MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Retro OPD – pokus operativně zpracovat starodávné poznámky z operativní dokumentační akce

Pokus ověřit, nakolik lze operativně zpracovat archivní podklady vlastní zběžné akce OPD podniknuté před řadou let. Marná sláva, nějaký čas to vyžaduje. Přesto asi lze o potřebnosti nějak pochybovat. Samozřejmě je vhodné ověřit, jestli nejde o duplicitu něčeho, co už zpracoval někdo jiný. Ale… Kde to asi tak zjistit. Čili zkusmo zde a zde experiment podniknutý v časové tísni, ale ve snaze podchytit vše, co by mohlo být podstatné pro případné budoucí využití pořízené dokumentace. Pokusil jsem se dle příslušných „postupů“ vložit i do MIS, ale budu muset získat nějaké aktualizované verze systému apod.

Co lze zvládnout? Lze takové aktivity nějak podpořit? Anebo se podobné „archivní“ archeologii budou v budoucnu oddávat adresáti nějakých grantů?

Před lety jsem se tomu „věnoval“ jen jako ne zcela lhostejný kolemjdoucí. Takže nevím, jestli někde nejsou na stejné téma stohy daleko preciznější dokumentace. Ani nevím, kde hledat, abych to případně ověřil.

Značné množství takových elaborátů má NPÚ v MIS, ale jejich prohledávání (krom dotazu na konkrétní objekt, známe-li jeho ID) z nějakých typologických aj. hledisek je …není příliš podporované. Aktivita několika odborných pracovníků v tomto směru je velmi podnětná. Zkušenosti z praxe OPD by se mohly stávat i podnětem rozvoje metody i způsobu zpracování výsledků (zatím převážně elaboráty vytvořené ve MS Wordu a uložené jako PDF – např. detailní nález na fasádě zámku Jezeří; v takových konkrétních případech je např. velmi nesnadné ověřit existenci dalších dokumentů k takovému detailnímu úseku rozsáhlejšího objektu, ať už dřívějších, nebo pozdějších).


Praha 1, Malá Strana, čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Valdštejnský palác. OPD části stavby: severní průčelí jízdárny a severní líc přilehlé části ohradní zdi Valdštejnské zahrady (akce: 1.3.2000, zápis: 19.12.2014)

Autor: Jan SOMMER

Retro OPD

Zkoumaná část

Severní zeď (mělo by být přesněji uváděno severozápadní) Valdštejnské jízdárny a přilehlý severní líc ohradní zdi Valdštejnské zahrady.

Datum akce: 1.3.2000 / Datum zápisu: 19.12.2014

Okolnosti akce

Sejmutí omítek v rámci stavebních (statických) sanačních úprav.

Charakteristika zjištění

Povšechný popis a hodnocení zdiva zbaveného omítek. Na průčelí jízdárny konstatovány dva zazděné starší otvory a nastíněna úvaha o postupu stavebního vývoje.

Časová zařazení a názory na proměny stavby uvedené v textu jsou jen orientační či diskusní. Průzkum byl povrchní a časový odstup k provedení zápisu veliký.

Souřadnice

Od 50.091232, 14.408763. Do 50.091232, 14.408763

Poznámky k dokumentaci ohradní zdi

Zdivo bylo zbaveno omítek, většinou asi nepůvodních a pocházejících z předchozích úprav. Líc soklové partie byl zbaven obkladu z řezaných pískovcových desek z nedávné opravy, které zjevně zvyšovaly hladinu vzlínání vlhkosti z podloží do zdiva. V průběhu stavby byla prohlubeň vyplněna plentou z mrazuvzdorných cihel.

Zdivo vykazuje pestrou skladbu, dokumentovanou připojenými snímky. Většinou se jedná o nepříliš pravidelné zdivo smíšené cihlokamenné. Cihly obsažené ve zdivu jsou nepochybně z velké části druhotně použité, jak o tom svědčí jejich rozličné rozměry a olámání hran. Totéž asi platí i pro lomové kameny.

Ve zdivu jsou v rozdílných intervalech výškových úrovní situovány více méně výrazné ložné spáry. V některých případech se v jejich místech proměňuje i skladba užívaného stavebního materiálu, i když celkový charakter zdiva se výrazně neliší.

Obezdění okenních nik je převážně cihlové, provázané s okolním smíšeným zdivem. Zřejmě byly niky zděny současně se zdivem, a to jako iluzívní okna, navazující na stavby paláce.

Profilace byla od počátku vytvořena jen v omítce. Cihlové hrany vpadlin nevytvářejí ani předstupující lištu, která by tvořila základ štukové profilace.

V horní části zdiva nad nikami se zdivo svým charakterem opět mírně odlišuje a pod římsou obsahuje pravidelně rozmístěná čela kvádrů – zřejmě se jedná o bloky, směřující dovnitř hmoty zdiva. S velkou pravidelností mohou souviset s konstrukcí chodby, která je v této výši přiložena k vnitřnímu líci zdi (spojuje palác z jízdárnou). Hrubě olámaná čela některých kvádrů mírně ustupují a jsou zběžně překryta naplocho kladenými cihlami. (Nezdá se, že by na této straně zdi v minulosti kvádry přesahovaly jako krakorce.)

Průčelí jízdárny

Zdivo je většinou kamenné, z lomové opuky, části zdiva jsou ze smíšeného cihlokamenného zdiva, opět s užitém lomové opuky.

Ve zdivu jsou tři otvory. Přibližně uprostřed stěny je rozměrný půlkruhem zaklenutý vjezd s cihlovým záklenkem. Řady cihel v záklenku jsou dvě, oddělené úsekem nepravidelného cihlového zdiva, takže zde mohlo dojít k nějakým úpravám (zmenšení otvoru).

Po stranách vstupu je po okně mírně převýšeného obdélného tvaru s omítkovým ostěním s uchy. Obezdění otvorů ve stojkách je ze smíšeného zdiva, parapet a plochý záklenek tvořící překlad jsou cihlové.

Okno v levé (východní) části průčelí bylo zjevně vloženo dodatečně do místa zrušeného většího otvoru, který byl obezděný cihlami a měl půlkruhový záklenek; tento záklenek byl pak narušen při zřizování okna. Spodní ukončení staršího otvoru jsem nemohl posoudit (takže nemohu ani usuzovat, jestli šlo o vstupní otvor, nebo o rozměrnější starší okno). Zazdívka staršího otvoru, do které je vloženo stávající okno, je cihlová.

Levá (východní) část záklenku vstupu narušuje částečně zachovaný starší obdélný okenní otvor, polohou zřejmě odpovídající oběma zachovaným oknům. Zachovaná levá (východní) stojka otvoru je ze smíšeného cihlokamenného zdiva, přímý záklenek je vysoký cihlový (asi 2 cihly na délku) s výrazným klínem uprostřed. Na vnitřní ploše stojky je zachovaná omítka. Zazdívka někdejšího otvoru nad záklenkem nynější vstupu je cihlová, s jednotlivými kusy lomové opuky v horní části.

Tento zrušený okenní otvor měl zřejmě parapet níže, nežli obě nynější okna. Jeho vazba na okolní zdivo je zcela organická (nad horní plochou přímého záklenku probíhá ložná spára ve zdivu). To vyvolává otázky ohledně časové následnosti vzniku a zániku jednotlivých otvorů.

Je velmi pravděpodobné, že zrušený půlkruhem zaklenutý otvor, nahrazený nynějším levým (východním) oknem je starší. Snad s ním současné by mohlo být jak okno zrušené kvůli záklenku nynějšího vstupu, tak i okno vpravo (západní). Nynější okno vlevo (východní) by tak mohlo být vytvořeno jako napodobenina okna vpravo, nejspíše po proražené velkého vstupu – vjezdu a po zazdění staršího otvoru s půlkruhovým záklenkem.

Levé (východní) nároží je vyzděné cihel. Není ovšem jasné, jestli vzniklo dodatečně např. po odbourání starší navazující zdi. K němu je na spáru připojena ohradní zeď prostranství před vstupem do vestibulu metra (asi ze 70. let 20. století).

Nyní nedovedu podle dokumentace rozhodnout, jestli zdivo severní stěny jízdárny navazovalo na ohradní zeď zahrady organicky, anebo bylo odděleno spárou. V těchto místech byly také prováděny významnější stavební zásahy, které měly zajistit stabilitu jízdárny, narušenou při povodních v roce 1997.

Prameny a odkazy

Terénní náčrty jsou obsaženy v poznámkovém sešitu autora. Zde jsou připojeny jejich reprodukce.

Fotografie byly pořizovány na černobílý negativní kinofilm (24×36 mm), ze kterého byly digitalizovány fotoaparátem s makroobjektivem. Negativ má v archivu autora č. 1242.

