného okna přibližně v polovině výšky stěny (v místě upevnění litinové konzoly lampy veřejného osvětlení) je větší úsek cihlového líce, ale bez pravidelného ohraničení, které by svědčilo např. o zazdění okna v tomto místě. Vpravo od zazděného portálku pokračuje převážně kamenné zdivo s příměsí cihel. Cihly i kameny jsou zřejmě z velké části druhotně použité, ale bez výskytu kamenicky opracovaných prvků apod.

Střední část stěny se zazděným portálkem:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

V pravé části stěny mezi nynějším vstupem (na jejím pravém, západním konci) a zazděným vstupem ve střední části stěny, dokumentovaným výše) jsou ve smíšeném cihlokamenném zdivu (LK+C) nad terénem dvě okénka „sklepa“ – horního podlaží knihovny, obezděná cihlami: čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Okna ve 2. a 4. ose z prava mají částečně vysekanou omítku okosených hran, takže je patrné, že okosení je vytvořeno maltovou výplní pravoúhlé drážky po okenním rámu, který byl vsazen do cihlami obezděné drážky. Vnější křídla se tedy otevírala ven (nynější vnější okna mají laťový rám vsazený za mříž; mají mosazné kličky svědčící pro vznik ve 20. až 30. letech 20. století.; rámy však mohly být později vyměněny).

Drážka ve vnějšé hraně pravého okenního otvoru „přízemí“:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Levá hrana okna „sklepa“ – patra knihovny:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dne 19.10.2015 byly ještě na základě upřesnění postupu opravy vysekány okosené hrany otvorů oken v pravé (západní části fasády, takže byly odhaleny cihlami obezděné drážky po někdejších vnějších subtilních laťových rámech oken ve vnějším líci zdi. Cihlové obezdívky byly provedeny z cihel jednotné velikosti. Pravé (západní) okno vedle vstupního otvoru má pravou stojku nepravidelně vyzděnou a nejspíše zčásti vysekanou ve starším zdivu.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Ve dnech 19.-21.10.2015 došlo k omytí horní části omítnuté stěny s následkem odstranění úseků žlutého nátěru. Místy byla odhalena běžná starší omítka (19. stol.?) s nemnoha patrně bílými nátěry. Následně byla spodní část stěny nahozena jádrovou omítkou. Vysekané hrany tří velkých oken v pravé části fasády byly dozděny úlomky cihel různé barvy, patrně druhotně použitých, ale nezjištěného původu. Hrany, dosud opatřené okosením z malty, kryjícím drážky po rámech oken v líci fasády, budou po dozdění zřejmě pravoúhlé.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dne 2015-10-26 pokračovalo opatrné snímání omítek na uličním průčelí zadní budovy obráceném do ulice U Zlaté studně 5. V dosud málo zasažené horní části stěny byla na většině plochy sejmuta tenká omítková vrstva se žlutým nátěrem z poslední opravy.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Mezi druhým a třetím oknem zprava probíhá starší omítkou a lícem zdi drážka ke kotvě odstraněné starší konzoly pouliční svítilny. Starší omítka je místy narušená, na většině plochy je pekovaná. V dolní části je v omítce zčásti odhalený rozměrný otlučený blok kamene, zatím neznámého původu.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Na počátku nahazování nových omítek došlo v týdnu po 26.10.2015 ještě k jemnému očištění omítek a zdiva v okolí velkých oken a pod hlavní římsou v pravé části uličního průčelí zadního stavení při ulici U Zlaté studně 5. Situaci je nyní zřejmě možné číst tak, že okna byla vylámána, resp. spíše rozšířena dodatečně, přičemž byla ponechána okolní omítka. Nad přímý cihlový záklenek byly zřejmě jen vsunuty cihly na ležato, snad v místě staršího překladu menšího otvoru. Situace nad středním oknem:

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

V okolí portálku v pravé ose průčelí je nanesena omítka, odlišitelná podle nazelenalého zabarvení jednoho z nátěrů. Ta zřejmě souvisela s ostěním portálku a v tenké vrstvě pokračuje i na jeho ostění (neprofilované pískovcové bloky). Zčásti překrývá omítku s bílými nátěry i cihlovou obezdívku okenních otvorů. Nejspíše pokračovala jako tenký překryv i na dalších částech průčelí, ale není jasné, zda je pokryla celé (možná jen ve formě potěru či pačoku).

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Ke dni 2.11.2015 již byly jádrovou omítkou vyplněny drážky kolem oken v západní části uličního průčelí, doplněny vnější špalety a hladítkem omítka roztažena po části průčelí. V horní části stěny byla ještě omítka místy jen hrubě prohozena a uhrábnuta lžící.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Stav prací na východní části stěny.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Nad zazděným okénkem na východním konci stěny byl částečně odhalen cihlový segmentový vynášecí pas nad překladem.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Ke dni 12.11.2015 je přes novou omítku v dolní a jemně očištěnou omítku v horní části stěny natahován údajně venkovní štuk. Jeho povrch je uhlazován filcovým hladítkem.

V týdnu do 20.11.2015 bylo dokončeno „štukování“ uličního průčelí zadní budovy paláce U Zlaté studně 5. Dole byl odbourán nízký zjevně dodatečně připojený stupňovitý soklík (zřejmě spočívající na starší úrovni dlažby). Omítky tu byla zarovnána a přetřena „dehtovou“ „penetrací“.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Přibližně ve východní třetině začala za značně vlhčího počasí (deštivo, ochlazení o 5-10 °C) nová omítka na povrchu vlhnout a „flekatět“. V těchto místech byla do omítky navrtána nepravidelně rozmístěná skupina otvorů, do které zřejmě byl injektován nějaký tmel (bylo možné pozorovat stopy po stékání tekutiny pod otvory). Snad se usoudilo, že by fleky mohly být způsobeny vzduchovou vrstvou pod zachovanou „starší“ omítkou.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Na dveřmi na pravém okraji průčelí byl uvolněn dosud zazděný nadsvětlík. Do vnitřní hrany (asi již dříve opatřené drážkou) kamenného ostění byl osazen laťový okenní rámeček se zalištovaným zdvojeným zasklením. Charakter povrchu dřeva se sedřeným nátěrem může nasvědčovat možnosti, že se rámeček zachoval v zazdívce a byl opětně použit. Do špalety nadsvětlíku před zasklení byla vsazena kovářsky zpracovaná mříž (z válcovaných tyčí?) s černým „tuhovým“ nátěrem.

čp. 162/III, U Zlaté studně 5, Praha, Malá Strana

Dne 2015-11-23 byla na průčelí osekána ještě chatrná omítka pod úrovní chodníku v místě odbouraného soklíku. Následně byl i tento úsek zdiva (vysoký cca 15-20 cm) přetřen černou „penetrací“. V tomto nízkém proužku líce bylo patrné převážně lomové opukové zdivo. U východního konce stěny převažovaly cihly (v délce cca 2 m), což je patrně nějaký důsledek větších vysprávek v minulosti. Pod západním sklepním oknem (vedle vstupu) byl patrný úsek cihelné vyzdívky pod parapetem, zjevně vložené mezi cihlové stojky okna. Je tak zřejmé, že okno mělo původně parapet pod úrovní nynější výdlažby ulice, a to nejméně v hloubce cca 20 cm.

Dne 20015-11-26 získána informace, že všechny mříže v oknech v uličním průčelí budovy U Zlaté studně 5 budou opatřeny černým nátěrem. Dosud krémová či slonová kost nebo zašlá bílá.

Další zaznamenávání bylo pro tuto kampaň OPD ukončeno.

***

2015/10/10 Posted by | OPD, Prezentace | , | komentáře 4

Gotické okno jižního průčelí kláštera v Praze na Karlově se opět hlásí?

V letech 1957 a 1965 byly publikovány poznatky z průzkumů při opravách jižního křídla augustiniánského kanovnického kláštera na Karlově – čp. 453/II. Tehdy byly rozpoznány doklady velkého rozsahu dochování gotických konstrukcí z doby výstavby kláštera ve druhé polovině 14. století. Mnohé prvky byly pak zachovány v interiéru i na exteriéru a částečně jsou „prezentovány“ dosud (to se týká zejména gotického okna předpokládané kaple na východním průčelí jižního křídla kláštera s částečně rekonstruovanou kružbou a obdélných okének původního patra). Jižní průčelí konventu bylo také zbaveno omítek, ale publikované fotografie neumožňují žádnou představu. V textech je sděleno, že i tam byly pozorovány relikty oken (ale z formulací nelze zřejmě jednoznačně odvodit, jestli jsou míněna i, nebo jen, okna na severní straně křídla). Uvádí se, že na východní straně byla kaple, jdoucí výškově přes dvě patra, nad niž pokračovalo od západu předpokládané druhé patro. Jeho obdélná okénka jsou odkryta na jižním průčelí.

Pokud tedy konstatujeme, že dnes má stavba přízemí a patro, je zřejmé, že badatelé vyhodnotili situaci tak, že západně od kaple pokračovalo jižní křídlo konventu jako dvoupatrové.

Nyní se na jižním průčelí postupně degradujícími omítkami táhnou praskliny, zčásti dilatační, zčásti svědčí o statických posunech ve stavbě, i když zřejmě ne rizikových. Přibližně ve střední části průčelí lze sledovat svisle stoupající a nad úrovní oken přízemí zakřivenou prasklinu, s velkou pravděpodobností naznačující, že se ve zdivu nacházejí relikty rozměrného hrotitě zaklenutého okna, nejspíše obdobného onomu ve východní stěně tohoto křídla.

