Hotel Praha v lázních Kyselka – stavební zásahy z hlediska OPD

Ze zveřejněného komentáře zásahů vlastníka v bývalém hotelu ve významném, ale těžce devastovaném lázeňském městečku u Karlových Varů se krom jiného zdá vyplývat nedostatečná pozornost věnovaná dokumentaci metodami OPD. Poukazuje se na to, že nebyla dostatečná dokumentace ani ze strany „výkonných“, ani „odborných“ památkářů.

Problém však může být i jinde, a totiž v počáteční úvaze při jednání s vlastníkem a dodavatelem o tom, zda vůbec, a případně jak OPD zajistit. V podobných případech, ale vlastně i ve většině ostatních, by totiž mělo být stanoveno, jaký bude mít OPD rozsah, případně i jaké metody budou v rámci OPD používány apod. Takový způsob projednání je potřebný i proto, že musí být zaručena dohoda s vlastníkem i dodavatelem o informování zpracovatele OPD o postupu prací apod.

Z hlediska úředního projednávání a toho, jak např. nedostatečnou dokumentaci památkářů hodnotí MK, plyne pro OPD bohužel opět také potvrzení zkušenosti o potřebě určité nestrannosti či nezúčastněnosti zpracovatele OPD. Z věcného hlediska metody OPD samotné je totiž nejednou nepříznivé, když zpracovatele OPD „podporuje“ jednu ze stran případného sporu. Z hlediska „výtěžnosti“ dokumentace je vhodné, když ani jedna strana nepodezírá zpracovatele OPD z poškozování svých zájmů tím, že předává informace „protistraně“.

Je úkolem zpracovatele OPD spíše prospět ochraně památky, anebo zachovat maximum informací o hodnotách památky? Možná otázka k diskusi v „oboru“, možná s vědomím specifických odlišností jednotlivých případů.

Kdo vlastně má OPD obstarávat? PI MK údajně (její vyjádření vidím jen prostředkované na webu) sháněla jen(?) „fotodokumentaci“, a to jako „základní věc“.

Z citované zprávy:

„Nyní vyplynulo na povrch, že karlovarští ani loketští památkáři nepořizovali tak základní věc, jakou je fotodokumentace. Památková inspekce ve svém stanovisku uvedla, že získávala fotodokumentaci o průběhu prací „jejíž nikoli nepodstatná část nebyla pořízena státní památkovou péčí, nýbrž ji tato získala od zhotovitele (BOLID M, s.r.o., pozn. ASORKD) až v únoru 2013“.“

Pokud by ale OPD zadal vlastník, nebylo by nic divného, že (foto- či jinou) dokumentaci poskytuje dodavatel stavby (nebo, co je asi míněno oním zhotovitelem?; když se o něm v dalším textu údajně od ASORKD mluví jako o „stavebníkovi“…). (Ale to by asi byla příliš krásná myšlenka. Pochybuji, že stavebník i stavitel o OPD vůbec slyšeli…)

Samozřejmě žádným způsobem nekomentuji postupy při posuzování stavu krovu a rozhodování o jeho další využitelnosti apod., protože o tom nemám jakékoliv znalosti či informace. Jde mi spíše o to, jak a zda může existovat i v takovémto případě „nezaujatá“, snad dokonce „vědecká“, metodicky kompetentní práce na OPD. Není jasné, je-li něco takového zadáno. Ale kdyby bylo, jak bude postupovat její zpracovatel, pokud např. bude vynucováno předložení jeho dokumentace či nějakého rozpracovaného textu, zachycujícího poznatky či názor nikoliv kompletní a definitivní a používáno jako „důkaz“ o nějakých pochybeních?

Osobně jsem se v podobně dramatické situaci při OPD neocitl. Nicméně jsem si ověřil, že mi výrazně pomáhal jakýsi nestranný odstup. Jen tak jsem např. docílil jakési důvěry od pracovníků stavební firmy, kteří mi pak při nálezu nějaké zajímavé situace zavolali a umožnili pořízení dokumentace. Samozřejmě jsem o situaci informoval i památkáře, přičemž jsem ovšem usiloval o to, aby se situace řešila věcně a možnost práce na OPD nezanikla…)

Z toho v jistém smyslu plyne i jiná věc. Každé projednávání způsobu záchrany či jakéhokoliv zásahu do památky je dlouhým procesem, často letitým, ve kterém i památkáři nejednou stojí před dilematy. Nakonec i „guruové“ oboru mluvívají o strategii vyjednávání apod. Pak i kritika rozpracované „akce“ může být ovlivněna hodnocením tragického výsledku jen předpokládaného.

Přesto je překvapivé, jakým „rozhodným“ způsobem zřejmě zasahovala stavební firma, když věděla, že celý postup je pod „drobnohledem“ nejen památkářů, ale i širší kulturní veřejnosti.