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Levá (východní) část průčelí jízdárny

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Pravá (západní) část severního průčelí jízdárny

čp. 17/III, Valdštejnské náměstí 3, Praha, Malá Strana

Polní skica severního průčelí jízdárny

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Část ohradní zdi zahrady

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Část ohradní zdi zahrady

čp. 17/III, Valdštejnské nám. 3, Praha, Malá Strana

Část ohradní zdi zahrady

čp. 17/III, Valdštejnské náměstí 3, Praha, Malá Strana

Polní skica části ohradní zdi zahrady při nároží jízdárny

Reklamy

2014/12/19 Posted by | OPD | | 1 komentář

Klášter Nepomuk (PJ), díl gotického klenebního žebra – cihelná tvarovka (dokumentace). Vzorová karta MONUDET – návrh

Záznam k dokumentační akci dílu/fragmentu architektonického článku (klenebního žebra). Struktura vychází z CIDOC-CRM a z dat francouzského MK. Po letitých zkušenostech ji považuji za vhodný vzor, využitelný např. pro uspořádání dat v památkové péči a paměťových institucí v ČR, stejně jako evidencí pro projektovou či restaurátorskou činnost. Samozřejmě bych rád počítal s diskusí, ale většina lidí prostě ví nejlíp, jak to má být…
VĚC Díl gotického klenebního žebra – cihelná tvarovka

Klášter (PJ), tvarovka (soukromá sbírka)

Schéma profilu – doplněno

Lokalita / Okres Praha. Soukromá sbírka
[Místo původu] Klášter Nepomuk (okres Plzeň-jih)
Areál / Část areálu Areál bývalého kláštera Pomuk ve vsi Klášter
Adresa
Objekt / Část objektu Bližší lokace není známá
Místní souvislosti Nejsou známé
Evidenční číslo Není zařazeno v centrální evidenci
Klíčová slova
KS obor architektura, stavitelství
KS typ architektonický článek, díl architektonického článku, prefabrikát, tvarovka
KS motiv
(KS funkce ?)
KS téma, ikonografie
KS jednotlivosti ikonografie
KS prvky
KS materiál cihla, hlína
KS chrono gotický sloh
  1. OKOLNOSTI AKCE
Součást systematické dokumentace sbírek stavebních prvků, fragmentů apod., shromažďovaných na pracovištích NPÚ, v dalších institucích i privátních sbírkách.
Autor Jan Sommer
Datum akce / zápisu 22.08.2014 / 04.09.2014
Metoda dokumentace Fotodokumentace. Somrograf. Prohlídka.
Stupeň podrobnosti 2 mm
  1. SOUHRNNÉ ZNAKY VĚCI
Lokalizace Kancelář
Souvislosti Prvek je uložen mimo původní místo užití.
Označení (inv. č.)
Původ (pokud není na původním místě) Prvek byl nalezen a vyzdvižen v areálu bývalého cisterciáckého kláštera Nepomuk (též Pomuk) v obci Klášter, kdy byl volně pohozen v terénu. K tomu došlo přibližně v 70. letech 20. století.
Charakteristika (forma, funkce, materiál) Jedná se o cihelnou tvarovkou určenou pro vsazení do klenebního žebra.
Tvar (popis, orientační skica) Tvarovka je vysoká 18,5 cm. Je zčásti poškozená, takže profil není zachovaný v plném rozsahu, ale jeho původní tvar bylo možné doplnit vzhledem k jeho původní nepochybné symetrii.Profil je tvořen čelním oblým prutem s náznakem „vejčitého“ zvýraznění čelní „hrany“ profilu – ta je však nepravidelná; je možné, že byla výraznější až na nezachovaném štukovém potahu žebra.Obloun je lemován odsazeními, dále mělkými výžlabky, za jejichž vnější hranou je v boku žebra vytvořen jemný zářez.
Funkční uspořádání Tvarovka byla součástí klenebního žebra, tvořeného sesazením řady shodných prefabrikátů.
Slohové zařazení Zřejmě se jedná o součást klenebního žebra gotické žebrové klenby. Tvarovky se vyznačovaly určitou stylovou setrvačností, snad kvůli užívání nákladnějších trvanlivých šablon či forem. Mírně zaostřený oblý prut naznačuje možnou souvislost s „klasickým“ slohovým proudem z doby, než převládají pruty s čelní lištou – hruškovce. Postranní zářezy většinou vycházejí z vlivu lineárního slohu „poklasické“ gotiky. Přesnější posouzení by bylo možné, pokud by se podařilo najít další související prvky klenby se specifičtěji provedeným dekorem – hlavice, svorníky… Orientačně lze prvek zařadit do doby 1270-1320.
Datace (od – do, styl) Cca 1270-1320
Autor návrhu Stavební huť cisterciáckého kláštera v Nepomuku
Výrobce Cihelna
Související osoby
Vývoj Je pravděpodobné, že stavba byla opuštěna nebo zničena během husitských válek a následně nebyla udržována. V době nálezu byla volně deponována v intravilánu vsi.
Význam Součást přední středověké klášterní stavby v regionu, doklad užívaných stylových forem a konstrukčních řešení.
Širší vztahy (slohové filiace, analogie aj.) Cihelny byly součástí provozního, výrobního i ekonomického (prodej výrobků) zázemí řady středověkých klášterů. Prvek je dokladem této výroby a její úrovně v Nepomuku. V literatuře již byly popsány souvislosti užívání cihel v Nepomuku s klášterem cisterciáků ve Zlaté Koruně, johanitskou komendou ve Strakonicích či premonstrátským klášterem v Milevsku. Cihelné tvarovky a cihly se používaly v menší míře také v rámci gotické výstavby v cisterciáckém klášteře v Plasích.
Související prvky (kontext) Nalezen byl cihelný svorník pravděpodobně určený k vsazení do vrcholu klenby se stejnou profilací žeber. Publikaci nálezu připravuje Miroslav Kovář.
Dílčí prvky
Relace Pravděpodobné jsou nálezy dalších prvků v lokalitě, jejich deponování v místním či regionálním muzeu, nebo i v jiných sbírkách a v soukromých fondech.
Potenciál Další prvky budou zřejmě nalezeny při zásazích do terénu i stavebních konstrukcí v místě.
Pozn.
Výstavy
Dokumenty
Literatura
  1. DETAILY
Detaily lokalizace / Souřadnice
Rozměry (stručně slovně, příp. schéma na dalším listu)
Hmotnost
Materiál Cihlářská hlína.
Způsob výroby / montáže Patrně vtlačení do formy, seříznutí přebytečného materiálu latí a dokončení tvaru špachtlí.Tvar prvku je značně nepravidelný, což zřejmě souvisí se zběžným a kvapným způsobem sériové výroby.
Stopy opracování Stopy seříznutí materiálu latí na obou ložných plochách. Jemné tahy špachtle na profilu.
Povrchová úprava Nebyla pozorována žádná stopa.
Výrobní značky, přípravné značky
Stopy konstrukčního spojení
Stopy funkce
Znečištění / Poškození Olámání části prvku.
Dodatečné úpravy, změny
Stratigrafie
Nápisy
Ozdoby (popis, ikonografie)
Technické parametry Podle všeho kvalitní výrobek.
Další související analýzy
  1. STAV A PÉČE
Vlastník Soukromá osoba.
Využití Prvek slouží jako studijní srovnávací materiál.
Stav a uložení Uložení je vhodné – v interiéru denně užívané místnosti na horní ploše skříně.Prvek je třeba chránit před pádem či oděrem.
Doporučení pro péči
Námět pro další průzkumy Srovnat s dalšími prvky z lokality, případně využít i ke srovnání v širších slohových a regionálních souvislostech.
Další související analýzy
  1. PŘÍLOHA
Plánová dokumentace
Fotodokumentace  Sada fotek.
Klášter (PJ), tvarovka (soukromá sbírka)

Měřická dokumentace fragmentu (somrograf).

Klášter (PJ), tvarovka (soukromá sbírka)

Bok profilu s patrnými stopami výrobních nástrojů.

Klášter (PJ), tvarovka (soukromá sbírka)

Celkový pohled na tvarovku s patrnými stopami seříznutí materiálu na zachované ložné ploše v horní části snímku.

Klášter (PJ), tvarovka (soukromá sbírka)

Ložná plocha prvku se stopami po seříznutí materiálu před výpalem.

Klášter (PJ), tvarovka (soukromá sbírka)

Druhá ložná plocha je zachovaná jen ve fragmentu.

Klášter (PJ), tvarovka (soukromá sbírka)

Odlomená zadní (rubová) strana prvku. V horní části snímku probíhá boční zářez profilu.

 

2014/09/12 Posted by | dokumentace, EUROPEANA, fragmenty, katalog on-line, lapidária, Nepomuk | , , , , | Napsat komentář

Neobvykle členěný gotický architektonický článek druhotně užitý v pevnostním zdivu vyšehradské citadely

Zdivo barokní bastionové pevnosti sestává převážně z cihel. Nároží bastionů jsou ve většině kvádrová. Z pískovce jsou vytesány také poloválcové korunní římsy zdiva. V některých úsecích bylo ve vnějším líci užito i jiného materiálu – zde se pak jedná o značně nepravidelné smíšené cihlokamenné zdivo, ve kterém se uplatňuje různě velký podíl druhotně užitého staviva. Jak bývá v podobných případech obvyklé, převažují v těchto místech řadové nebo nárožní kvádry, následují díly s odsekanými původně předstupujícími architektonickými články (příporami, římsami…). Jak tomu v podobných případech bývá, vzácně se objeví i relikty samotných architektonických článků.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Protože památková údržba tak velkého stavebního komplexu probíhá nepřetržitě, je nepochybně namístě věnovat se také průběžně dohledu s užitím dokumentačních a průzkumných metod rozvíjených v oborech SHP a OPD. Nevím, nakolik je toto zajištěno, jen se zdá, že příslušné dokumentace nejsou operativně zpřístupňovány a využívány k aktualizovanému památkovému hodnocení. Jeden takový pokus ale můžeme nyní podniknout.

V pravém líci bastionu 39 je ve smíšeném zdivu do úrovně cca 2/3 výšky stěny možné pozorovat velmi různorodý kamenný materiál – kromě lomových (či olámaných) kamenů též v různé míře poškozené kvádry, ale především několik dílů architektonických prvků. Materiál je přítomný v pestré škále (okrový i fialový /koroze, oheň?/ pískovec, opuka…).

Několik prvků zjevně původně patřilo architektonickému aparátu gotických budov.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Raně gotický by mohl být fragment masivního válcového dříku z fialového pískovce (nedovedu ovšem vyloučit např. nějakou modifikovanou žulu apod.). Část průřezu chybí, takže není možné jednoznačně říci, zda šlo o sloupek, příporu, nebo o nějakou bohatěji členěnou strukturu. Nic dalšího nelze k tomuto konstatování říci. Leda snad to, že rozdílnost od dalších prvků svědčí o tom, že nebyly na toto místo dopraveny z jedné stavby, resp., že nepocházejí z jedné stavební epochy.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Další dva zajímavé prvky jsou totiž z pevného šedookrového pískovce (křemitého?), i když místně korodovaného.