Proto vznikají otázky po dokumentaci z doby po polovině 20. století, nakolik bylo i toto okno při průzkumu rozpoznáno, zda jich případně není v této stěně zachováno více (je to velice pravděpodobné). Jestli byla tehdy dokumentace těchto částí pořízena, mohlo samozřejmě záležet na řadě okolností. Nicméně komentáře v článcích podtrhují význam dokumentace v průběhu stavebních zásahů (logičnost, důraznost i prozíravost výkladu snad stojí za ocitování – uvedeno níže).

Podobně jako operativní dokumentaci pořizovat, bylo by také potřebné ji mít operativně k dispozici (to samozřejmě platí i pro jakékoliv „neoperativní“ dokumenty). Samozřejmě by to mělo platit i pro operativní dokumentaci pořizovanou dnes – právě teď. To by mohlo snížit i riziko duplicitních aktivit, ale také upozornit na případy, kdy dokumentace chybí, případně je potřeba ji rozšířit, navázat na předchozí dokumentační akce apod.

Jak hledat takové způsoby? V informatických nástrojích památkové péče v zásadě existují. Software i úložiště dat jsou dostatečně kapacitní. Většina klasifikačních či vyhledávacích nástrojů je však orientována na potřeby „agendy“. Snad zdejší (nekonkrétní) komentáře mohou přispět k upozornění na některé typy vyhledávacích požadavků, i když jdou nad rámec běžného pracovního využití informačního systému památkové péče.

Snad stojí za to na tyto souvislosti upozornit opět nyní, 10 let od vydání metodiky operativního průzkumu a dokumentace. V této souvislosti hodláme najít příležitost k bilanci dosavadních zkušeností s praktickou aplikací metodiky, ale i s využíváním výsledků OPD, a samozřejmě se také zabývat možnostmi dalšího rozvoje metod dokumentace a zkoumání historických staveb.

Obr. 1. Pohled na jihovýchodní nároží konventu u článku z roku 1957.

čp. 453/II, Horská 7, Praha, Nové Město

Obr. 2. Střední část jižního průčelí konventu s jemnými prasklinami v omítce, pravděpodobně naznačujícími polohu zazděného gotického okna.

Kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého, Nové Město, Praha

Obr. 3. Střední část jižního průčelí konventu s jemnými prasklinami v omítce, pravděpodobně naznačujícími polohu zazděného gotického okna – zákres do fota. 1 – Okna přízemí. 2 – Okna nynějšího 1. patra (mezi nimi jsou odhalena ostění obdélných okének horního patra, v literatuře považovaného za 2. patro). 3 – Zazděné gotické obdélné okénko (analyticky prezentované od oprav po polovině 20. stol.). 4 – Hlavní římsa. 5 – Praskliny v omítce, sledující s velkou pravděpodobností obrys zazděného gotického okna.

čp. 453/II, Horská 7, Praha, Nové Město

Vybrané prameny k dějinám OPD:

Hubert JEČNÝ: Karlov (Nové výzkumy v Praze), in: Staletá Praha 1, 1965, s. 127-128.

„Otevření stavby poskytuje vždy příležitost poznat jednotlivé objekty hlouběji, než dovoluje povrchové zhodnocení, a hloubkový průzkum umožňuje nahlédnout zejména do nejstarší historie, skryté dosud pod omítkami a podlahami.“

Zajímavá je v této souvislosti také argumentace a apel na podporu podrobných výzkumů v článku

Vladimír PÍŠA: Středověká Praha ve světle nálezů z roku 1955, in: Ochrana památek, Sborník Klubu Za starou Prahu na rok 1957, 1, Praha 1957, s. 73-104.

Vladimír Píša popisuje zkušenosti z praxe a vysvětluje, jak dochází ke ztrátám na památkových hodnotách při povrchním hodnocení památek, pokud je pominuto jejich podrobné zkoumání. Přitom zdůrazňuje právě potřebu průběžného sběru informací a závažnost detailního poznání památek i při zásazích v urbanistických kontextech.

S. 74.
„A právě pro správné pojetí velké skladby celku města musíme jeho nejmenší části bezpečně a dokonale ovládat, a to ve všech souvislostech. Proto se dnes tak pečlivě zabýváme každým jednotlivým objektem do všech detailů jeho stavebního vývoje a všeho, co s ním souvisí. Sebe prostší dům, napohled té nejhorší kvality a umělecké bezcennosti, ale stojící na historické půdě, nesmíme přejít bez povšimnutí.“

V pokračování stati jsou pak komentovány četné aktuální historické nálezy, přičemž z výkladu jasně plyne potřeba sledování staveb v průběhu zásahů. K tomu se Vladimír Píša v závěru vrací.

S. 93.
Dokládá, že „správné plánování akcí v historických objektech musí počítat jak časově, tak finančně s historickou dokumentací, jinak budou výsledky velmi žalostné a budeme se stále více ochuzovat o doklady a poznání naší nejstarší historie…“

S. 104.
„Popsané nálezy, učiněné při výkonu služby pracovníka pražské památkové péče ukazují opět na to…, co opakuji při každé příležitosti a budu opakovat stále. Praha je dosud panenskou půdou pro poznání jejích nejstarších dějin. Doklady pro …poznání nezískáme však náhodnými nálezy v jednotlivých objektech. Řádného výsledku dosáhneme jedině soustavně prováděným průzkumem, dokonalou dokumentací a pečlivou dozorčí službou při každé stavební akci na historické půdě. Tuto práci ovšem musí provádět štáb dokonalých znalců metod historické archeologie, historické architektury a urbanismu a dějin umění za spolupráce s pravěkou archeologií. Potom nám neunikne žádný detail, potřebný ke složení mosaiky obrazu jednoho z největších evropských měst raného a vrcholného středověku – Prahy…“

2015/04/15 Posted by | dokumentace, fragmenty, OPD | , , , , | Napsat komentář

OPD: Brno. Dům Orlí 20. Zdivo průčelí v úrovni přízemí, zdivo na levé straně průjezdu (snad k testům a diskusi)

Výsledky operativního průzkumu a dokumentace by měly být záhy a operativně zpracovány, a pak také operativně přístupny, jakmile jsou potřebné (pro ověření, zda již někdo věc zpracoval, kdo se jí případně věnuje, pro dohledání nějaké dřívější akce a jejích výsledků atd.). Operativní vytvoření sebestručnějšího elaborátu je poměrně náročná činnost, která prakticky vždy zabere více času, než akce v terénu (podle mého odhadu se jedná o čtyř až desetinásobek času). Určitě je dobrý trénink. To platí i pro zpřístupňování výsledků, což by se mělo pokud možno odehrávat na webu MIS.

Odtud se ale rychle dostaneme k vážné otázce, že je nutné mít k výsledkům OPD rychlý přístup. A nejen k nim. Je samozřejmě potřebné mít možnost ověřit zmínky o daném místě v literatuře, existenci fotek či plánů apod. To všem pokud možno promptně v terénu.

Je asi (snad) pravdou, že zpracovatelé OPD mají k těmto věcem v rámci přípravy terénní akce k dispozici nějaký čas. Doufejme. Nebo si ho prostě nějak vytvoří.

Nicméně vytvořené elaboráty jsou dosud archivovány hlavně v listinné podobě a evidovány v archivním informačním systému NPÚ. Tam jsou v posledních letech intenzivněji doplňovány jako soubory pdf. Bohužel však zatím není prosazen úplně jednotný postup pro kategorizaci či tagování položek – s tím se snad podaří v dohledné době něco udělat. (Přehled akcí i výstupů byl od počátku těchto průzkumů a je dosud k dispozici zde. Avšak již nějakou dobu nejsou nové položky doplňovány. Škoda.)

== Náměty ==

V co nejbližší době se snad naplní potřeby pro operativní zpracování a publikování tak, aby bylo možné využívat aktuálních možností nabízených informačními technologiemi.

Typicky by se mělo jednat o možnost vytvářet elaborát jako „prostý“ text v rámci informačního systému, propojený s fotkami a dalšími dokumenty v MIS (u kterých by navíc měly být všechna propojení ověřitelná „obousměrně“, tedy např. tak, jako u souborů ve Wikipedii máme přehled o všech stránkách, kde je soubor uplatněn).

Tedy zjednodušeně nějak tak, že v MIS bude existovat textový soubor s jednoduchým formátováním, ve kterém budou vloženy snímky archivované v MIS. Čili nebude elaborát mít formu PDF s vloženými nekvalitními fotkami neznámého uložení (ale z něj samozřejmě bude možné si dle libosti z aktuální verze pdf verzi generovat).

== Praktický pokus (pro srovnání s jinými metodami publikace) ==

Drobný „srovnávací“ pokus s výsledky miniaturní dokumentační akce. K cílům patří ověřit, jak je schopno oficiální úložiště zpřístupnit tuto informaci možným zájemcům, jak se k tomu případně dají použít jiná úložiště, který systém umožní také pracovat s dalšími tematickými aj. odkazy apod. Elaborát je uložen v MIS, rovněž na Scribd (ještě doplním další místa…). Na wikia.com je modelováno vytvoření html verze s vloženými obrázky. Nepochybnou výhodou zde je (stejně jako na Wikipedii) dokonalé propojení fotek se stránkami, ve kterých jsou použity. Zde použitá fotka byla zkusmo souběžně uplatněna v dalším „hesle“ Fragment, což se okamžitě zobrazuje také v „metadatech“ snímku. To zájemci umožňuje získat k němu další informace.