První z těchto prvků je jednodušší koncepce. Zjevně se jedná o vnější hranu nějaké arkády či okenního otvoru, jehož ostění se vyznačovalo především širokým výžlabkem; mohlo by jít také o okno ambitu. Zachovaná vnější hrana je zvýrazněna staticky formovaným hruškovcem, který navazuje na výžlabek jemným zaoblením. Na vnější straně je hruškovec lemován jemným, ale výrazným výžlabkem.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Slohově lze takový prvek řadit do dlouhého období lucemburské architektury druhé poloviny 14. století. Přesnější souvislost s nějakou konkrétní stavbou by snad bylo možné stanovovat po dalším pátrání v archivech či na částečně zachovaných stavbách. Je ovšem možné, že by tento díl mohl svým původem souviset s dalším zlomkem z obdobného materiálu, který je ovšem narozdíl od předchozího svými formami zcela mimořádný.

V líci zdi je přístupný „řez“ (buďto jde o lom, nebo o hloubkově erodovanou původní ložnou plochu) velmi složitě tvarovaným dílem, vlastně jakousi drúzou sestávající ze dvou přibližně kolmo směřujících hruškovcových prutů, doplněných na vnitřní straně sevřeného úhlu drobnými polovičními hruškovci (vlastně simovitými vlnkami), mezi které je vtisknut mělký výžlabek. Takový svazek asi nebyl součástí ostění portálu či okna, ale nejspíše patřil k přípoře v nosném systému nějaké složitě tvarované klenby. Obdobu takové klenby si ovšem těžko vybavíme.

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Výžlabek se navíc dovnitř nynější hmoty zdi vyklání vpřed od (původně?) svislého směru přípor. Zdá se tak, že by se mohlo jednat o náběh klenební plochy (či jiné vpřed konzolovitě předstupující části – baldachýnu, záklenku otvoru…).

Vyšehrad, bastion 39 (Praha 2)

Tento díl byl známý již dříve, jak o tom svědčí i to, že při minulých opravách spárování zdi byl „přiznán“ v okolní mírně ustupující maltě. (Před lety jsem jej také oměřoval, což ovšem u tak složitého útvaru nemohlo vést k přesnému výsledku; nyní byl k překreslení použit somrograf.) Nicméně zřejmě se mu podrobnějšího zájmu nedostalo (předem se omlouvám za případné přehlédnutí, které mohu po sdělení podnětu zkusit nějak napravit).

Pokud tedy zaženeme pochybnosti v podobě představ, že se jedná o nějaký zlomek novogotického stáří, vložený sem např. při nějaké opravě zdi nebo pod., můžeme v rovině čistých hypotéz odhadovat původ tak nezvyklého prvku, u něhož si ani snadno nedovedeme představit návaznost na nějaké linie žeber případné klenby.

Nejpravděpodobnější by se jevilo, že prvek pochází z nějaké středověké stavby z Vyšehradu, kde o několika svatyních či rezidencích nemáme žádné podrobné zprávy (a přitom zde byly takové unikátní stavby jako „předsíň“ před západním průčelím baziliky sv. Petra a Pavla).

Nicméně nás může napadnout souvislost s nepříliš připomínanou skutečností… Na konci 18. století se totiž na nynějším Karlově náměstí na Novém Městě pražském (postupně?) rozebírala k druhotnému užití kaple Božího Těla. Letmé zmínky v literatuře zřejmě svědčí o tom, že se zachovaly nějaké zprávy, vypovídající o rozvozu materiálu kaple na několik stavenišť po Praze. Jedním z nich měla být snad nějaká „novostavba na Pankráci“. Podle jiných výkladů se kolem roku 1809 mělo stavět právě na vyšehradském bastionu 39. Z komentářů v literatuře neplyne úplně jasně, jestli výstavba v té době vrcholila, nebo byla vymezena jen tímto rokem. Zdá se však, že by se při určitých mezidobích uskladnění materiálu mohly prvky z kaple uplatnit v „novostavbě“ doplňující starší barokní opevnění Vyšehradu.

Je to čirá hypotéza. Kdyby však její platnost mohla být nějak potvrzena, získali bychom představu o vynikající architektuře kaple, kterou máme z rekonstrukcí v literatuře zafixovanou spíše v podobě „aditivně“ uspořádané „skládačky“, připomínající stavby podstatně starší (snad mariánský kostel v Trevíru či závěr kostela Předklášteří u Tišnova). Členitost a architektonická koncepce by byly zcela neobyčejné. Konečně odpovídající i významu tohoto pomníku.

I když však z opatrnosti tuto možnost ponecháme jen jako jednu z vícero možných teorií, mezi kterými snad bude možné rozhodnout budoucími výzkumy či dalšími nálezy, musíme přesto upozornit na mimořádnou řemeslnou i architektonickou kvalitu prvku a zkusit aspoň do diskuse vnést námět na opatrné vyjmutí a pečlivé uložení v lapidáriu…

2014/07/24 Posted by | fragmenty, OPD, Prezentace | , , | Napsat komentář

Horní ložná plocha patky přípory z první poloviny 14. století s pracovním kamenickým rýsováním

(Fragment byl získán při archeologických výzkumech první poloviny 20. století na akropoli pražského Vyšehradu; je uložen v Archeologickém ústavu AV ČR – inventární číslo nevím. Orientační prohlídku a momentní snímek mi umožnil Ladislav Varadzin, který připravuje zpracování nálezů v širších souvislostech – díky!)

Ložná plocha (zřejmě patka přípory) s vyrýsovaným profilem hruškovce, nejspíše odpovídajícím tvaru navazující přípory

Nevelký zlomek pochází s největší pravděpodobností z patky (svazkové?) přípory hruškovcového profilu. Nelze zcela vyloučit třeba také ostění portálu. Zajímavostí drobného prvku, který nelze zcela jasně slohově zařadit, ovšem jsou stopy pracovního kamenického rýsování na zachované části ložné plochy.

Na ploše je patrná nejčastěji v podobných případech zjišťovaná osová ryska, která usnadňovala zpracování symetrického profilu. Je pravděpodobné, že se přitom užívaly šablony, možná kovové, možná dřevěné. Co není tak zcela běžné, je to, že hruškovcový obrys horní ložné plochy patky je lemován souběžnou linií, zřejmě vyznačující drobnější hruškovec, jenž by patrně měl odpovídat tvaru odsazené přípory (dokladem by bylo, kdyby se na blízkém místě v nalezišti podařilo takový drobnější díl najít). Nicméně není takové pravoúhlé odsazení mezi profilem patky a přípory zcela běžné, proto je zatím třeba nechat otevřenou možnost, že účel křivky mohl být i jiný.

Ryska mohla být provedena podle šablony, ale také od ruky. Nepravidelnosti vpravo od čelní lišty hruškovce mohly vzniknout v obou případech.

Tak či tak se jedná o sice drobný, ale přínosný doklad středověkým kamenických postupů.

Rovněž tu vidíme možné podněty k zajímavým otázkám ohledně práce se zubákem („ozubeným“ plochým dlátem) či „zubatou“ plošinou. Drážky od pravděpodobných „zubů“, které vznikaly především vytvářením drobných záseků v břitu nástroje, jsou obvykle krátké, někdy zřetelně šikmé (tak tomu mohlo být spíše u plošiny, než u dláta). Nicméně zde drážky na ložné ploše prvku svědčí zřejmě o použití jiného postupu. Drážkování probíhá přes celou ponechanou plochu (ta byla původně větší, a teprve při dokončování prvku byla takto ohraničena). Drážky nejsou přímé, ale jsou paralelní. Byly tedy vytvořeny jedním širokým nástrojem (jen v levé horní části vidíme úsek, který nenavazuje na ostatní část „rastru“). Ten byl patrně za použití určitého přítlaku tažen po povrchu, zřejmě před tím ohlazeném (o tom nejspíše svědčí to, že nejsou patrné jamky po předchozím hrubém opracování). Hlazený povrch není ovšem nikde patrný (takže lze hypoteticky uvažovat i o tom, že před „drážkováním“ byl třeba odříznut pilou). „Struhadlem“ mohl být i břit plošiny či širokého dláta.

Výše zmiňované rýsování bylo doplněno až po provedení tohoto povrhu. Následně pak byl po obvodu prvku proveden profil.

2014/06/23 Posted by | opracování kamene | | Napsat komentář

Stručné zásady památkové dokumentace v Sasku-Anhaltsku

Památkáři vydávají sérii stručných metodických vodítek, shrnujících požadavky na věcně přiměřenou dokumentaci.

Již v roce 2010 vyšla Příručka průzkumu a dokumentace historických staveb. Dřívější braniborské publikaci se přibližuje i rozlišováním práce s různými stupni podrobnosti dokumentace (charakterizované jejími měřítky), přiměřené konkrétní potřebě, typu památky apod. Pozornost je věnována také různým typům navazující dokumentace (restaurátorské dokumentace omítek, vyznačování typů poškození a projektovaných památkových zásahů). Možnost propojení různých typů dokumentace naznačují vhodné řešení v podobě „Raumbuchu“. Zajímavé je také zahrnutí kapitoly k problematice technických a průmyslových objektů, jejichž specifika značně vybočují z tradičního zkoumání a dokumentace starých stavebních konstrukcí. Podobně „netypická“ je kapitola k dokumentaci památek zahradního umění. Závěrem nalezneme stručnou charakteristiku dokumentace stavby při jejím zániku. Vhodným doplňkem jsou také požadavky na přehledy typů památkově specifických znaků památek (výskyty různých omítek ad. obdobné evidence prvků, příp. vč. navrhovaných opatření).

Stručná kapitola je věnována také vhodné úpravě elaborátu (vč. elektronické verze) s cílem zaručit jeho co nejdelší archivovatelnost.

Rozhodně lze takovouto publikaci doporučit pozornosti vedle jiných srovnatelných titulů, když se nacházíme v době zpracovávání různorodých metodik pro podobné oblasti.