Text i s ilustracemi je tento:


Nálezová zpráva OPD, č. mm2015001-brno-orli-20

Brno. Brno, město. Dům Orlí 20. Zdivo průčelí v úrovni přízemí, zdivo na levé straně průjezdu

Brno, Orlí 20. Zběžný záznam nálezů na lících zdiva uličního průčelí v úrovni přízemí a na levé straně průjezdu. Brno

Jan Sommer, 9.4.2015 (zápis 14.4.2015)

== Obsah ==

  • Úvod
  • Popis
  • Památkové hodnocení
  • Potenciál, další průzkumy

== Úvod ==

Při procházení ulice bylo konstatováno sejmutí omítek z částí zdiva domu č. 20 v Orlí ulici v Brně.

Podrobnost „dm“. Přesnost „dm“.

Zběžná prohlídka a rychlý fotografický záznam.

== Popis ==

Zdivo vykazuje znaky komplikovaného stavebního vývoje, ovšem líce průčelí jsou kryty převážně cihlami – přitom se zřejmě jedná zčásti o zazdívky otvorů, zčásti o plenty degradovaného staršího líce, takže starší cihly jsou patrné jen místy. Je zřejmé, že jsou porušené. Jejich stáří nelze bez dalšího určit. Cihly zazdívek a přizdívek jsou z velké části druhotně užité. Některé zazdívky zřejmě nejsou příliš staré (lze odhadovat několik desetiletí).

Jen místy jsou ve zdivu patrné druhotně použité lomové kameny.

V průjezdu byly líce otlučené jen na levé straně, počínaje od stojky vjezdové brány, až k hraně arkády do dvora. Vnitřní líc průčelní zdi sestává ze smíšeného cihlokamenného zdiva s převahou druhotně užitých cihel. Vnitřní líc dvorní zdi je cihlový. Levá zeď průjezdu je v odhalené dolní části cihlová, zjevně přizděná na spáru k průčelní i dvorní zdi. Ve spárách ovšem nepozoruji starší omítku obvodových zdí. Cihly jsou rovněž druhotně užité, převážně jednotného formátu (asi z jednoho „zdroje“), vazba je nepravidelně střídavá. V dolní části stěny při dvorní zdi je zdivo podepřeno více než 1 m dlouhým hrubě opracovaným nebo olámaným blokem (snad žula); mohlo by jít o práh vstupu v nějaké starší odstraněné zdi, případně o schodišťový stupeň.

Krátký úsek vnitřního líce průčelní zdi se od ostatních líců odlišuje. Zdivo je zde pravidelně vrstvené, z tmavě červenofialových cihel (odhaduji, že jsou viditelné jen krátké strany cihel, takže se zdá, že úsek líce tvořily jen vazáky – ale nedostal jsem se k detailní prohlídce). Lze předpokládat, že tento úsek líce je gotického původu.

Hrana vnitřní špalety vjezdové brány v průčelní zdi se odlišuje, zjevně byla připojená k předchozí zdi dodatečně, při prorážení portálu v nepůvodním místě. Polopilíř špalety je sestaven z druhotně použitého materiálu, převážně cihel a úlomků cihel. Do vnitřní hrany špalety jsou vložené dva druhotně použité bloky kamene. Horní z nich nenese stopy lícového opracování (mohou být obrácené do zdi). Spodní blok situovaný cca 40 cm nad nynější podlahou průjezdu má spodní hranu ve vnitřním líci průčelní zdi zjevně opracovanou; je opatřená širokým okosením. Šířka okosení je cca 12 cm. Zřejmě se jedná o díl z ostění nějakého staršího zrušeného otvoru – portálu či okna.

Stáří tohoto prvku lze pouze orientačně řadit do doby gotické (14.-15. století). Nejpravděpodobnější je jeho původ ve stejném objektu. Podle rozměru okosení je nejpravděpodobnější, že se jednalo o rozměrnější otvor, tedy možná starší vjezd gotického domu, hrana dvorní arkády apod. (Původ na jiném místě samozřejmě nelze vyloučit).

== Památkové hodnocení ==

Záznam byl proveden v průběhu stavebních prací. Vzhledem k historickému významu domu je pravděpodobné, že OPD zajišťuje v návaznosti na pravděpodobné starší výzkumy nějaká osoba sídlící přímo v Brně.

Sejmutí a nové omítnutí asi bylo vynuceno vlhnutí zdiva a omítek.

== Potenciál, další průzkumy ==

Lze předpokládat budoucí nálezy dalších architektonických článků.

V dalších krocích výzkumu by bylo přínosné proměření rozměrů cihel, případně detailní zákres a fotodokumentace. A samozřejmě též proměření druhotně použitého dílu ostění.

== Přílohy ==

Obr. 1. Brno, Orlí 20, průčelí, přízemí. Detail zdiva v pravé části průčelí, vlevo od otvoru s výkladem prodejny.

Brno, Orlí 20. Pravá část průčelí (9.4.2015)

Obr. 2. Brno, Orlí 20, průjezd. Zdivo na levé straně průjezdu. Zábradlí je pravděpodobně z 19. století, druhotně použité při novodobé úpravě schodiště do sklepa. Vyznačení nálezů na obr. 3.

Brno, Orlí 20. Levá strana průjezdu (9.4.2015)

Obr. 3. Brno, Orlí 20. Zákres situace dle fotografie na obr. 2.

  1. Druhotně užitý díl gotického ostění s okosením hrany.
  2. Pravděpodobně gotický úsek cihlového vnitřního líce průčelní zdi. Ve zdivu zapuštěna skříňka s příslušenstvím elektrického rozvodu.
  3. Pilíř arkády ve vnitřní zdi.
  4. Kvádr, snad práh staršího vstupu.

Značky: C – cihly, K – kámen, KV – kvádr, O – omítka, el – elektroinstalace.

Brno (BM), Orlí 20. NS na levé straně průjezdu. Zákres do foto

Obr. 4. Brno, Orlí 20, průjezd. Úsek konstrukcí při průčelní zdi.

Brno, Orlí 20. Levá strana průjezdu (9.4.2015)

Obr. 5. Brno, Orlí 20, průjezd. Detail vnitřní hrany portálu vjezdu s vloženým dílem okoseného gotického ostění.

Brno, Orlí 20. Levá strana průjezdu (9.4.2015)

Obr. 5. Brno, Orlí 20, průjezd. Detail vnitřní hrany portálu vjezdu s vloženým dílem okoseného gotického ostění.

2015/04/14 Posted by | OPD, Prezentace, Uncategorized | , , , , | Napsat komentář

Retro OPD – pokus operativně zpracovat starodávné poznámky z operativní dokumentační akce

Pokus ověřit, nakolik lze operativně zpracovat archivní podklady vlastní zběžné akce OPD podniknuté před řadou let. Marná sláva, nějaký čas to vyžaduje. Přesto asi lze o potřebnosti nějak pochybovat. Samozřejmě je vhodné ověřit, jestli nejde o duplicitu něčeho, co už zpracoval někdo jiný. Ale… Kde to asi tak zjistit. Čili zkusmo zde a zde experiment podniknutý v časové tísni, ale ve snaze podchytit vše, co by mohlo být podstatné pro případné budoucí využití pořízené dokumentace. Pokusil jsem se dle příslušných „postupů“ vložit i do MIS, ale budu muset získat nějaké aktualizované verze systému apod.

Co lze zvládnout? Lze takové aktivity nějak podpořit? Anebo se podobné „archivní“ archeologii budou v budoucnu oddávat adresáti nějakých grantů?

Před lety jsem se tomu „věnoval“ jen jako ne zcela lhostejný kolemjdoucí. Takže nevím, jestli někde nejsou na stejné téma stohy daleko preciznější dokumentace. Ani nevím, kde hledat, abych to případně ověřil.

Značné množství takových elaborátů má NPÚ v MIS, ale jejich prohledávání (krom dotazu na konkrétní objekt, známe-li jeho ID) z nějakých typologických aj. hledisek je …není příliš podporované. Aktivita několika odborných pracovníků v tomto směru je velmi podnětná. Zkušenosti z praxe OPD by se mohly stávat i podnětem rozvoje metody i způsobu zpracování výsledků (zatím převážně elaboráty vytvořené ve MS Wordu a uložené jako PDF – např. detailní nález na fasádě zámku Jezeří; v takových konkrétních případech je např. velmi nesnadné ověřit existenci dalších dokumentů k takovému detailnímu úseku rozsáhlejšího objektu, ať už dřívějších, nebo pozdějších).


Praha 1, Malá Strana, čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Valdštejnský palác. OPD části stavby: severní průčelí jízdárny a severní líc přilehlé části ohradní zdi Valdštejnské zahrady (akce: 1.3.2000, zápis: 19.12.2014)

Autor: Jan SOMMER

Retro OPD

Zkoumaná část

Severní zeď (mělo by být přesněji uváděno severozápadní) Valdštejnské jízdárny a přilehlý severní líc ohradní zdi Valdštejnské zahrady.

Datum akce: 1.3.2000 / Datum zápisu: 19.12.2014

Okolnosti akce

Sejmutí omítek v rámci stavebních (statických) sanačních úprav.

Charakteristika zjištění

Povšechný popis a hodnocení zdiva zbaveného omítek. Na průčelí jízdárny konstatovány dva zazděné starší otvory a nastíněna úvaha o postupu stavebního vývoje.

Časová zařazení a názory na proměny stavby uvedené v textu jsou jen orientační či diskusní. Průzkum byl povrchní a časový odstup k provedení zápisu veliký.

Souřadnice

Od 50.091232, 14.408763. Do 50.091232, 14.408763

Poznámky k dokumentaci ohradní zdi

Zdivo bylo zbaveno omítek, většinou asi nepůvodních a pocházejících z předchozích úprav. Líc soklové partie byl zbaven obkladu z řezaných pískovcových desek z nedávné opravy, které zjevně zvyšovaly hladinu vzlínání vlhkosti z podloží do zdiva. V průběhu stavby byla prohlubeň vyplněna plentou z mrazuvzdorných cihel.

Zdivo vykazuje pestrou skladbu, dokumentovanou připojenými snímky. Většinou se jedná o nepříliš pravidelné zdivo smíšené cihlokamenné. Cihly obsažené ve zdivu jsou nepochybně z velké části druhotně použité, jak o tom svědčí jejich rozličné rozměry a olámání hran. Totéž asi platí i pro lomové kameny.

Ve zdivu jsou v rozdílných intervalech výškových úrovní situovány více méně výrazné ložné spáry. V některých případech se v jejich místech proměňuje i skladba užívaného stavebního materiálu, i když celkový charakter zdiva se výrazně neliší.

Obezdění okenních nik je převážně cihlové, provázané s okolním smíšeným zdivem. Zřejmě byly niky zděny současně se zdivem, a to jako iluzívní okna, navazující na stavby paláce.

Profilace byla od počátku vytvořena jen v omítce. Cihlové hrany vpadlin nevytvářejí ani předstupující lištu, která by tvořila základ štukové profilace.

V horní části zdiva nad nikami se zdivo svým charakterem opět mírně odlišuje a pod římsou obsahuje pravidelně rozmístěná čela kvádrů – zřejmě se jedná o bloky, směřující dovnitř hmoty zdiva. S velkou pravidelností mohou souviset s konstrukcí chodby, která je v této výši přiložena k vnitřnímu líci zdi (spojuje palác z jízdárnou). Hrubě olámaná čela některých kvádrů mírně ustupují a jsou zběžně překryta naplocho kladenými cihlami. (Nezdá se, že by na této straně zdi v minulosti kvádry přesahovaly jako krakorce.)

Průčelí jízdárny

Zdivo je většinou kamenné, z lomové opuky, části zdiva jsou ze smíšeného cihlokamenného zdiva, opět s užitém lomové opuky.

Ve zdivu jsou tři otvory. Přibližně uprostřed stěny je rozměrný půlkruhem zaklenutý vjezd s cihlovým záklenkem. Řady cihel v záklenku jsou dvě, oddělené úsekem nepravidelného cihlového zdiva, takže zde mohlo dojít k nějakým úpravám (zmenšení otvoru).

Po stranách vstupu je po okně mírně převýšeného obdélného tvaru s omítkovým ostěním s uchy. Obezdění otvorů ve stojkách je ze smíšeného zdiva, parapet a plochý záklenek tvořící překlad jsou cihlové.

Okno v levé (východní) části průčelí bylo zjevně vloženo dodatečně do místa zrušeného většího otvoru, který byl obezděný cihlami a měl půlkruhový záklenek; tento záklenek byl pak narušen při zřizování okna. Spodní ukončení staršího otvoru jsem nemohl posoudit (takže nemohu ani usuzovat, jestli šlo o vstupní otvor, nebo o rozměrnější starší okno). Zazdívka staršího otvoru, do které je vloženo stávající okno, je cihlová.

Levá (východní) část záklenku vstupu narušuje částečně zachovaný starší obdélný okenní otvor, polohou zřejmě odpovídající oběma zachovaným oknům. Zachovaná levá (východní) stojka otvoru je ze smíšeného cihlokamenného zdiva, přímý záklenek je vysoký cihlový (asi 2 cihly na délku) s výrazným klínem uprostřed. Na vnitřní ploše stojky je zachovaná omítka. Zazdívka někdejšího otvoru nad záklenkem nynější vstupu je cihlová, s jednotlivými kusy lomové opuky v horní části.

Tento zrušený okenní otvor měl zřejmě parapet níže, nežli obě nynější okna. Jeho vazba na okolní zdivo je zcela organická (nad horní plochou přímého záklenku probíhá ložná spára ve zdivu). To vyvolává otázky ohledně časové následnosti vzniku a zániku jednotlivých otvorů.

Je velmi pravděpodobné, že zrušený půlkruhem zaklenutý otvor, nahrazený nynějším levým (východním) oknem je starší. Snad s ním současné by mohlo být jak okno zrušené kvůli záklenku nynějšího vstupu, tak i okno vpravo (západní). Nynější okno vlevo (východní) by tak mohlo být vytvořeno jako napodobenina okna vpravo, nejspíše po proražené velkého vstupu – vjezdu a po zazdění staršího otvoru s půlkruhovým záklenkem.

Levé (východní) nároží je vyzděné cihel. Není ovšem jasné, jestli vzniklo dodatečně např. po odbourání starší navazující zdi. K němu je na spáru připojena ohradní zeď prostranství před vstupem do vestibulu metra (asi ze 70. let 20. století).

Nyní nedovedu podle dokumentace rozhodnout, jestli zdivo severní stěny jízdárny navazovalo na ohradní zeď zahrady organicky, anebo bylo odděleno spárou. V těchto místech byly také prováděny významnější stavební zásahy, které měly zajistit stabilitu jízdárny, narušenou při povodních v roce 1997.

Prameny a odkazy

Terénní náčrty jsou obsaženy v poznámkovém sešitu autora. Zde jsou připojeny jejich reprodukce.

Fotografie byly pořizovány na černobílý negativní kinofilm (24×36 mm), ze kterého byly digitalizovány fotoaparátem s makroobjektivem. Negativ má v archivu autora č. 1242.

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Levá (východní) část průčelí jízdárny

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Pravá (západní) část severního průčelí jízdárny

čp. 17/III, Valdštejnské náměstí 3, Praha, Malá Strana

Polní skica severního průčelí jízdárny

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Část ohradní zdi zahrady

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Část ohradní zdi zahrady

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Část ohradní zdi zahrady

čp. 17/III, Valdštejnské náměstí 3, Praha, Malá Strana

Polní skica části ohradní zdi zahrady při nároží jízdárny

2014/12/19 Posted by | OPD | | 1 komentář

Neobvykle členěný gotický architektonický článek druhotně užitý v pevnostním zdivu vyšehradské citadely

Zdivo barokní bastionové pevnosti sestává převážně z cihel. Nároží bastionů jsou ve většině kvádrová. Z pískovce jsou vytesány také poloválcové korunní římsy zdiva. V některých úsecích bylo ve vnějším líci užito i jiného materiálu – zde se pak jedná o značně nepravidelné smíšené cihlokamenné zdivo, ve kterém se uplatňuje různě velký podíl druhotně užitého staviva. Jak bývá v podobných případech obvyklé, převažují v těchto místech řadové nebo nárožní kvádry, následují díly s odsekanými původně předstupujícími architektonickými články (příporami, římsami…). Jak tomu v podobných případech bývá, vzácně se objeví i relikty samotných architektonických článků.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Protože památková údržba tak velkého stavebního komplexu probíhá nepřetržitě, je nepochybně namístě věnovat se také průběžně dohledu s užitím dokumentačních a průzkumných metod rozvíjených v oborech SHP a OPD. Nevím, nakolik je toto zajištěno, jen se zdá, že příslušné dokumentace nejsou operativně zpřístupňovány a využívány k aktualizovanému památkovému hodnocení. Jeden takový pokus ale můžeme nyní podniknout.

V pravém líci bastionu 39 je ve smíšeném zdivu do úrovně cca 2/3 výšky stěny možné pozorovat velmi různorodý kamenný materiál – kromě lomových (či olámaných) kamenů též v různé míře poškozené kvádry, ale především několik dílů architektonických prvků. Materiál je přítomný v pestré škále (okrový i fialový /koroze, oheň?/ pískovec, opuka…).

Několik prvků zjevně původně patřilo architektonickému aparátu gotických budov.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Raně gotický by mohl být fragment masivního válcového dříku z fialového pískovce (nedovedu ovšem vyloučit např. nějakou modifikovanou žulu apod.). Část průřezu chybí, takže není možné jednoznačně říci, zda šlo o sloupek, příporu, nebo o nějakou bohatěji členěnou strukturu. Nic dalšího nelze k tomuto konstatování říci. Leda snad to, že rozdílnost od dalších prvků svědčí o tom, že nebyly na toto místo dopraveny z jedné stavby, resp., že nepocházejí z jedné stavební epochy.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Další dva zajímavé prvky jsou totiž z pevného šedookrového pískovce (křemitého?), i když místně korodovaného.

První z těchto prvků je jednodušší koncepce. Zjevně se jedná o vnější hranu nějaké arkády či okenního otvoru, jehož ostění se vyznačovalo především širokým výžlabkem; mohlo by jít také o okno ambitu. Zachovaná vnější hrana je zvýrazněna staticky formovaným hruškovcem, který navazuje na výžlabek jemným zaoblením. Na vnější straně je hruškovec lemován jemným, ale výrazným výžlabkem.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Slohově lze takový prvek řadit do dlouhého období lucemburské architektury druhé poloviny 14. století. Přesnější souvislost s nějakou konkrétní stavbou by snad bylo možné stanovovat po dalším pátrání v archivech či na částečně zachovaných stavbách. Je ovšem možné, že by tento díl mohl svým původem souviset s dalším zlomkem z obdobného materiálu, který je ovšem narozdíl od předchozího svými formami zcela mimořádný.