Handreichung zur Bestandsuntersuchung und Dokumentation (2010).

http://www.lda-lsa.de/fileadmin/pdf/Massnahmedokumentation.pdf

Stručnější, ale rovněž přehledné a vcelku komplexní je i vodítko pro zpracování dokumentace restaurátorského zásahu.

Leitfaden zur restauratorischen Maßnahmedokumentation (2014).

http://www.lda-lsa.de/fileadmin/pdf/Massnahmedokumentation.pdf

Podobně vodítko pro dokumentaci restaurátorského průzkumu.

Leitfaden zur restauratorischen Untersuchungsdokumentation (2014).

http://www.lda-lsa.de/fileadmin/pdf/Untersuchungsdokumentation.pdf

Stručným výčtem základních znaků korektního elaborátu pak je také útlý sešit pro dokumentaci přípravných restaurátorských průzkumů staveb industriální éry. Je zřejmé, že krom analýzy je cílem přehlednost pro další zúčastněné obory zkoumání a péče. Čili je to i v této kondenzované podobě možným zdrojem inspirace v našich podmínkách.

Restauratorische Voruntersuchungen in und an Baudenkmalen der Gründerzeit (2014).

http://www.lda-lsa.de/fileadmin/pdf/RestVUGruenderzeit.pdf

Publikace jsou doplněny také obsáhlých výčty dalších zdrojů informací, vč. on-line dostupných metodik či formulářů pro zpracování dokumentace.

Přehled těchto i několika dalších publikací dostupných ke stažení je uveden ZDE.

2014/04/29 Posted by | SHP | , | Napsat komentář

Přínos témat konferencí SHP je nepochybný, ale je možné jej dále zhodnotit?

Pestré možnosti prezentace specifických památkových i historických témat nabízejí (nejen) pravidelné konference SHP. Pořadatelé stanovují téma, kterému se má podřídit většina příspěvků. Počítá se přitom zpravidla s tím, že tématicky nelimitované aktuální příspěvky zaznějí na rovněž každoroční konferenci Dějiny staveb. To se vcelku i daří.

Témata konferencí SHP jsou docela zajímavě vybíraná. Nicméně jsou podle mého názoru málo zviditelňovaná – např. na webu Svorník se většinou objeví až v únoru (když konference se pořádá v červnu). To nutně vede k omezení počtu i tématické šíře příspěvků. To by tak nevadilo, kdyby aspoň některé příspěvky téma nějak souvisleji zkoumaly. Většina účastníků se však logicky představí monografickými sděleními vybranými z vlastní výzkumné agendy. K tomu opět přispívá i krátký čas na přípravu.

Naopak by mohlo být vhodné např. na nějakém blogu (ideálně v rámci webu Svorník) s větším předstihem téma podporovat zajímavými případovými sděleními či úvahami.

Zejména nad letošním tématem Otisk života v historických stavbách si říkám, jestli by při své bezbřehosti nezasloužilo nějaké další doplnění… S různými podružnými, ale výmluvnými doklady užívání se setkáváme na každé stavbě. Mnohdy je možné znalosti o provozu využít pro vysvětlení nějakých drobných účinků – vrypů, otlučených míst zdiva, technických či estetických závad apod. A naopak po detektivním pátrání pozorováním takových drobností identifikovat dřívější funkce nějakých prostor apod. Příznačné pro takové projevy je, že jsou většinou velmi drobné, okrajové, izolované… Mají vlastně při průzkumu pomocnou funkci. Pokud dochází k následné publikaci výzkumu, většinou není proč takové jevy zmiňovat. Není ani možné je nějak studovat, protože není jak je propojit s obdobnými pozorováními z jiných průzkumů, rovněž nepublikovanými.

Bylo by tedy možná přínosné takové poznatky posbírat od různých zpracovatelů, aby bylo možné s nimi ve větší míře dále pracovat, systematicky se o nich poučit. Dnešní stav informačních technologií po něčem takovém přímo volá…

(V obecnější rovině k možnostem „synergického“ zhodnocení památkových témat apod. též ZDE.)

„Pomníkem“ odborného tématu (konferenčního, osvětového…) by se tak mohla stát možná malá kapitola památkové encyklopedie.

Mohlo by se tak stát optimálně na Wiki NPÚ. Nyní možná pro ověření v diskusi např. wiki SHP.

Bylo by tak možné shromažďovat různé drobnosti a okrajovosti typu:

  • Následky zatékání vody. Propady kleneb, stropů.
  • Stavební změny. Spáry ve zdivu, otisky konstrukcí, střech…
    Lidéřovice (okres Jindřichův Hradec), kostel sv. Linharta
  • Pomocné stavební konstrukce. Lešení, šalování.
    Pardubice (okres Pardubice), Zelená brána
  • Stopy NEužívání.
  • Zazdívky, průrazy a přesuny otvorů.
  • Otvory v klenbách. Ve vrcholnicicích, v kápích, ve výbězích.
  • Nevhodné zásahy či řešení. Škody. Odstraňování závad.
  • Výpověď prasklin ve zdivu či v omítce.
    čp. 2/III, Malostranské náměstí 25, Praha, Malá Strana
  • Obklady stěn. Deštění.
    Radim (okres Kolín), zámek
  • Elektrická zařízení. Stopy svítidel. Kotvení troleje. Bleskosvody. Antény. Přívody. Rozvodné skříně. Trafostanice. Zvonky. Bezpečnostní zařízení.
    Památky a elektrická zařízení - Doksany
  • Otisky.
    Roma (Řím, Itálie), Piazza S. Ignacio
  • Sondy. Archeologické, statické, restaurátorské… Prezentace odkrytých situací.
    Pardubice (okres Pardubice), zámek
  • Graffiti. Odstraňování. Ochranné prostředky.
  • Oděry.
    Vinohrady (Praha 1), čp. 52, Wilsonova 2
  • Stopy výrobních procesů.
  • Obchodní výkladce. Regály se zbožím.
  • Nouzová provizoria. Podpěry. Improvizované obklady stěn. Podbití stropů. Zakrytí poškozených podlah.
  • Přívody plynu, vody. Odpadní potrubí.
  • Skrýše. Trezory. Dětské úkryty.
  • Cedule. Díry po upevnění. Seznamy obyvatel, firem.
    čp. 37/III, Malostranské nám. 23, Praha, Malá Strana
    Žižkov (Praha 3), čp. 373, Sabinova 5
  • Okapy. Římsy. Přístřešky.
    Červená nad Vltavou (okres Písek, obec Květov, k. ú. Vůsí), kostel sv. Bartoloměje
  • Poštovní schránky.
  • Porosty. Popínavé rostliny. Náletové rostliny na koruně zdiva. Rýhy v omítce od klátících se větví.
    Kouřim (okres Kolín), čp. 292, bývalá škola
  • Zvířecí doupata. Hnízda hmyzu.
  • Pěstování zvířat. Holubi. Včely.
  • Měřicí značky. Nápisy. Početní záznamy.
    Boletice (CK), kostel sv. Mikuláše
  • Montážní značky. Původní. Dodatečné.
    Vysoký Chlumec (okres Příbram), skanzen
  • Druhotné užití materiálu. Spolie. Zdivo. Architektonické články.
    Kutná Hora, chrám sv. Barbory
  • Degradace materiálu. Improvizované i sofistikované odstraňování závad. Plomby. Plenty.
  • Pro porovnávání by mohlo mít význam i dokumentovat dnešní užívání.
  • Rozmístění nábytku. Pohyb osob.
  • Mříže aj. zábrany vstupu.

Podělte se třeba níže v komentářích (nebo mailmo) o další náměty, nebo třeba upozorněte na instruktivní příklady již zmíněných námětů.

Snad pro úplnost si dovolím zopakovat tématické okruhy konference:

1. Používání a opotřebení staveb a sledování jejich stop

Sledování využití prostoru podle stop očazení, zaprášení, odření povrchů, prošlapání schodů, prahů, frekvence bílení apod. Sdělení poskytne jednak kvalita (tedy o jaké stopy jde a kde v prostoru jsou) a také kvantita, vypovídající o intenzitě či délce určitého způsobu užívání. Převážně půjde o výpověď stavebněhistorických, restaurátorských a archeologických průzkumů, nebo o výpověď písemných pramenů (úředních záznamů i narativních) k různým činnostem, odehrávajících se v prostoru, v písemném pramenu uvedeném a pojmenovaném.

2. Proměny používání staveb

Doklady ukazující změny v užívání staveb, včetně těch změn, při nichž nedošlo k zásadním stavebním zásahům. Drobná vylepšení v průběhu používání, čitelná jak ze stavby samé, tak z písemných sdělení různé povahy. Cílem bude upozornit i na možný nesoulad mezi tím, jak prostor podle znaků chápeme dnes a jak jej používali a nazývali v té které době, podle převažujících sumárních znaků jak stavebních, tak výbavy, nebo momentálního určení.

3. Údržba a opravy

Frekvence nátěrů, opravy omítek, střech, apod. Lepší a horší hospodáři.

4. Ambice versus skutečnost

Zahrnuje zjevné změny původního záměru, evidentně nedokončené stavby, nebo otázku jestli se osvědčil zamýšlený záměr při používání dokončeného stavebního díla, nebo bylo nutné přistoupit k následným úpravám. Výpověď hledejme jak ve stavbě samé podle stop užívání a také ve výpovědi písemných pramenů úřední i narativní povahy.

5. Provizorium a definitivum

Stavební i písemné doklady v rámci budovy i areálu. Provizorium může být součástí záměru, nebo vznikne jako výsledek nečekaného vnějšího tlaku.

6. Katastrofy živelné i válečné, jejich stopy a následné opravy

Široký scénář možností různých stavů po katastrofě – provizoria, běžná oprava, dílčí opravy, nebo prodej v nouzi a nový stavebník.

7. Druhotně použitý materiál

Prozradí kvalitu, případně i kvantitu starší fáze a celkovou situaci hospodaření i organizace stavby při vzniku novější stavební fáze.