V líci zdi je přístupný „řez“ (buďto jde o lom, nebo o hloubkově erodovanou původní ložnou plochu) velmi složitě tvarovaným dílem, vlastně jakousi drúzou sestávající ze dvou přibližně kolmo směřujících hruškovcových prutů, doplněných na vnitřní straně sevřeného úhlu drobnými polovičními hruškovci (vlastně simovitými vlnkami), mezi které je vtisknut mělký výžlabek. Takový svazek asi nebyl součástí ostění portálu či okna, ale nejspíše patřil k přípoře v nosném systému nějaké složitě tvarované klenby. Obdobu takové klenby si ovšem těžko vybavíme.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Výžlabek se navíc dovnitř nynější hmoty zdi vyklání vpřed od (původně?) svislého směru přípor. Zdá se tak, že by se mohlo jednat o náběh klenební plochy (či jiné vpřed konzolovitě předstupující části – baldachýnu, záklenku otvoru…).

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Tento díl byl známý již dříve, jak o tom svědčí i to, že při minulých opravách spárování zdi byl „přiznán“ v okolní mírně ustupující maltě. (Před lety jsem jej také oměřoval, což ovšem u tak složitého útvaru nemohlo vést k přesnému výsledku; nyní byl k překreslení použit somrograf.) Nicméně zřejmě se mu podrobnějšího zájmu nedostalo (předem se omlouvám za případné přehlédnutí, které mohu po sdělení podnětu zkusit nějak napravit).

Pokud tedy zaženeme pochybnosti v podobě představ, že se jedná o nějaký zlomek novogotického stáří, vložený sem např. při nějaké opravě zdi nebo pod., můžeme v rovině čistých hypotéz odhadovat původ tak nezvyklého prvku, u něhož si ani snadno nedovedeme představit návaznost na nějaké linie žeber případné klenby.

Nejpravděpodobnější by se jevilo, že prvek pochází z nějaké středověké stavby z Vyšehradu, kde o několika svatyních či rezidencích nemáme žádné podrobné zprávy (a přitom zde byly takové unikátní stavby jako „předsíň“ před západním průčelím baziliky sv. Petra a Pavla).

Nicméně nás může napadnout souvislost s nepříliš připomínanou skutečností… Na konci 18. století se totiž na nynějším Karlově náměstí na Novém Městě pražském (postupně?) rozebírala k druhotnému užití kaple Božího Těla. Letmé zmínky v literatuře zřejmě svědčí o tom, že se zachovaly nějaké zprávy, vypovídající o rozvozu materiálu kaple na několik stavenišť po Praze. Jedním z nich měla být snad nějaká „novostavba na Pankráci“. Podle jiných výkladů se kolem roku 1809 mělo stavět právě na vyšehradském bastionu 39. Z komentářů v literatuře neplyne úplně jasně, jestli výstavba v té době vrcholila, nebo byla vymezena jen tímto rokem. Zdá se však, že by se při určitých mezidobích uskladnění materiálu mohly prvky z kaple uplatnit v „novostavbě“ doplňující starší barokní opevnění Vyšehradu.

Je to čirá hypotéza. Kdyby však její platnost mohla být nějak potvrzena, získali bychom představu o vynikající architektuře kaple, kterou máme z rekonstrukcí v literatuře zafixovanou spíše v podobě „aditivně“ uspořádané „skládačky“, připomínající stavby podstatně starší (snad mariánský kostel v Trevíru či závěr kostela Předklášteří u Tišnova). Členitost a architektonická koncepce by byly zcela neobyčejné. Konečně odpovídající i významu tohoto pomníku.

I když však z opatrnosti tuto možnost ponecháme jen jako jednu z vícero možných teorií, mezi kterými snad bude možné rozhodnout budoucími výzkumy či dalšími nálezy, musíme přesto upozornit na mimořádnou řemeslnou i architektonickou kvalitu prvku a zkusit aspoň do diskuse vnést námět na opatrné vyjmutí a pečlivé uložení v lapidáriu…

2014/07/24 Posted by | fragmenty, OPD, Prezentace | , , | Napsat komentář

O nevyhnutelnosti OPD – nad standardem pro německou památkovou péči

Sdružení zemských památkářů Německa vydává stručné metodické směrnice, které mají zajišťovat standardní úroveň provádění různých praktických postupů (ale současně tyto postupy legitimizují). Při jejich přípravě se přihlíží k vývoji památkových názorů i k aktuálně přicházejícím obecnějším hrozbám pro zachování památkových hodnot (velká pozornost je v posledních letech věnována např. otázkám zajištění energetické úspornosti historických staveb). Některé směrnice se týkají též průzkumných činností, protože ty jsou podstatné pro kvalitu plánování i realizace úprav památek pro aktuální potřeby. To platilo i pro standardní SHP, který je nyní doplněn novým dokumentem, specifikujícím ve stručnosti základní podmínky pro realizaci OPD – průzkumu a dokumentace v průběhu stavebních zásahů.

Dokument v zásadě postihuje to, co naše metodika Operativní průzkum a dokumentace historických staveb, ovšem vyjadřuje se zcela lapidárně. Specifikuje totiž především roli jednotlivých účastníků případných zásahů do památek a ukládá jim, aby postupovali v součinnosti. Garantem realizace OPD má být orgán státní památkové péče. Nepochybně je míněn systém státní památkové péče komplexně, protože je samozřejmě nutné, aby na zadání, postup prací i hodnocení výsledků dohlíželi odborní pracovníci (v našich podmínkách by se jednalo o příslušné garanty v NPÚ).

Právě závazek k vzájemné koordinaci představuje určitý posun oproti poněkud opatrným formulacím v naší metodice OPD (které měly především vést k uvědomění nezadatelné role poznatků z průběhu oprav a podpořit jejich prosazení do rutinní praxe – metodika vyšla v roce 2005). Je však třeba říci, že takový koordinovaný postup důsledně stanovuje metodika Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu péče o stavební památky (2004), i když ta za hlavního garanta asi s nadměrným idealismem považuje osvíceného projektanta. Nicméně je zřejmé, že zejména jde o celkovou „atmosféru“, která by nedovolila realizátorům památkové akce OPD vynechat…

Sám jsem se pokusil sestavit si představu komplexního informačního systému, sbírajícího a poskytujícího informace o památkách nepřetržitě, tyto informace třídícího též pro potřeby srovnávacího studia, výuky apod. Tedy nikoliv „jen“ pro „praktickou“ potřebu stanovení optimálního provedení památkového zásahu.

Nemělo by být přehlíženo, že z hlediska etického a snad i „politického“ v širších společenských souvislostech tvoří jasný základ podobných snah a nároků 16. článek Benátské charty, dokumentu nejvíce respektovaného:

Dokumentace a publikace
Čl. 16. Práce konzervační, restaurátorské a práce na archeologických vykopávkách budou vždy doprovázeny vyhotovením přesné dokumentace ve formě zpráv, analytických a kritických, ilustrovaných kresbami a fotografiemi. V nich budou zachyceny všechny fáze prací průzkumových, konsolidačních, rekompozičních a integračních a stejně tak i všechny prvky povahy technické a tvaroslovné zjištěné v průběhu prací. Tato dokumentace bude uložena v archivech veřejných institucí a bude k dispozici badatelům; doporučuje se její publikování.“

[Snad jedině s tou výhradou, že publikování by se dnes již mělo považovat za povinné, samozřejmě s ohledem na ochranu soukromí, autorských práv apod. Je s tím ale třeba počítat mj. právě z těchto důvodů už při specifikaci a zadání dokumentačního úkolu. Tzn., že by se od počátku mělo počítat s vytvářením verze dokumentů pro publikaci. Je to mj. podmínka pro rozumnou následnou práci s daty v typologických studiích apod.]

Co je na níže připojeném dokumentu z hlediska naší metodiky OPD podstatné, je to, že zpracovatelé předpokládají, že orgán státní památkové péče bude garantem toho, že budou průzkumy v průběhu opravy zadávány. Místo toho, že se bude předpokládat, že OPD se uskuteční tam, kde to památkář požaduje a specifikuje, by se však mělo směřovat k tomu, že realizace OPD bude závazná. Památkář však bude muset zdůvodnit případné úlevy ve srovnání s realizací maximálně přesného a detailního průzkumu (to je samozřejmě čirá hypotéza, žádné konstatování; nanejvýše doporučení pro směr dalších úvah).

Co bych ještě doporučil, by snad mohlo být doplnění nějaké klauzule v tom smyslu, že krom hodnocení památky a nálezových situací by měl ve větší míře být zdůrazněn názor na potenciál dalších zjištění při budoucích zásazích do památky.

Podobně tak mi trochu chybí větší zdůraznění toho, že se jedná o součást trvalého procesu sbírání poznatků a vědomostí o památkách. Tedy že cílem není pouze uložení předepsaným způsobem sestaveného referátu. I když i to je samozřejmě veliký úspěch.

S tím by ovšem mělo souviset i nějaké další využití získávaných poznatků. Jestliže se v textu mluví o tom, že je třeba zaznamenat jak typické, tak jedinečné jevy, je třeba pokročit dále, a začít s takto získávanými „typologickými“ vědomostmi také nějak hospodařit. Nikoliv je tedy pouze uložit v archivu k možnému hypotetickému využití při následující opravě památky… Bylo by tedy třeba zjištěné skutečnosti nějak přiřadit k „heslům“ nějaké pomyslné památkové encyklopedie tak, aby se staly příspěvkem k operativně dostupné bance památkového vědění.