8. Graffiti – kvalita i kvantita

Vypovídá o „atmosféře“, která v místnosti nebo v její části (alespoň někdy) panovala a umožnila vznik spontánního písemného či „výtvarného“ projevu. Tím napovídá o pohybu (či setrvávání) lidí v místě a pomáhá identifikovat funkční určení prostoru. Poloha graffiti jako indikátor výškových úrovní.

2014/02/17 Posted by | SHP | , | komentáře 3

O nevyhnutelnosti OPD – nad standardem pro německou památkovou péči

Sdružení zemských památkářů Německa vydává stručné metodické směrnice, které mají zajišťovat standardní úroveň provádění různých praktických postupů (ale současně tyto postupy legitimizují). Při jejich přípravě se přihlíží k vývoji památkových názorů i k aktuálně přicházejícím obecnějším hrozbám pro zachování památkových hodnot (velká pozornost je v posledních letech věnována např. otázkám zajištění energetické úspornosti historických staveb). Některé směrnice se týkají též průzkumných činností, protože ty jsou podstatné pro kvalitu plánování i realizace úprav památek pro aktuální potřeby. To platilo i pro standardní SHP, který je nyní doplněn novým dokumentem, specifikujícím ve stručnosti základní podmínky pro realizaci OPD – průzkumu a dokumentace v průběhu stavebních zásahů.

Dokument v zásadě postihuje to, co naše metodika Operativní průzkum a dokumentace historických staveb, ovšem vyjadřuje se zcela lapidárně. Specifikuje totiž především roli jednotlivých účastníků případných zásahů do památek a ukládá jim, aby postupovali v součinnosti. Garantem realizace OPD má být orgán státní památkové péče. Nepochybně je míněn systém státní památkové péče komplexně, protože je samozřejmě nutné, aby na zadání, postup prací i hodnocení výsledků dohlíželi odborní pracovníci (v našich podmínkách by se jednalo o příslušné garanty v NPÚ).

Právě závazek k vzájemné koordinaci představuje určitý posun oproti poněkud opatrným formulacím v naší metodice OPD (které měly především vést k uvědomění nezadatelné role poznatků z průběhu oprav a podpořit jejich prosazení do rutinní praxe – metodika vyšla v roce 2005). Je však třeba říci, že takový koordinovaný postup důsledně stanovuje metodika Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu péče o stavební památky (2004), i když ta za hlavního garanta asi s nadměrným idealismem považuje osvíceného projektanta. Nicméně je zřejmé, že zejména jde o celkovou „atmosféru“, která by nedovolila realizátorům památkové akce OPD vynechat…

Sám jsem se pokusil sestavit si představu komplexního informačního systému, sbírajícího a poskytujícího informace o památkách nepřetržitě, tyto informace třídícího též pro potřeby srovnávacího studia, výuky apod. Tedy nikoliv „jen“ pro „praktickou“ potřebu stanovení optimálního provedení památkového zásahu.

Nemělo by být přehlíženo, že z hlediska etického a snad i „politického“ v širších společenských souvislostech tvoří jasný základ podobných snah a nároků 16. článek Benátské charty, dokumentu nejvíce respektovaného:

Dokumentace a publikace
Čl. 16. Práce konzervační, restaurátorské a práce na archeologických vykopávkách budou vždy doprovázeny vyhotovením přesné dokumentace ve formě zpráv, analytických a kritických, ilustrovaných kresbami a fotografiemi. V nich budou zachyceny všechny fáze prací průzkumových, konsolidačních, rekompozičních a integračních a stejně tak i všechny prvky povahy technické a tvaroslovné zjištěné v průběhu prací. Tato dokumentace bude uložena v archivech veřejných institucí a bude k dispozici badatelům; doporučuje se její publikování.“

[Snad jedině s tou výhradou, že publikování by se dnes již mělo považovat za povinné, samozřejmě s ohledem na ochranu soukromí, autorských práv apod. Je s tím ale třeba počítat mj. právě z těchto důvodů už při specifikaci a zadání dokumentačního úkolu. Tzn., že by se od počátku mělo počítat s vytvářením verze dokumentů pro publikaci. Je to mj. podmínka pro rozumnou následnou práci s daty v typologických studiích apod.]

Co je na níže připojeném dokumentu z hlediska naší metodiky OPD podstatné, je to, že zpracovatelé předpokládají, že orgán státní památkové péče bude garantem toho, že budou průzkumy v průběhu opravy zadávány. Místo toho, že se bude předpokládat, že OPD se uskuteční tam, kde to památkář požaduje a specifikuje, by se však mělo směřovat k tomu, že realizace OPD bude závazná. Památkář však bude muset zdůvodnit případné úlevy ve srovnání s realizací maximálně přesného a detailního průzkumu (to je samozřejmě čirá hypotéza, žádné konstatování; nanejvýše doporučení pro směr dalších úvah).

Co bych ještě doporučil, by snad mohlo být doplnění nějaké klauzule v tom smyslu, že krom hodnocení památky a nálezových situací by měl ve větší míře být zdůrazněn názor na potenciál dalších zjištění při budoucích zásazích do památky.

Podobně tak mi trochu chybí větší zdůraznění toho, že se jedná o součást trvalého procesu sbírání poznatků a vědomostí o památkách. Tedy že cílem není pouze uložení předepsaným způsobem sestaveného referátu. I když i to je samozřejmě veliký úspěch.

S tím by ovšem mělo souviset i nějaké další využití získávaných poznatků. Jestliže se v textu mluví o tom, že je třeba zaznamenat jak typické, tak jedinečné jevy, je třeba pokročit dále, a začít s takto získávanými „typologickými“ vědomostmi také nějak hospodařit. Nikoliv je tedy pouze uložit v archivu k možnému hypotetickému využití při následující opravě památky… Bylo by tedy třeba zjištěné skutečnosti nějak přiřadit k „heslům“ nějaké pomyslné památkové encyklopedie tak, aby se staly příspěvkem k operativně dostupné bance památkového vědění.

Ale to jsem si jen dovolil pár odboček.

Nyní následuje volný, nezávazný, pracovní překlad německého standardu.

Prosím případné zájemce o toto téma, pokud by konstatovali vady v překladu, aby mi buďto napsali, případně se vyjádřili v komentáři. Pokusím se to využít k případnému pilování.


Sdružení zemských památkářů ve Spolkové republice Německo. Pracovní list 43

Standardy kvality pro stavebně-historický průzkum prováděný v rámci stavebních úprav památek

Informace Sdružení zemských památkářů, vypracovaná na jaře 2013 Pracovní skupinou pro stavebně-historický průzkum

[Originální text: http://forum.db.rjm.de/data/akt/Arbeitsblatt_Qualitaetsstandards_FERTIG_2013_07_10_ohne_rot.pdf]

Úvodní poznámka

Pro přípravu a sledování komplexních rekonstrukcí památkově chráněných budov jsou nutné kvalifikované znalosti jejich podstaty; to platí zejména pro poznání stavebního vývoje, konstrukcí, povrchových úprav a se stavbou spojeného příslušenství. Pouze na takovém základě je možné odborně podložené projektování úprav. Tak lze garantovat, že cenná substance památky nebude zničena z neznalosti a je redukováno riziko nepředvídaných nákladů. Stavebně-historické výzkumy mohou provádět pouze kvalifikovaní odborníci. Podkladem pro průzkum jsou konkrétní podmínky stanovené orgánem státní památkové péče, odpovídající specifikům památky. Pro zajištění kvality stavebně-historických průzkumů, jež jsou v mnoha památkových zákonech vyžadovány jako „hodnotící nebo znalecké podklady“, je třeba dodržovat následující standardy.

Přípravný průzkum a průzkum realizovaný v průběhu stavebních prací

V předstihu před památkovými zásahy je třeba provést přípravné průzkumy, o kterých je třeba vypracovat zprávu, která má sloužit jako podklad pro projekční přípravu. [=SHP]

Průzkum v průběhu stavby [=OPD] je součástí stavebního procesu; navazuje na přípravný průzkum s cílem vyhodnotit takové části konstrukcí, které jsou odhalovány dílčími zásahy do zdiva či dílčími bouracími zásahy. K tomu je nutné zajistit operativní dohled v průběhu stavebních prací a náležitou koordinaci všech zúčastněných profesí. Poznatky průzkumu v průběhu stavby se vyhodnocují v závěrečné zprávě. Pokud byly získány poznatky, jimiž jsou doplňovány závěry předběžného průzkumu, musí být ve zprávě specifikovány příslušné aktualizace.

1 Průzkum existujících dokumentů

V přípravné fázi práce jsou dosavadní podklady vyhledány, vyhodnoceny a dokumentovány. Jedná se o příslušnou literaturu, fotografie, plány, historické stavební dokumenty a případně další archiválie.

2 Výkresová dokumentace

Památka je dokumentována výkresy (půdorysy, řezy, pohledy, detaily). Požadavky na přesnost, technické metody a obsah plánů jsou vymezeny dle vlastností konkrétní památky památkovým orgánem. Pro orientaci ve výkresech slouží evidence částí budovy, podlaží a místností. Sledováno by mělo být i historické označení částí stavby a místností.

3 Rozbor stavby a datace

Rozbor stavby je založen na pozorování nálezových situací. V náležité míře je doplněn odběrem vzorků pro datování a analýzu materiálů, průzkumem partií zasažených bouracími pracemi a sondováním. Zásahy do organismu památky musejí být dohodnuty s památkovým orgánem.

4 Fotodokumentace

Vzhled památky je v odpovídajícím rozsahu dokumentován fotograficky. Fotografovány jsou přehledové záběry, typické i specifické detaily a jednotlivé nálezové situace. Fotografie musejí být jednoznačně lokalizovány. Kromě popisu snímků má být připojen plán s vyznačením polohy jednotlivých fotografovaných situací. Fotografie musejí odpovídat kvalitě stanovené památkovým orgánem, kterému se poskytují k archivaci.

5 Zpráva o průzkumu

Výsledky stavebně-historického průzkumu mají podobu náležitě argumentovaného popisného textu, vybaveného odpovídajícími vyobrazeními a plány. Nepominutelné je souhrnné vyhodnocení stavebního vývoje. Zpráva rovněž uvádí okolnosti průzkumu (investor, podmínky, zadání, termín, dostupnost objektu, omezení). Kromě plánového záznamu zjištění musejí být v souladu se zadáním doplněny i výkresy stavebního vývoje a vyobrazení dřívějšího stavu.

6 Vyznačení citlivých oblastí

Citlivé oblasti s vysokou hustotou nálezů nebo důležité jednotlivé nálezy jsou po konzultaci s památkovými orgány graficky znázorněny v plánových podkladech.

Archivace výsledků

Alespoň jedna kompletní kopie výsledné zprávy se předává k trvalé archivaci odborné památkové instituci.

Vybraná literatura

(Stav 30.07.2013)

2014/02/15 Posted by | OPD | , | Napsat komentář

Sbírky lapidárií by si zasloužily více zájmu i v našich podmínkách

Poznámka k pracovnímu setkání v Montpellier (viz níže). Architektonické články vyvolávají stále větší zájem při detailním zkoumání historických staveb. Kromě základních forem, od počátků uměleckohistorického zkoumání uplatňovaných pro srovnávání památek a jejich chronologické zařazování, a s tím souvisejících (a magickými obrazci lákajících) kamenických značek, se postupně dobíráme komplexnějších přístupů. Více pátráme po detailních stopách kamenického opracování (trasologie), celé koncepci odvození formy jednotlivého prvku stavby od jejího celkového projektu (k tomu jsou vodítkem např. rysky dochované na povrchu prvků, ale také originální plány, rýsovací podlahy či stěny apod.), způsobech spojování jednotlivých dílů architektonického členění, jejich transportu na místo osazení apod.

Přesto je třeba konstatovat (co již na tomto blogu bylo dříve také zmiňováno), že jsou velké rezervy ve zpracování sbírek od detailů (vcelku vzorně např. v regionálním muzeu v Litomyšli) až po celostátní přehled (v registru MK nejsou tomuto typu sbírek prakticky vyhrazeny nepochybně nutné „kolonky“; také e-Sbírky nám mnoho nepomohou, např. výsledek hledání pojmu tak typického pro lapidária, jakým je hlavice, zní takto – pozorujeme přitom i příznačný problém spočívající v malé znalosti správců sbírek v odtažité stavařské a stavebně-historické terminologii). Samozřejmě jsou světlé výjimky – nemohu zde vyjmenovat všechny, takže spíše pro příklad zmíním podrobné katalogy v archivech několika muzeí (nevím zdaleka o všech) či několik akcí OPD, pár příkladů publikací (hlavně Miroslav Kovář – břevnovský klášter, sbírky Muzea východních Čech v Hradci Králové). Mnohem běžnější jsou jednotlivé dokumentace prvků v rámci konferenčních referátů SHP či v článcích v Průzkumech památek nebo ojediněle v různých muzejních apod. sbornících.

Charakter „materiálu“ však jasně svědčí o tom, že by bylo především třeba najít cestu jednotného zpracování, katalogizace a zpřístupnění dokumentace a poznatků.

Zdá se, že by se letošní odborné „mediální“ téma NPÚ „Kámen pohledem památkové péče – podoby, hodnoty a jejich ochrana“ k upozornění na problematiku lapidárií mohlo hodit jako ulité. Uvidíme.

Nyní snad pro upozornění na to, že problematika není vyřešená ani v jiných evropských zemích, připojuji anotaci a seznam příspěvků připravovaného pracovního setkání ve Francii…

Journée d’étude – Montpellier (14/02/2014): „Les dépôts lapidaires: les enjeux de leur étude“

Zdroj: http://cemm.upv.univ-montp3.fr/archives/1604

Sbírky lapidárií: úvod do studia

Sbírky lapidárií vznikaly zejména v průběhu posledních dvou století jako sbírky originálních prvků z rekonstruovaných budov nebo nálezů z archeologických výzkumů. Jejich pozice z hlediska organizace muzeí je často nejednotná či nejednoznačná. Často nejsou odpovídajícím způsobem inventarizovány a není přiměřeně vyhodnocen jejich vztah k budově, ze které byly vyjmuty. Speciální vyhodnocení v kontextu archeologického výzkumu je rovněž vzácné. Přes snahu Léona Pressouyrea (Wikipedie) a jeho následovníků v letech 1970-1980 se stále jedná o nezměrný úkol.

Po nedávných průzkumech severofrancouzských lapidárií se pozornost zaměřuje na jižní Francii. Cílem zkoumání je získat přehled o sbírkách, ale také vyhodnotit jejich možnosti pro prohloubené poznání budov, z nichž fragmenty pocházejí, přesněji pochopit práci projektantů, kameníků i stavitelů. Z toho bude možné odvodit i přesnější představu o správě lapidárií.

Seznam příspěvků

  • Géraldine VICTOIR:
    De l’intérêt du dépôt lapidaire : quelques exemples du nord de la France
  • Géraldine MALLET:
    Les dépôts lapidaires du sud de la France
  • Andreas HARTMANN-VIRNICH et Marie-Pierre BONETTI:
    La sculpture monumentale “erratique” à Saint-Gilles
  • Syvain DEMARTHE:
    Autour du champ de pierres de Cîteaux
  • Caroline de BARRAU:
    Formation et études des dépôts lapidaires ruthénois (XIXe -XXIe s.)
  • Manuel MOLINER:
    Le dépôt archéologique municipal de Marseille: l’enjeu du lapidaire
  • Benoît LAFAY:
    Au-delà de l’étude: l’anastylose de Saint-Guilhem-le-Désert
  • Géraldine MALLET:
    Conclusion

2014/01/26 Posted by | dokumentace, fragmenty, lapidária | | Napsat komentář

Hotel Praha v lázních Kyselka – stavební zásahy z hlediska OPD

Ze zveřejněného komentáře zásahů vlastníka v bývalém hotelu ve významném, ale těžce devastovaném lázeňském městečku u Karlových Varů se krom jiného zdá vyplývat nedostatečná pozornost věnovaná dokumentaci metodami OPD. Poukazuje se na to, že nebyla dostatečná dokumentace ani ze strany „výkonných“, ani „odborných“ památkářů.

Problém však může být i jinde, a totiž v počáteční úvaze při jednání s vlastníkem a dodavatelem o tom, zda vůbec, a případně jak OPD zajistit. V podobných případech, ale vlastně i ve většině ostatních, by totiž mělo být stanoveno, jaký bude mít OPD rozsah, případně i jaké metody budou v rámci OPD používány apod. Takový způsob projednání je potřebný i proto, že musí být zaručena dohoda s vlastníkem i dodavatelem o informování zpracovatele OPD o postupu prací apod.

Z hlediska úředního projednávání a toho, jak např. nedostatečnou dokumentaci památkářů hodnotí MK, plyne pro OPD bohužel opět také potvrzení zkušenosti o potřebě určité nestrannosti či nezúčastněnosti zpracovatele OPD. Z věcného hlediska metody OPD samotné je totiž nejednou nepříznivé, když zpracovatele OPD „podporuje“ jednu ze stran případného sporu. Z hlediska „výtěžnosti“ dokumentace je vhodné, když ani jedna strana nepodezírá zpracovatele OPD z poškozování svých zájmů tím, že předává informace „protistraně“.

Je úkolem zpracovatele OPD spíše prospět ochraně památky, anebo zachovat maximum informací o hodnotách památky? Možná otázka k diskusi v „oboru“, možná s vědomím specifických odlišností jednotlivých případů.

Kdo vlastně má OPD obstarávat? PI MK údajně (její vyjádření vidím jen prostředkované na webu) sháněla jen(?) „fotodokumentaci“, a to jako „základní věc“.

Z citované zprávy:

„Nyní vyplynulo na povrch, že karlovarští ani loketští památkáři nepořizovali tak základní věc, jakou je fotodokumentace. Památková inspekce ve svém stanovisku uvedla, že získávala fotodokumentaci o průběhu prací „jejíž nikoli nepodstatná část nebyla pořízena státní památkovou péčí, nýbrž ji tato získala od zhotovitele (BOLID M, s.r.o., pozn. ASORKD) až v únoru 2013“.“

Pokud by ale OPD zadal vlastník, nebylo by nic divného, že (foto- či jinou) dokumentaci poskytuje dodavatel stavby (nebo, co je asi míněno oním zhotovitelem?; když se o něm v dalším textu údajně od ASORKD mluví jako o „stavebníkovi“…). (Ale to by asi byla příliš krásná myšlenka. Pochybuji, že stavebník i stavitel o OPD vůbec slyšeli…)

Samozřejmě žádným způsobem nekomentuji postupy při posuzování stavu krovu a rozhodování o jeho další využitelnosti apod., protože o tom nemám jakékoliv znalosti či informace. Jde mi spíše o to, jak a zda může existovat i v takovémto případě „nezaujatá“, snad dokonce „vědecká“, metodicky kompetentní práce na OPD. Není jasné, je-li něco takového zadáno. Ale kdyby bylo, jak bude postupovat její zpracovatel, pokud např. bude vynucováno předložení jeho dokumentace či nějakého rozpracovaného textu, zachycujícího poznatky či názor nikoliv kompletní a definitivní a používáno jako „důkaz“ o nějakých pochybeních?

Osobně jsem se v podobně dramatické situaci při OPD neocitl. Nicméně jsem si ověřil, že mi výrazně pomáhal jakýsi nestranný odstup. Jen tak jsem např. docílil jakési důvěry od pracovníků stavební firmy, kteří mi pak při nálezu nějaké zajímavé situace zavolali a umožnili pořízení dokumentace. Samozřejmě jsem o situaci informoval i památkáře, přičemž jsem ovšem usiloval o to, aby se situace řešila věcně a možnost práce na OPD nezanikla…)

Z toho v jistém smyslu plyne i jiná věc. Každé projednávání způsobu záchrany či jakéhokoliv zásahu do památky je dlouhým procesem, často letitým, ve kterém i památkáři nejednou stojí před dilematy. Nakonec i „guruové“ oboru mluvívají o strategii vyjednávání apod. Pak i kritika rozpracované „akce“ může být ovlivněna hodnocením tragického výsledku jen předpokládaného.