Ale to jsem si jen dovolil pár odboček.

Nyní následuje volný, nezávazný, pracovní překlad německého standardu.

Prosím případné zájemce o toto téma, pokud by konstatovali vady v překladu, aby mi buďto napsali, případně se vyjádřili v komentáři. Pokusím se to využít k případnému pilování.


Sdružení zemských památkářů ve Spolkové republice Německo. Pracovní list 43

Standardy kvality pro stavebně-historický průzkum prováděný v rámci stavebních úprav památek

Informace Sdružení zemských památkářů, vypracovaná na jaře 2013 Pracovní skupinou pro stavebně-historický průzkum

[Originální text: http://forum.db.rjm.de/data/akt/Arbeitsblatt_Qualitaetsstandards_FERTIG_2013_07_10_ohne_rot.pdf]

Úvodní poznámka

Pro přípravu a sledování komplexních rekonstrukcí památkově chráněných budov jsou nutné kvalifikované znalosti jejich podstaty; to platí zejména pro poznání stavebního vývoje, konstrukcí, povrchových úprav a se stavbou spojeného příslušenství. Pouze na takovém základě je možné odborně podložené projektování úprav. Tak lze garantovat, že cenná substance památky nebude zničena z neznalosti a je redukováno riziko nepředvídaných nákladů. Stavebně-historické výzkumy mohou provádět pouze kvalifikovaní odborníci. Podkladem pro průzkum jsou konkrétní podmínky stanovené orgánem státní památkové péče, odpovídající specifikům památky. Pro zajištění kvality stavebně-historických průzkumů, jež jsou v mnoha památkových zákonech vyžadovány jako „hodnotící nebo znalecké podklady“, je třeba dodržovat následující standardy.

Přípravný průzkum a průzkum realizovaný v průběhu stavebních prací

V předstihu před památkovými zásahy je třeba provést přípravné průzkumy, o kterých je třeba vypracovat zprávu, která má sloužit jako podklad pro projekční přípravu. [=SHP]

Průzkum v průběhu stavby [=OPD] je součástí stavebního procesu; navazuje na přípravný průzkum s cílem vyhodnotit takové části konstrukcí, které jsou odhalovány dílčími zásahy do zdiva či dílčími bouracími zásahy. K tomu je nutné zajistit operativní dohled v průběhu stavebních prací a náležitou koordinaci všech zúčastněných profesí. Poznatky průzkumu v průběhu stavby se vyhodnocují v závěrečné zprávě. Pokud byly získány poznatky, jimiž jsou doplňovány závěry předběžného průzkumu, musí být ve zprávě specifikovány příslušné aktualizace.

1 Průzkum existujících dokumentů

V přípravné fázi práce jsou dosavadní podklady vyhledány, vyhodnoceny a dokumentovány. Jedná se o příslušnou literaturu, fotografie, plány, historické stavební dokumenty a případně další archiválie.

2 Výkresová dokumentace

Památka je dokumentována výkresy (půdorysy, řezy, pohledy, detaily). Požadavky na přesnost, technické metody a obsah plánů jsou vymezeny dle vlastností konkrétní památky památkovým orgánem. Pro orientaci ve výkresech slouží evidence částí budovy, podlaží a místností. Sledováno by mělo být i historické označení částí stavby a místností.

3 Rozbor stavby a datace

Rozbor stavby je založen na pozorování nálezových situací. V náležité míře je doplněn odběrem vzorků pro datování a analýzu materiálů, průzkumem partií zasažených bouracími pracemi a sondováním. Zásahy do organismu památky musejí být dohodnuty s památkovým orgánem.

4 Fotodokumentace

Vzhled památky je v odpovídajícím rozsahu dokumentován fotograficky. Fotografovány jsou přehledové záběry, typické i specifické detaily a jednotlivé nálezové situace. Fotografie musejí být jednoznačně lokalizovány. Kromě popisu snímků má být připojen plán s vyznačením polohy jednotlivých fotografovaných situací. Fotografie musejí odpovídat kvalitě stanovené památkovým orgánem, kterému se poskytují k archivaci.

5 Zpráva o průzkumu

Výsledky stavebně-historického průzkumu mají podobu náležitě argumentovaného popisného textu, vybaveného odpovídajícími vyobrazeními a plány. Nepominutelné je souhrnné vyhodnocení stavebního vývoje. Zpráva rovněž uvádí okolnosti průzkumu (investor, podmínky, zadání, termín, dostupnost objektu, omezení). Kromě plánového záznamu zjištění musejí být v souladu se zadáním doplněny i výkresy stavebního vývoje a vyobrazení dřívějšího stavu.

6 Vyznačení citlivých oblastí

Citlivé oblasti s vysokou hustotou nálezů nebo důležité jednotlivé nálezy jsou po konzultaci s památkovými orgány graficky znázorněny v plánových podkladech.

Archivace výsledků

Alespoň jedna kompletní kopie výsledné zprávy se předává k trvalé archivaci odborné památkové instituci.

Vybraná literatura

(Stav 30.07.2013)

2014/02/15 Posted by | OPD | , | Napsat komentář

Hotel Praha v lázních Kyselka – stavební zásahy z hlediska OPD

Ze zveřejněného komentáře zásahů vlastníka v bývalém hotelu ve významném, ale těžce devastovaném lázeňském městečku u Karlových Varů se krom jiného zdá vyplývat nedostatečná pozornost věnovaná dokumentaci metodami OPD. Poukazuje se na to, že nebyla dostatečná dokumentace ani ze strany „výkonných“, ani „odborných“ památkářů.

Problém však může být i jinde, a totiž v počáteční úvaze při jednání s vlastníkem a dodavatelem o tom, zda vůbec, a případně jak OPD zajistit. V podobných případech, ale vlastně i ve většině ostatních, by totiž mělo být stanoveno, jaký bude mít OPD rozsah, případně i jaké metody budou v rámci OPD používány apod. Takový způsob projednání je potřebný i proto, že musí být zaručena dohoda s vlastníkem i dodavatelem o informování zpracovatele OPD o postupu prací apod.

Z hlediska úředního projednávání a toho, jak např. nedostatečnou dokumentaci památkářů hodnotí MK, plyne pro OPD bohužel opět také potvrzení zkušenosti o potřebě určité nestrannosti či nezúčastněnosti zpracovatele OPD. Z věcného hlediska metody OPD samotné je totiž nejednou nepříznivé, když zpracovatele OPD „podporuje“ jednu ze stran případného sporu. Z hlediska „výtěžnosti“ dokumentace je vhodné, když ani jedna strana nepodezírá zpracovatele OPD z poškozování svých zájmů tím, že předává informace „protistraně“.

Je úkolem zpracovatele OPD spíše prospět ochraně památky, anebo zachovat maximum informací o hodnotách památky? Možná otázka k diskusi v „oboru“, možná s vědomím specifických odlišností jednotlivých případů.

Kdo vlastně má OPD obstarávat? PI MK údajně (její vyjádření vidím jen prostředkované na webu) sháněla jen(?) „fotodokumentaci“, a to jako „základní věc“.

Z citované zprávy:

„Nyní vyplynulo na povrch, že karlovarští ani loketští památkáři nepořizovali tak základní věc, jakou je fotodokumentace. Památková inspekce ve svém stanovisku uvedla, že získávala fotodokumentaci o průběhu prací „jejíž nikoli nepodstatná část nebyla pořízena státní památkovou péčí, nýbrž ji tato získala od zhotovitele (BOLID M, s.r.o., pozn. ASORKD) až v únoru 2013“.“

Pokud by ale OPD zadal vlastník, nebylo by nic divného, že (foto- či jinou) dokumentaci poskytuje dodavatel stavby (nebo, co je asi míněno oním zhotovitelem?; když se o něm v dalším textu údajně od ASORKD mluví jako o „stavebníkovi“…). (Ale to by asi byla příliš krásná myšlenka. Pochybuji, že stavebník i stavitel o OPD vůbec slyšeli…)

Samozřejmě žádným způsobem nekomentuji postupy při posuzování stavu krovu a rozhodování o jeho další využitelnosti apod., protože o tom nemám jakékoliv znalosti či informace. Jde mi spíše o to, jak a zda může existovat i v takovémto případě „nezaujatá“, snad dokonce „vědecká“, metodicky kompetentní práce na OPD. Není jasné, je-li něco takového zadáno. Ale kdyby bylo, jak bude postupovat její zpracovatel, pokud např. bude vynucováno předložení jeho dokumentace či nějakého rozpracovaného textu, zachycujícího poznatky či názor nikoliv kompletní a definitivní a používáno jako „důkaz“ o nějakých pochybeních?

Osobně jsem se v podobně dramatické situaci při OPD neocitl. Nicméně jsem si ověřil, že mi výrazně pomáhal jakýsi nestranný odstup. Jen tak jsem např. docílil jakési důvěry od pracovníků stavební firmy, kteří mi pak při nálezu nějaké zajímavé situace zavolali a umožnili pořízení dokumentace. Samozřejmě jsem o situaci informoval i památkáře, přičemž jsem ovšem usiloval o to, aby se situace řešila věcně a možnost práce na OPD nezanikla…)

Z toho v jistém smyslu plyne i jiná věc. Každé projednávání způsobu záchrany či jakéhokoliv zásahu do památky je dlouhým procesem, často letitým, ve kterém i památkáři nejednou stojí před dilematy. Nakonec i „guruové“ oboru mluvívají o strategii vyjednávání apod. Pak i kritika rozpracované „akce“ může být ovlivněna hodnocením tragického výsledku jen předpokládaného.

Přesto je překvapivé, jakým „rozhodným“ způsobem zřejmě zasahovala stavební firma, když věděla, že celý postup je pod „drobnohledem“ nejen památkářů, ale i širší kulturní veřejnosti.

2013/05/08 Posted by | OPD | | 1 komentář

Poznámka k diskuzi o metodice stavebněhistorického průzkumu (SHP)

K účasti v diskusi vyzval Jan Beránek (za odd. výzkumů a průzkumů NPÚ) zde.

Protože jsem nebyl s to zpracovat výhradně odpověď na položené otázky (Co si myslíte, že se změnilo od doby vydání poslední metodiky? Co ve stávající metodice chybí a co by mělo být doplněno, případně změněno?), shrnul jsem pár rychlých, snad až překotných dojmů. Možná bych něco z nich následně i korigoval (a možná i odvolal). Proto se také omlouvám těm, kdo by se pokoušeli dále číst s nějakým nadměrným očekáváním. Je to dáno také tím, že čas na podrobnější zpracování vlastně nebyl. A přitom není tak úplně jasné, jak bude se zaslanými odpověďmi naloženo (za sebe navrhuji, aby byly po autorizaci zasílatelů zveřejněny na webu NPÚ, případně na jiném vhodném místě).

Podrobnější nové vydání metodiky bude jistě efektivní pomůckou jak pro práci v terénu samotnou, tak i pro jasnější stanovení podmínek akce a její celkovou specifikaci. To je potřebné jak pro investora, tak pro přístup odborných památkářských instancí (ty by možná mohly být vybaveny nějakou metodikou či „kuchařkou“ směřující ke komplexnímu zadávání průzkumů vůbec, tak aby realizace i zpracování průzkumů vedly vlastně k jejich vypracovávání v systematickém celku).

V těchto dnech proběhlo zajímavé snad připomínkové kolo, směřující k získání odborných podnětů k metodice, a to zejména na podkladě zkušeností získaných s praktickým uplatňováním dosavadní metodiky. Pobídkou mohlo také být současné vydání článku Petra Macka v časopisu Průzkumy památek, které již představilo některé záměry připravovaného podstatně rozšířeného vydání metodiky.


Nečleněný a dosti těžko přehledný text dosavadních elaborátů SHP, jak se v praxi ustálil, s sebou nese některé problémy při využívání obsažených informací. Elaborát není snadno přehledný, vlastně vyžaduje kompletní přečtení i při ověřování relativně málo podstatné skutečnosti. To nutně musí vést alespoň v některých případech k do jisté míry povrchní práci s tímto základním zdrojem informací.

Elaborát by naopak měl „jít pod ruku“ hlavním způsobům užití. Vím, že se k nějakému „drobení“ detailnějším členěním namítalo, že pro pochopení výsledků elaborátu je stejně nutné jej prostudovat kompletně. To sice může být pravda, ale na druhé straně by stejně tak bylo možné argumentovat ve prospěch „fragmentovaného“ řešení, ovšem s důsledným propojením souvisejících informací v popisu, seznamu (hodnotných) prvků, výkladu historie či památkovém hodnocení.

K tomuto „prvkovému“ řešení směřuje např. i v článku P. Macka zmiňovaná (ale nejmenovaná) metodika „Raumbuchu“ (tomuto slovu asi není třeba se vyhýbat, protože těžko vymyslíme trefné české pojmenování http://www.linguee.de/deutsch-englisch/uebersetzung/raumbuch.html). Na druhé straně je s ním však z hlediska SHP ten problém, že důsledně postupuje po jednotlivých místnostech. Z jazykového hlediska se u nás v podobných souvislostech v projektech setkáváme např. s „popisy místností“. V němčině se objevuje též „Gebäudeatlas“, což nejspíše je také chápáno jako jakýsi „výkaz“.

Ukazuje se také, že v literatuře dosud časté „papírové“ schéma Raumbuchu při nerovnoměrném rozsahu různých informací vede k vytváření rozsáhlých prázdných ploch v tabulce a zvyšuje nepřehlednost „roztaháním“ informací na více listů. (V obecných podmínkách se tam obvykle uvádí, že je na jednu místnost počítáno s jedním listem – v tomto smyslu by „Raumbuch“ mohl být spíše souhrnným obsahem podrobnějšího inventáře; pak by možná „výčet/výkaz“ tohoto typu mohl být spíše např. podkladem pro kalkulaci nákladů, vč. např. specifikace podrobnosti zpracování pro různé prvky apod.; srov. např. příklad zde.) Ve srovnání s jinou z hlediska souhrnného pojetí velmi instruktivní metodikou syntetizující do značné míry to, co se nyní připravuje, bylo by možná vhodné začlenit do metodiky SHP též kapitolu „předprůzkumné činnosti“.

Je pravdou, že dnes se již asi můžeme setkávat i s „digitálním Raumbuchem“. To ale vyžaduje specifické programové vybavení, jehož vlastnostmi by se metodika asi v obecné míře měla zabývat (už i proto, že se zřejmě zatím v praxi příliš často neobjevuje, což se ovšem bude měnit, jelikož jde o postupy se kterými se na školách seznamují architekti či archeologové). A to hlavně s cílem kompatibility výsledků, protože často jsou téměř bezmyšlenkovitě používány nejrůznější technické formáty dat, bránící např. v případě potřeby u uživatele dat jejich snadnému propojení (připomenout lze zejména z cizí literatury známá svědectví o tom, že orgány státní správy nejsou s to zhlédnout nějakou výkresovou dokumentaci). Zde na okraj zmiňme také potřebu standardizace terminologie!

Ovšem pak je již vcelku nepodstatné, jestli je materiál členěn po „místnostech“, nebo jinak. Zejména u staveb složitějšího stavebního vývoje bude vznikat potřeba jiného členění (např. po jednotlivých zdech). Nakonec Raumbuch se v Německu dostal do praxe SHP z „inventářů“ spíše stavebně-technické povahy (Raumbuch ve Wikipedii; aktuálně např. směrnice pro vytváření Raumbuchu ve školních zařízeních města Vídně zde sleduje hlavně cíle technické správy budov). Mj. nejspíše právě z důvodu vzájemné komunikace mezi výsledky různých průzkumů se v Německu požadoval i ze strany památkářů stejný postup i pro SHP.

Půjde také o to, že vlastně stejné informace jsou sbírány i při jiných průzkumech než je SHP. S tím souvisí otázka, proč by se metodika popisu (místností, zdí, prvků…) neměla v obecné míře shodovat. Základní popis např. dveří pro stavebně-technický průzkum, soupis prvků k ochraně během stavebních zásahů, restaurátorský průzkum, inventarizaci v lapidáriu… by mohl mít totožnou strukturu, samozřejmě s tím, že by podle potřeb různých specializací mohly být některé odstavce rozšířeny, jinak naopak případně i zcela vynechány. Doplnil by je pak v rámci své akce další specialista. Je zřejmé, že takový komplexní systém by vyžadoval až příliš rozsáhlou dohodu všech zúčastněných a asi není reálný. Přesto by měl být považován za jakousi ideální „limitu“, byť reálně příliš vzdálenou. (Měl by být ovšem stanoven např. dokumentem na úrovni státní normy.)

Kompatibilita s ostatními „inventáři“ má ten význam, že se prvky, které mají být respektovány, „objevují“ projektantovi na očích např. se sanitárními zařízeními, takže klesá riziko jejich opomenutí. Tato stránka věci je již v aktuálních projekčních programech (CAD) implementována. Minimálně formou tabulky, příp. s vyznačením v grafických podkladech, by tedy i informace ze SHP měly v této „konkurenci“ figurovat.

Na to do jisté míry navazuje i většinou opomíjená, ale reálně velmi podstatná – ne-li zcela zásadní – otázka podrobnosti zpracování. Zatím se o ní většinou nemluví, nejčastěji s odůvodněním, že podrobnost logicky plyne z toho, že je třeba dojít k „dokonalému“ výsledku, takže nedostatečné úrovně podrobnosti jsou samy od sebe diskvalifikovány, protože buď nebudou mít dokonalý výsledek, anebo nebudou jak se patří doložitelné.

Přitom ale dochází k tomu, že v některých případech je z různých důvodů docilována větší podrobnost, než je pro vyhodnocení potřebná. V tomto smyslu by bylo vhodné „inventarizaci“ oddělit od hodnocení.

K tomu odbočku… Mělo by být počítáno s možností „nerovnoměrného“ zpracování z hlediska podrobnosti. Limitně až tak, že z celé budovy bude např. podrobně zpracována jen jedna (např. kolkovaná) cihla. Asi to již nesouvisí bezprostředně s SHP, spíše možná s dnes často uváděným, ale přeci jenom spíše mýticky působícím Památkovým katalogem. Ale na ten by se měla nejspíše ohlížet jak metodika, tak i reálné postupy SHP.