Přesto je překvapivé, jakým „rozhodným“ způsobem zřejmě zasahovala stavební firma, když věděla, že celý postup je pod „drobnohledem“ nejen památkářů, ale i širší kulturní veřejnosti.

2013/05/08 Posted by | OPD | | 1 komentář

Poznámka k diskuzi o metodice stavebněhistorického průzkumu (SHP)

K účasti v diskusi vyzval Jan Beránek (za odd. výzkumů a průzkumů NPÚ) zde.

Protože jsem nebyl s to zpracovat výhradně odpověď na položené otázky (Co si myslíte, že se změnilo od doby vydání poslední metodiky? Co ve stávající metodice chybí a co by mělo být doplněno, případně změněno?), shrnul jsem pár rychlých, snad až překotných dojmů. Možná bych něco z nich následně i korigoval (a možná i odvolal). Proto se také omlouvám těm, kdo by se pokoušeli dále číst s nějakým nadměrným očekáváním. Je to dáno také tím, že čas na podrobnější zpracování vlastně nebyl. A přitom není tak úplně jasné, jak bude se zaslanými odpověďmi naloženo (za sebe navrhuji, aby byly po autorizaci zasílatelů zveřejněny na webu NPÚ, případně na jiném vhodném místě).

Podrobnější nové vydání metodiky bude jistě efektivní pomůckou jak pro práci v terénu samotnou, tak i pro jasnější stanovení podmínek akce a její celkovou specifikaci. To je potřebné jak pro investora, tak pro přístup odborných památkářských instancí (ty by možná mohly být vybaveny nějakou metodikou či „kuchařkou“ směřující ke komplexnímu zadávání průzkumů vůbec, tak aby realizace i zpracování průzkumů vedly vlastně k jejich vypracovávání v systematickém celku).

V těchto dnech proběhlo zajímavé snad připomínkové kolo, směřující k získání odborných podnětů k metodice, a to zejména na podkladě zkušeností získaných s praktickým uplatňováním dosavadní metodiky. Pobídkou mohlo také být současné vydání článku Petra Macka v časopisu Průzkumy památek, které již představilo některé záměry připravovaného podstatně rozšířeného vydání metodiky.


Nečleněný a dosti těžko přehledný text dosavadních elaborátů SHP, jak se v praxi ustálil, s sebou nese některé problémy při využívání obsažených informací. Elaborát není snadno přehledný, vlastně vyžaduje kompletní přečtení i při ověřování relativně málo podstatné skutečnosti. To nutně musí vést alespoň v některých případech k do jisté míry povrchní práci s tímto základním zdrojem informací.

Elaborát by naopak měl „jít pod ruku“ hlavním způsobům užití. Vím, že se k nějakému „drobení“ detailnějším členěním namítalo, že pro pochopení výsledků elaborátu je stejně nutné jej prostudovat kompletně. To sice může být pravda, ale na druhé straně by stejně tak bylo možné argumentovat ve prospěch „fragmentovaného“ řešení, ovšem s důsledným propojením souvisejících informací v popisu, seznamu (hodnotných) prvků, výkladu historie či památkovém hodnocení.

K tomuto „prvkovému“ řešení směřuje např. i v článku P. Macka zmiňovaná (ale nejmenovaná) metodika „Raumbuchu“ (tomuto slovu asi není třeba se vyhýbat, protože těžko vymyslíme trefné české pojmenování http://www.linguee.de/deutsch-englisch/uebersetzung/raumbuch.html). Na druhé straně je s ním však z hlediska SHP ten problém, že důsledně postupuje po jednotlivých místnostech. Z jazykového hlediska se u nás v podobných souvislostech v projektech setkáváme např. s „popisy místností“. V němčině se objevuje též „Gebäudeatlas“, což nejspíše je také chápáno jako jakýsi „výkaz“.

Ukazuje se také, že v literatuře dosud časté „papírové“ schéma Raumbuchu při nerovnoměrném rozsahu různých informací vede k vytváření rozsáhlých prázdných ploch v tabulce a zvyšuje nepřehlednost „roztaháním“ informací na více listů. (V obecných podmínkách se tam obvykle uvádí, že je na jednu místnost počítáno s jedním listem – v tomto smyslu by „Raumbuch“ mohl být spíše souhrnným obsahem podrobnějšího inventáře; pak by možná „výčet/výkaz“ tohoto typu mohl být spíše např. podkladem pro kalkulaci nákladů, vč. např. specifikace podrobnosti zpracování pro různé prvky apod.; srov. např. příklad zde.) Ve srovnání s jinou z hlediska souhrnného pojetí velmi instruktivní metodikou syntetizující do značné míry to, co se nyní připravuje, bylo by možná vhodné začlenit do metodiky SHP též kapitolu „předprůzkumné činnosti“.

Je pravdou, že dnes se již asi můžeme setkávat i s „digitálním Raumbuchem“. To ale vyžaduje specifické programové vybavení, jehož vlastnostmi by se metodika asi v obecné míře měla zabývat (už i proto, že se zřejmě zatím v praxi příliš často neobjevuje, což se ovšem bude měnit, jelikož jde o postupy se kterými se na školách seznamují architekti či archeologové). A to hlavně s cílem kompatibility výsledků, protože často jsou téměř bezmyšlenkovitě používány nejrůznější technické formáty dat, bránící např. v případě potřeby u uživatele dat jejich snadnému propojení (připomenout lze zejména z cizí literatury známá svědectví o tom, že orgány státní správy nejsou s to zhlédnout nějakou výkresovou dokumentaci). Zde na okraj zmiňme také potřebu standardizace terminologie!

Ovšem pak je již vcelku nepodstatné, jestli je materiál členěn po „místnostech“, nebo jinak. Zejména u staveb složitějšího stavebního vývoje bude vznikat potřeba jiného členění (např. po jednotlivých zdech). Nakonec Raumbuch se v Německu dostal do praxe SHP z „inventářů“ spíše stavebně-technické povahy (Raumbuch ve Wikipedii; aktuálně např. směrnice pro vytváření Raumbuchu ve školních zařízeních města Vídně zde sleduje hlavně cíle technické správy budov). Mj. nejspíše právě z důvodu vzájemné komunikace mezi výsledky různých průzkumů se v Německu požadoval i ze strany památkářů stejný postup i pro SHP.

Půjde také o to, že vlastně stejné informace jsou sbírány i při jiných průzkumech než je SHP. S tím souvisí otázka, proč by se metodika popisu (místností, zdí, prvků…) neměla v obecné míře shodovat. Základní popis např. dveří pro stavebně-technický průzkum, soupis prvků k ochraně během stavebních zásahů, restaurátorský průzkum, inventarizaci v lapidáriu… by mohl mít totožnou strukturu, samozřejmě s tím, že by podle potřeb různých specializací mohly být některé odstavce rozšířeny, jinak naopak případně i zcela vynechány. Doplnil by je pak v rámci své akce další specialista. Je zřejmé, že takový komplexní systém by vyžadoval až příliš rozsáhlou dohodu všech zúčastněných a asi není reálný. Přesto by měl být považován za jakousi ideální „limitu“, byť reálně příliš vzdálenou. (Měl by být ovšem stanoven např. dokumentem na úrovni státní normy.)

Kompatibilita s ostatními „inventáři“ má ten význam, že se prvky, které mají být respektovány, „objevují“ projektantovi na očích např. se sanitárními zařízeními, takže klesá riziko jejich opomenutí. Tato stránka věci je již v aktuálních projekčních programech (CAD) implementována. Minimálně formou tabulky, příp. s vyznačením v grafických podkladech, by tedy i informace ze SHP měly v této „konkurenci“ figurovat.

Na to do jisté míry navazuje i většinou opomíjená, ale reálně velmi podstatná – ne-li zcela zásadní – otázka podrobnosti zpracování. Zatím se o ní většinou nemluví, nejčastěji s odůvodněním, že podrobnost logicky plyne z toho, že je třeba dojít k „dokonalému“ výsledku, takže nedostatečné úrovně podrobnosti jsou samy od sebe diskvalifikovány, protože buď nebudou mít dokonalý výsledek, anebo nebudou jak se patří doložitelné.

Přitom ale dochází k tomu, že v některých případech je z různých důvodů docilována větší podrobnost, než je pro vyhodnocení potřebná. V tomto smyslu by bylo vhodné „inventarizaci“ oddělit od hodnocení.

K tomu odbočku… Mělo by být počítáno s možností „nerovnoměrného“ zpracování z hlediska podrobnosti. Limitně až tak, že z celé budovy bude např. podrobně zpracována jen jedna (např. kolkovaná) cihla. Asi to již nesouvisí bezprostředně s SHP, spíše možná s dnes často uváděným, ale přeci jenom spíše mýticky působícím Památkovým katalogem. Ale na ten by se měla nejspíše ohlížet jak metodika, tak i reálné postupy SHP.

A když už k těm vazbám stavebně-historických informací… Měla by být důsledně vzata v potaz norma ISO 21127:2006, standard CIDOC-CRM. To je velmi důležité právě pro „schopnost“ vytvářených informací včleňovat se do informačních vazeb různých úrovní (prvek v rámci stěny < místnosti < patra/traktu < budovy < bloku…; ale také chronologicky či typologicky – např. návaznost na další cihly s daným kolem ve zkoumané budově, ale také na jiných místech, v muzeích, databázích apod.). Z tohoto modelu vychází ostatně také evropská databáze kulturního odkazu Europeana…

S těmito náměty souvisí také zájem na tom, aby elaboráty vstupovaly nějakým způsobem do obecných zdrojů informací a nezůstávaly v podobě „papírových“ kopií na průklepácích v archivech. Dnes jsou sice již mnohdy starší elaboráty digitalizovány, ale při malé možnosti převodu do počítačově čitelné verze (OCR) vzhledem ke kvalitě kopií (průklepák) narážíme na potíže při vytváření metadat či rejstříků pro další využitelnost. Tyto problémy asi budou nějak vyřešeny, ale je vhodné na ně nyní pamatovat již v metodice a se specialisty IT prosadit takovou podobu metadat i pro nové elaboráty, aby ve světě sdílených dat byly maximálně „kompatibilní“.

„Prvkový“ systém popisu (i zpracování dokumentace apod.) umožní propojování produktů různých průzkumů (stavebně-technický, restaurátorský, projekční…) a jejich návaznost a vzájemnou využitelnost.

Stavební historie by mohla být podávána v jednom sledu s archivním výzkumem. To by byl cenný příspěvek přehlednosti výstupů, protože by to hlavně snížilo mnohdy zbytečné opakování dlouhých pasáží z kapitoly „Dějiny objektu“. Lze si představit, že na prosazení tohoto přístupu je nyní ještě brzy.

Seznam prvků v různě zvolené úrovni podrobnosti by asi měl nějak korespondovat s „Raumbuchem“. Lze mít za to, že by ze „soupisu místností“ směřovaly odkazy na (případně výběrově dle okolností) zpracovanou dokumentaci prvků. „Listy prvků“ by pak odkazovaly na údaje o související konstrukci (to je zase jeden z klíčových principů CIDOC-CRM). Navíc při tomto přístupu bude posílena možnost sdílet tyto výsledky např. pro potřeby porovnávání (např. oněch cihel s kolky), ale i jiných památkových potřeb – např. pro restaurátorský průzkum, památkovou či muzejní inventarizaci třeba v lapidáriích (není žádného důvodu, aby se podobné dokumentace prováděly pokaždé jinak, i když tak tradice velí).

Výkaz prvků (podobně jako místností) umožňuje uvést pro projektanta, památkáře i vlastníka jasnou „klasifikaci“ hodnot (případně i škodlivosti některých prvků). Pro orientaci uživatelů je to vhodnější, než samostatný přehled „závad“.

Tím se vracím k otázce podrobnosti. Stručně řečeno: Charakteristika novověké vložené cihelné zdi může být „odbyta“ na dvou řádcích (s nárokem na práci v horizontu několika minut, spolu řekněme s jednou dvěma fotografiemi), ale zrovna tak může být třeba vzhledem k druhotnému užití „historických“ cihel podstatné jich třeba několik desítek oměřit, včetně informací o poloze ve zdivu, detailních fotografií apod., což si vyžádá mnohonásobek času. Proto mají být specifikace úrovně detailnosti součástí charakteristik SHP, a to včetně předpokládaných korekcí podle zjištěných skutečností po zahájení akce (obecně: kdykoliv).

Kdysi jsem navrhoval, aby stupně podrobnosti byly rozčleněny v úrovni běžných měr metrické soustavy (Úroveň „10 m“ např. pro popis a skicování areálu např. domového bloku, „1 m“ pro povšechný popis budovy, „10 cm“ pro souhrnné zpracování např. dispozice poschodí, „1 cm“ pro povšechnou inventarizaci dveří, oken atd. v místnosti, „1 mm“ pro podrobné hodnocení detailů profilace okenního rámu, „0,1 mm“ evidence vrstev omítek či barevných nátěrů…).

Na každé úrovni podrobnosti by ovšem mohlo být postupováno na kterékoliv úrovni „přesnosti“. Např. i pro povšechný popis budovy lze užívat plánovou dokumentaci s přesností +-2 cm či kvalitní fotografie zachycující detaily na úrovni 1 mm.

Vícekrát naznačený „modulový“ systém (výkaz místností, prvků…) poskytuje dobrý podklad také pro další zkoumání, jak např. restaurátorské či archeologické, ale zejména OPD, kterému vlastně vytváří „prostor“ k navázání např. formou vkládání listů prvků nalezených teprve v průběhu stavebních prací. Z toho také plyne v diskusích jako logický označovaný názor, že každý průzkum je vlastně jen etapou nikdy nekončící poznávací činnosti. To je někdy důvtipně kondenzováno do názoru, že SHP vlastně končí až s ukončením stavebních prací. Předběžný průzkum je asi nutné „odevzdat“ v ukončené podobě, aby mohl sloužit praktické projekci potřebných zásahů. Na druhé straně by se mělo počítat s potřebou vlastně trvalé aktualizace, snad v jakémsi „otevřeném“ informačním systému. Celý přístup by tedy měl počítat s dalšími záznamy poznatků metodami OPD (vlastně se moc neliší) a vlastně i s průběžnými korekcemi památkového hodnocení atd. V tomto smyslu by bylo výhodné udržovat elaborát SHP jako otevřený průběžným aktualizacím (můžeme si to snad ideálně srovnat s fungováním Wikipedie, kde také hesla jsou průběžně aktualizována, ale všechny předchozí verze jsou archivovány).

Věřme, že metodika SHP bude koncipována jako nedílná součást navazujícího komplexu směrnic pro zaměřování (kde se mimochodem také budou řešit stupně podrobnosti (stupně přesnosti nejsou zmíněny, ale jistě o ně půjde také) či fotografování (zasloužilo by si samostatnou metodiku).

S tím by mělo souviset i vyžadování sběru stavebně-historických poznatků např. při statických sondážích, při snímání omítek z jakýchkoliv důvodů atd.

Z hlediska prezentace metodiky je jistě na místě počítat s její knižní formou, ale v první řadě by se dnes asi mělo plánovat zpřístupnění on-line, zejména vč. odkazů (např. na tezaurus, související kapitoly, obrázky, externí zdroje, příklady apod.). To by také umožnilo zpřístupňovat dokončené (nebo i rozpracované) pasáže, a třeba je podle reakcí čtenářů upřesňovat ještě před vydáním tiskoviny (ale i poté). A pro intenzivnější využívání v terénu by nepochybně byla prospěšná i mobilní verze… K tomu lze podotknout, že právě také často citovaná metodika OPD vznikala za průběžného zveřejňování pracovních verzí či připomínek na webu NPÚ. K tomu je redakce webu připravena i v tomto případě!

Možná se zdá poněkud okrajové zabývat se formátem (rozměry) metodických publikací NPÚ s tím, že zavedený formát A5 je zvykový a osvědčený pro práci v terénu. Jako již vícekrát dříve navrhuji zvažovat možnost přechodu na dvojnásobnou „A4“. Na stránku se z technických i grafických důvodů vejde podstatně více než dvojnásobek informací, jsou možné větší obrázky, anebo jejich logické sdružování. Atd.

O „slovníčku“ odborných termínů se mluví např. v metodice pro zaměřování. Nicméně také zde by bylo na místě začít již nyní začít budovat výkladový slovník na webu – nejspíše opět NPÚ, anebo v rámci IISPP. Tím se také zabrání zbytečným překryvům či diferencích v jednotlivých separátních metodikách. Nepopírám tím význam definice základních pojmů v metodice užívaných (nakonec i to je zmíněno v někdejší „metodice metodik“ NPÚ). Takto to známe např. z metodik English Heritage, ale také z českých norem, a je to tak správné.

Samostatnou pozornost zatím autoři věnují přípravám metodik inventarizace resp. dokumentace architektonických a stavebních uměleckořemeslných prvků. Věřme, že vše bude vč. tezaurů, ale i praktických postupů provázáno (např. naznačované oddělení inventarizace a dokumentace prvků se jeví jako málo opodstatněné, i když se autoři touto otázkou asi před zvolením tohoto řešení náležitě zabývali).

Již 10.6.2013 by se mělo konat pracovní setkání se zpracovateli metodik, z čehož nejspíše vyplynou jasné odpovědi i na zde vyslovené otázky, ve kterých jsou možná i náznaky odpovědi na položené otázky…


[1.5.2013, 9:25 CEST: Podstatné a v mnohém příbuzně zaměřené připomínky na webu SPSHP uvádějí pp. Pešta a Otáhal.]

[1.5.2013, 22:35 CEST: Na weblogu SPSHP došlo ke změně: Předchozí uvedený odkaz již neplatí a příspěvky jsou uvedeny ZDE – je jich nyní 7: 1. Ing. arch. Jan Pešta, 2. Mgr. David Otáhal, 3. MgA. F. R. Václavík, 4. Ing. Jiří Bláha, 5. Mgr. Michal Panáček, 6. Mgr. Miroslav Nový, 7. Ing. Jan Sommer]

[4.1.2015, 16:00 CET: Na České placce navazující poznámka vycházející z reakce na výzvu k připomínkování textu metodiky před dokončením.]

2013/04/28 Posted by | dokumentace, SHP | , , | komentáře 2

Zamki na nowo

Blog poświęcony odbudowie historycznych zamków w Polsce

Heritage Times

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Research Center Sanssouci

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ďobo-CADzone, true men don't kill coyotes and use AutoCAD...

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Tomáš Stěhule

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

ArcHerNet

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Denkmalberatung

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Picarrsa's Blog

Just another WordPress.com site

KACHNA SE KOCHÁ

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

Art History Teaching Resources

Peer-populated resources for art history teachers

Bodleian Digital Library

A Bodleian Libraries blog

varia, curiosa et memorabilia

vienna, glasgow & beyond

MONUDET

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

WebUrbanist

Urban Art, Architecture, Design & Built Environments

Zapomenuto.cz

Opuštěné a zapomenuté stavby

Medieval Art Research

Send in your call for papers, conference programmes, new book suggestions and other medieval art history things to mail@medievalartresearch.com for us to share them with our community of researchers

Europeana Blog

Lapidária. Prvky staveb. Dokumentace. Evidence.

History From Below

Musings on Daily Life in the Ancient and Early Medieval Mediterranean By Sarah E. Bond