A když už k těm vazbám stavebně-historických informací… Měla by být důsledně vzata v potaz norma ISO 21127:2006, standard CIDOC-CRM. To je velmi důležité právě pro „schopnost“ vytvářených informací včleňovat se do informačních vazeb různých úrovní (prvek v rámci stěny < místnosti < patra/traktu < budovy < bloku…; ale také chronologicky či typologicky – např. návaznost na další cihly s daným kolem ve zkoumané budově, ale také na jiných místech, v muzeích, databázích apod.). Z tohoto modelu vychází ostatně také evropská databáze kulturního odkazu Europeana…

S těmito náměty souvisí také zájem na tom, aby elaboráty vstupovaly nějakým způsobem do obecných zdrojů informací a nezůstávaly v podobě „papírových“ kopií na průklepácích v archivech. Dnes jsou sice již mnohdy starší elaboráty digitalizovány, ale při malé možnosti převodu do počítačově čitelné verze (OCR) vzhledem ke kvalitě kopií (průklepák) narážíme na potíže při vytváření metadat či rejstříků pro další využitelnost. Tyto problémy asi budou nějak vyřešeny, ale je vhodné na ně nyní pamatovat již v metodice a se specialisty IT prosadit takovou podobu metadat i pro nové elaboráty, aby ve světě sdílených dat byly maximálně „kompatibilní“.

„Prvkový“ systém popisu (i zpracování dokumentace apod.) umožní propojování produktů různých průzkumů (stavebně-technický, restaurátorský, projekční…) a jejich návaznost a vzájemnou využitelnost.

Stavební historie by mohla být podávána v jednom sledu s archivním výzkumem. To by byl cenný příspěvek přehlednosti výstupů, protože by to hlavně snížilo mnohdy zbytečné opakování dlouhých pasáží z kapitoly „Dějiny objektu“. Lze si představit, že na prosazení tohoto přístupu je nyní ještě brzy.

Seznam prvků v různě zvolené úrovni podrobnosti by asi měl nějak korespondovat s „Raumbuchem“. Lze mít za to, že by ze „soupisu místností“ směřovaly odkazy na (případně výběrově dle okolností) zpracovanou dokumentaci prvků. „Listy prvků“ by pak odkazovaly na údaje o související konstrukci (to je zase jeden z klíčových principů CIDOC-CRM). Navíc při tomto přístupu bude posílena možnost sdílet tyto výsledky např. pro potřeby porovnávání (např. oněch cihel s kolky), ale i jiných památkových potřeb – např. pro restaurátorský průzkum, památkovou či muzejní inventarizaci třeba v lapidáriích (není žádného důvodu, aby se podobné dokumentace prováděly pokaždé jinak, i když tak tradice velí).

Výkaz prvků (podobně jako místností) umožňuje uvést pro projektanta, památkáře i vlastníka jasnou „klasifikaci“ hodnot (případně i škodlivosti některých prvků). Pro orientaci uživatelů je to vhodnější, než samostatný přehled „závad“.

Tím se vracím k otázce podrobnosti. Stručně řečeno: Charakteristika novověké vložené cihelné zdi může být „odbyta“ na dvou řádcích (s nárokem na práci v horizontu několika minut, spolu řekněme s jednou dvěma fotografiemi), ale zrovna tak může být třeba vzhledem k druhotnému užití „historických“ cihel podstatné jich třeba několik desítek oměřit, včetně informací o poloze ve zdivu, detailních fotografií apod., což si vyžádá mnohonásobek času. Proto mají být specifikace úrovně detailnosti součástí charakteristik SHP, a to včetně předpokládaných korekcí podle zjištěných skutečností po zahájení akce (obecně: kdykoliv).

Kdysi jsem navrhoval, aby stupně podrobnosti byly rozčleněny v úrovni běžných měr metrické soustavy (Úroveň „10 m“ např. pro popis a skicování areálu např. domového bloku, „1 m“ pro povšechný popis budovy, „10 cm“ pro souhrnné zpracování např. dispozice poschodí, „1 cm“ pro povšechnou inventarizaci dveří, oken atd. v místnosti, „1 mm“ pro podrobné hodnocení detailů profilace okenního rámu, „0,1 mm“ evidence vrstev omítek či barevných nátěrů…).

Na každé úrovni podrobnosti by ovšem mohlo být postupováno na kterékoliv úrovni „přesnosti“. Např. i pro povšechný popis budovy lze užívat plánovou dokumentaci s přesností +-2 cm či kvalitní fotografie zachycující detaily na úrovni 1 mm.

Vícekrát naznačený „modulový“ systém (výkaz místností, prvků…) poskytuje dobrý podklad také pro další zkoumání, jak např. restaurátorské či archeologické, ale zejména OPD, kterému vlastně vytváří „prostor“ k navázání např. formou vkládání listů prvků nalezených teprve v průběhu stavebních prací. Z toho také plyne v diskusích jako logický označovaný názor, že každý průzkum je vlastně jen etapou nikdy nekončící poznávací činnosti. To je někdy důvtipně kondenzováno do názoru, že SHP vlastně končí až s ukončením stavebních prací. Předběžný průzkum je asi nutné „odevzdat“ v ukončené podobě, aby mohl sloužit praktické projekci potřebných zásahů. Na druhé straně by se mělo počítat s potřebou vlastně trvalé aktualizace, snad v jakémsi „otevřeném“ informačním systému. Celý přístup by tedy měl počítat s dalšími záznamy poznatků metodami OPD (vlastně se moc neliší) a vlastně i s průběžnými korekcemi památkového hodnocení atd. V tomto smyslu by bylo výhodné udržovat elaborát SHP jako otevřený průběžným aktualizacím (můžeme si to snad ideálně srovnat s fungováním Wikipedie, kde také hesla jsou průběžně aktualizována, ale všechny předchozí verze jsou archivovány).

Věřme, že metodika SHP bude koncipována jako nedílná součást navazujícího komplexu směrnic pro zaměřování (kde se mimochodem také budou řešit stupně podrobnosti (stupně přesnosti nejsou zmíněny, ale jistě o ně půjde také) či fotografování (zasloužilo by si samostatnou metodiku).

S tím by mělo souviset i vyžadování sběru stavebně-historických poznatků např. při statických sondážích, při snímání omítek z jakýchkoliv důvodů atd.

Z hlediska prezentace metodiky je jistě na místě počítat s její knižní formou, ale v první řadě by se dnes asi mělo plánovat zpřístupnění on-line, zejména vč. odkazů (např. na tezaurus, související kapitoly, obrázky, externí zdroje, příklady apod.). To by také umožnilo zpřístupňovat dokončené (nebo i rozpracované) pasáže, a třeba je podle reakcí čtenářů upřesňovat ještě před vydáním tiskoviny (ale i poté). A pro intenzivnější využívání v terénu by nepochybně byla prospěšná i mobilní verze… K tomu lze podotknout, že právě také často citovaná metodika OPD vznikala za průběžného zveřejňování pracovních verzí či připomínek na webu NPÚ. K tomu je redakce webu připravena i v tomto případě!

Možná se zdá poněkud okrajové zabývat se formátem (rozměry) metodických publikací NPÚ s tím, že zavedený formát A5 je zvykový a osvědčený pro práci v terénu. Jako již vícekrát dříve navrhuji zvažovat možnost přechodu na dvojnásobnou „A4“. Na stránku se z technických i grafických důvodů vejde podstatně více než dvojnásobek informací, jsou možné větší obrázky, anebo jejich logické sdružování. Atd.

O „slovníčku“ odborných termínů se mluví např. v metodice pro zaměřování. Nicméně také zde by bylo na místě začít již nyní začít budovat výkladový slovník na webu – nejspíše opět NPÚ, anebo v rámci IISPP. Tím se také zabrání zbytečným překryvům či diferencích v jednotlivých separátních metodikách. Nepopírám tím význam definice základních pojmů v metodice užívaných (nakonec i to je zmíněno v někdejší „metodice metodik“ NPÚ). Takto to známe např. z metodik English Heritage, ale také z českých norem, a je to tak správné.

Samostatnou pozornost zatím autoři věnují přípravám metodik inventarizace resp. dokumentace architektonických a stavebních uměleckořemeslných prvků. Věřme, že vše bude vč. tezaurů, ale i praktických postupů provázáno (např. naznačované oddělení inventarizace a dokumentace prvků se jeví jako málo opodstatněné, i když se autoři touto otázkou asi před zvolením tohoto řešení náležitě zabývali).

Již 10.6.2013 by se mělo konat pracovní setkání se zpracovateli metodik, z čehož nejspíše vyplynou jasné odpovědi i na zde vyslovené otázky, ve kterých jsou možná i náznaky odpovědi na položené otázky…


[1.5.2013, 9:25 CEST: Podstatné a v mnohém příbuzně zaměřené připomínky na webu SPSHP uvádějí pp. Pešta a Otáhal.]

[1.5.2013, 22:35 CEST: Na weblogu SPSHP došlo ke změně: Předchozí uvedený odkaz již neplatí a příspěvky jsou uvedeny ZDE – je jich nyní 7: 1. Ing. arch. Jan Pešta, 2. Mgr. David Otáhal, 3. MgA. F. R. Václavík, 4. Ing. Jiří Bláha, 5. Mgr. Michal Panáček, 6. Mgr. Miroslav Nový, 7. Ing. Jan Sommer]

[4.1.2015, 16:00 CET: Na České placce navazující poznámka vycházející z reakce na výzvu k připomínkování textu metodiky před dokončením.]

2013/04/28 Posted by | dokumentace, SHP | , , | komentáře 2

Zámek Blansko – zpráva na blogu Archaia Brno

Stručná zpráva (blog Archaia Brno) o zahájení oprav s několika záběry osekaných omítek (využitelné pro OPD!). S instruktivními snímky osekaného zdiva různého stáří.

2012/03/13 Posted by | dokumentace, OPD | | Napsat komentář

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Research Center Sanssouci

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Tomáš Stěhule

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ArcHerNet

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Denkmalberatung

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond